Podmořské kabely se mění v obří sonary, které sledují ponorky na tisíce kilometrů. Norsko testuje izraelskou technologii

Norsko buduje nejsevernější podmořský kabelový systém na světě. Řeší, jak z něj udělat akustický senzor, aniž by se to obrátilo proti NATO.

Zdroj fotografie: U.S. Pacific Fleet / Creative Commons / CC BY-SA

Princip zní jednoduše: na břehu se k optickému vláknu připojí speciální přístroj zvaný DAS interrogátor, který do kabelu vysílá laserové pulzy a z odraženého světla čte vibrace okolního prostředí. Žádná přestavba na mořském dně, žádné nové hydrofony rozmístěné po trase. Stačí jedno volné vlákno a pozemní jednotka a stovky kilometrů telekomunikačního kabelu se promění v husté pole akustických senzorů. Norský státní projekt Arctic Way, kabelová trasa dlouhá 2 350 km vedoucí z Bodø přes Jan Mayen do Longyearbyenu na Svalbardu, má být v provozu od roku 2028. Norské ozbrojené síly si na něm rezervovaly přenosovou kapacitu na celou 25letou životnost systému. A právě v kontextu tohoto projektu se v bezpečnostních zdrojích objevuje izraelská firma CyberRidge, jejíž technologie má chránit optická data v kabelu před odposlechem i před tím, aby protivník využil stejné vlákno ke sledování spojeneckých ponorek.

Jak se kabel mění v sonar

Na Svalbardu to vyzkoušeli už v roce 2020. Výzkumníci připojili interrogátor k jednomu konci nevyužívaného optického vlákna existujícího podmořského kabelu. Přístroj vysílal do vlákna frekvenčně modulované optické pulzy. Drobné nehomogenity ve skle světlo zpětně rozptylovaly, a když akustický tlak z okolního moře posunul tyto mikroskopické „defekty“ byť o nanometry, změnila se fáze vráceného signálu. Z prvních 120 kilometrů vlákna tak vzniklo pole 30 000 virtuálních mikrofonů rozmístěných po 4,08 metru, které 44 dní nepřetržitě nahrávalo akustické dění v moři.

Alcatel Submarine Networks dnes uvádí dosah zhruba 150 kilometrů z jednoho přístupového bodu. V březnu 2026 ale Bell Labs a Nokia předvedly kontinuální DAS přes 4 400 kilometrů podmořského kabelu, tedy trasu, která by pokryla vzdálenost z Norska do Kanady. Důležité upřesnění: šlo o experimentální demonstraci snímaného vlákna, ne o veřejně potvrzený taktický dosah proti konkrétní ponorce. Síť může pokrývat trasu v řádu tisíců kilometrů, zatímco veřejně doložené jednotlivé DAS úseky jsou dnes spíše v desítkách až nižších stovkách kilometrů.

Proč právě Norsko a proč izraelská technologie

Arktické přístupy k Norsku jsou jedním z nejcitlivějších námořních prostorů na planetě. Stávající kabely na Svalbard stárnou, Jan Mayen dosud podmořské vlákno vůbec nemá. V dubnu 2026 norský ministr obrany veřejně popsal aktivity ruských specializovaných jednotek GUGI, které mapují západní kritickou podmořskou infrastrukturu a potenciálně ji mohou sabotovat. Společné prohlášení Norska a Británie u OBSE zdůraznilo ochranu podmořských kabelů jako aliančních priorit.

Arctic Way je proto víc než telekomunikační investice. Podle norské vládní dokumentace bude vlastníkem stát, hlavním realizátorem Space Norway a systém staví americká firma SubCom. Kontrakt byl podepsán v prosinci 2024, v únoru 2025 šel projekt do parlamentního procesu a v lednu 2026 byla oznámena dohoda o přistávací stanici na Jan Mayenu.

