Funkční protiletadlovou řízenou střelu si vytiskl na 3D tiskárně za 2 300 Kč. Návod potom zveřejnil zdarma

Technický nadšenec postavil z 3D tištěných dílů a levné elektroniky prototyp naváděné střely podobného vojenskému systému MANPADS.

Zdroj fotografie: Alisher Khojayev

V březnu 2026 se na serveru Tom’s Hardware objevila reportáž, která obletěla technologické komunity po celém světě. Ališer Chodžajev, označující se jako technický hobbyista, zveřejnil na YouTube a GitHubu dokumentaci k prototypu přenosného protiletadlového raketového systému. Deklarovaná cena použitých součástek? Pouhých 96 dolarů, tedy zhruba 2 300 korun. Součástí balíku byly CAD modely pro 3D tisk, firmware, schémata zapojení i simulace letu. Chodžajev projekt označil jako funkční proof of concept, tedy demonstraci toho, že naváděcí a telemetrickou architekturu lze sestavit z běžně dostupných civilních komponent. Zásadní upřesnění: veřejné zdroje nedokládají, že by prototyp skutečně sestřelil letadlo, a autor nepopisuje ani bojovou hlavici. Přesto samotná existence takového projektu otevírá otázky, na které zatím nemá odpověď nikdo.

Co přesně Chodžajev postavil

Slovo „funkční“ si zaslouží rozklíčovat. Chodžajevův systém se skládá ze dvou hlavních částí: odpalovací platformy (launcheru) a samotného prototypu rakety. Obě řídí mikrokontrolér ESP32, čip, který si dnes koupíte v mnoha e-shopech s elektronikou za pár stokorun. Launcher komunikuje přes Wi-Fi s Python dashboardem na počítači, zpracovává GPS souřadnice, data z kompasu a barometru a počítá balistické parametry. Raketa má vlastní ESP32, inerciální měřicí jednotku MPU6050, serva ovládající pohyblivé řídicí plochy (canardy) a firmware zajišťující stabilizaci PD během letu. Během letu vysílá telemetrická data zpět k operátorovi.

Na 3D tiskárně vznikl trup rakety, odpalovací platforma, mechanismy stabilizačních ploch a další konstrukční díly, nikoli celé zařízení. Elektronika, senzory a serva jsou běžně dostupné komponenty. Historický snapshot repozitáře ukazuje i CAD soubory ve Fusion 360, simulace v OpenRocket a dokumentaci zapojení.

Co ale veřejně doložené není: autonomní infračervený hledač typu fire-and-forget, jaký používá například Stinger. Není doložena bojová hlavice. Není doložen ověřený zásah pohybujícího se vzdušného cíle. Tom’s Hardware uvádí, že prototyp nemá veřejně doložený záznam o účinnosti. Chodžajevův systém se vojenskému MANPADS podobá svou architekturou a zamýšleným použitím, nejde však o prokázaný bojově účinný systém.

Cena 2 300 Kč: co v ní je a co ne

Částka 96 dolarů představuje deklarovaný náklad na hardware prototypu. Dva ESP32 DevKit, Adafruit MPU6050, kompas QMC5883L, barometr BMP180, GPS modul, serva a spojovací materiál, to jsou typické položky z modelářských a bastlířských obchodů. Dohromady se vejdou pod hranici 100 dolarů.

Jenže cena prototypu není cena zbraně. Nejsou v ní roky autorova vývoje. Není v ní 3D tiskárna. Nejsou v ní hodiny testování, ladění firmwaru a kalibrace senzorů. A hlavně v ní chybí všechno, co dělá vojenský systém: odolnost proti elektronickému rušení, spolehlivost v reálných podmínkách, bezpečnostní prvky a certifikace. Pro srovnání: jednotková cena amerického Stingeru FIM-92 se podle CRS pohybuje kolem 430 tisíc dolarů, tedy přibližně 10,3 milionu korun. Stinger má infračervený hledač, efektivní dosah přes 4,8 km a výškový strop 3,8 km. Chodžajevův prototyp ověřené parametry dosahu ani přesnosti ve veřejných zdrojích nemá.