Izraelský prvek má dvě vrstvy. CyberRidge nabízí takzvanou fotonickou bezpečnost: signál se rozprostře přes široké spektrum, moduluje optickým klíčem a pohřbí pod přidaný optický šum, takže zachycená data vypadají jako náhodný šum. Druhá firma, DSIT Solutions z koncernu Rafael, řeší něco jiného: její sonary SeaShield a AquaShield hlídají vodní prostor kolem kabelových přistání a kritických uzlů proti diverzantům, miniponorkám a bezpilotním podmořským plavidlům. Oficiální norský kontrakt na CyberRidge se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat; vazba je doložená sekundárním bezpečnostním zdrojem, který obě firmy výslovně spojuje s ochranou norských arktických kabelů.

Kabel jako senzor i jako cíl

Tady je jádro norského dilematu. Stejná fyzika, která umožňuje proměnit vlákno v sonar, funguje i opačným směrem. Pokud protivník získá fyzický přístup k vhodnému segmentu kabelu a připojí vlastní interrogátor, může teoreticky sledovat pohyby spojeneckých ponorek. Bezpečnostní analýzy výslovně zmiňují scénář, kdy nepřítel „paraziticky“ napojí vlastní zařízení na arktický kabel a odvozuje pohybové vzorce.

CyberRidge tvrdí, že jeho optická vrstva může odposlech dat zablokovat. Jenže to neřeší samotnou fyziku DAS jako senzoru: vibrace okolního moře se do vlákna přenášejí bez ohledu na to, jak jsou šifrována přenášená data. Ochrana proto musí být vícevrstvá: technická na úrovni vlákna, fyzická na úrovni mořského dna a operační na úrovni aliančního dohledu.

NATO reaguje. Od roku 2024 funguje koordinační buňka v Bruselu a Námořní centrum pro bezpečnost kritické podmořské infrastruktury při velitelství MARCOM v Northwoodu. Od ledna 2025 běží operace Baltic Sentry s fregatami, hlídkovými letouny a námořními drony. Zesílené hlídky, sdílení informací s průmyslem, nové technologie, to vše je odpověď na sérii podezřelých sabotáží a nevysvětlených poškození kabelů v posledních dvou letech.

Srovnání s klasickým SOSUS a česká stopa

DAS na podmořských kabelech není náhradou za specializované protiponorkové sítě. Americký systém SOSUS, budovaný od studené války, byl od začátku navržený jako síť fixních hlubokomořských hydrofonních polí pro nízkofrekvenční pasivní detekci s dosahy v řádu stovek námořních mil. DAS vyhrává v hustotě senzorů a ve využití hotové infrastruktury, ale SOSUS má účelový návrh optimalizovaný pro protiponorkový boj.

DAS na telekomunikačním kabelu	SOSUS
Infrastruktura	Existující vlákno + pozemní interrogátor	Účelově stavěná hydrofonní pole
Hustota senzorů	30 000 kanálů na 120 km (Svalbard)	Desítky hydrofonů na stanici
Dosah z jednoho bodu	~150 km (ASN), experimentálně 4 400 km	Stovky námořních mil
Náklady na rozšíření	Nízké, stačí nové vlákno	Vysoké, nová podmořská instalace
Primární účel	Víceúčelový (telco + senzor)	Čistě protiponorkový

Česko podmořské kabely nemá, ale téma se ho týká nepřímo. CETIN provozuje mezinárodní uzly v Londýně, Frankfurtu či Vídni, odkud český provoz pokračuje na zahraniční podmořské trasy. A domácí know-how existuje: CESNET společně s ČD-Telematikou testoval technologie pro detekci vibrací a manipulace na optických trasách, tedy stejný princip vláknové senzoriky, byť v pozemním provedení. Česká kontaktní ambasáda NATO v Tel Avivu navíc pořádala akci přímo zaměřenou na ochranu strategických aktiv na moři.

Co rozhodne příští roky

Arctic Way má být v provozu do roku 2028. Tehdy se ukáže, zda norský kabel ponese jen data a vojenskou komunikaci, nebo zda se jeho vlákna stanou trvalou součástí arktického situačního přehledu. Dvacet pět let vojenské rezervace kapacity naznačuje, že Oslo nepočítá s jednorázovým experimentem. Počítá s tím, že kabel na dně Norského moře bude poslouchat a že ho bude potřeba chránit před těmi, kdo by chtěli poslouchat také.