Nejde tedy o levný ekvivalent Stingeru. Jde o levný důkaz, že základní naváděcí architekturu lze postavit z civilních dílů. A právě to je znepokojivé.

Návod byl zdarma, ale už není kompletní

Chodžajev dokumentaci původně sdílel přes YouTube video, archiv Google Drive a veřejný GitHub repozitář. Podle Tom’s Hardware byly odkazy přímo v popisu videa a komentářích. Balík obsahoval CAD modely, firmware pro launcher i raketu, schémata zapojení, Python dashboard a simulace. Paralelně autor provozoval i druhý repozitář, Distributed Camera Node Tracking System, s firmwarem, STL soubory a Python skripty pro distribuované kamerové sledování a triangulaci cílů z více uzlů.

K srpnu 2026 je situace jiná. Primární repozitář na GitHubu sice zůstává veřejný, ale v aktuálním README stojí jen text označený jako „Final Update“. Videa a archiv Google Drive autor stáhl; sám uvádí důvod: „právní omezení“. Kompletní dokumentace v původním rozsahu už z primárního zdroje dostupná není. Kamerový tracking repozitář nicméně zůstává veřejný.

Postavit si systém podle zbývajících materiálů by navíc nebylo triviální ani pro zkušeného bastlíře. Vyžadovalo by to 3D tisk, pájení, práci s firmwarem, kalibraci senzorů a bezpečné testovací prostředí. „Kdokoli doma“ to rozhodně není.

Proč to Chodžajev udělal a co na to právo

V README autor projekt popisuje jako technologickou demonstraci a přidává ideologický komentář o „šíření levných, decentralizovaných zbraní“. Autor píše, že projekt pokračuje v „profesionálním a obranném kontextu“. Motiv veřejně působí jako manifest dostupnosti těchto schopností, ne jako nevinný hobby projekt.

YouTube ve své politice zakazuje návody na činnosti určené k zabití nebo těžkému ublížení i návody na výrobu výbušných zařízení. GitHub vyžaduje soulad s právem a zakazuje obsah podporující nezákonné jednání. Konkrétní veřejné vyjádření žádné z platforem k tomuto případu se nám ale nepodařilo dohledat; doložené je jen to, že autor sám část obsahu stáhl.

Podstatný je i domácí právní rámec. Od 1. ledna 2026 platí nový zákon o zbraních a střelivu, který mezi zakázané zbraně řadí také rakety a raketové střely. Trestní zákoník v § 279 postihuje výrobu, opatření nebo přechovávání munice či zbraně hromadně účinné bez povolení. Pokud by šlo o skutečně funkční raketový systém s aktivní náplní, označení „hobby projekt“ právní riziko nijak nesnižuje. Samotné stažení souborů české zbrojní předpisy nekriminalizují; problém nastává při výrobě, držení nebo jiném nakládání s regulovanými částmi či kompletní zbraní.

Co tento případ skutečně ukazuje

Nejsilnější pointa není „Stinger za pár korun“. Je to něco jiného: jak dramaticky klesla cena a složitost některých prvků naváděcí, telemetrické a stabilizační architektury. Před dvaceti lety byly tyto schopnosti výrazně hůře dostupné mimo profesionální vývoj. Dnes je ESP32 za stokorunu, IMU za dvě stovky, 3D tiskárna za pár tisíc a open-source firmware zdarma. Hranice domácí výroby už neleží u plastových dílů nebo elektroniky. Leží u specializovaných naváděcích prvků, pohonu, bojové hlavice, odolnosti proti rušení a právní odpovědnosti.

Chodžajevův projekt přesunul diskusi z teoretické roviny do hmatatelné. Regulátoři budou muset řešit ne zákaz univerzálních mikrokontrolérů (ty mají tisíce legitimních použití), ale především dostupnost návodů a hotových zbraňových sestav, moderaci obsahu na platformách a kontrolu jejich výroby a držení. Zatím ale veřejně mlčí.