Umělá inteligence navrhla vakcínu a už prošla testy na lidech. Má chránit i před viry, které ještě neexistují

Tým z University of Cambridge nechal algoritmy navrhnout antigen proti celé rodině sarbekovirů, a první klinická studie na 39 dobrovolnících potvrdila, že je bezpečný.

Zdroj fotografie: Public Domain

Nejde o další aktualizovanou vakcínu proti poslední variantě covidu. Kandidát s označením pEVAC-PS míří jinam: jeho antigen nevznikl v reakci na jednu konkrétní mutaci, ale výpočetním porovnáním desítek známých koronavirů, lidských i zvířecích, tak, aby imunitní systém rozpoznal společné znaky celé skupiny sarbekovirů. Právě z této skupiny přišly SARS v roce 2003 i COVID-19. Pokud budoucí virus nebo nová mutace tyto sdílené znaky zachová, vakcína by teoreticky mohla nabídnout ochranu i proti hrozbám, které dnes ještě neznáme. Co se týče testů na lidech, už má za sebou dokončenou fázi I, první krok klinického vývoje zaměřený především na bezpečnost. K lékárnám má tedy stále daleko, ale samotný princip je průlomový.

Co přesně navrhly algoritmy

Tvrzení, že umělá inteligence navrhla vakcínu, je možná zjednodušené, ale stojí na reálném základě. Výzkumníci z Cambridge a spin-outu DIOSynVax vzali spike sekvence všech známých sarbekovirů z veřejných databází a nechali je porovnat výpočetně, fylogeneticky i strukturně. Algoritmy hledaly konzervované části receptorové vazebné domény (RBD), tedy místa, která se mezi jednotlivými viry mění nejméně. Z těchto dat vznikl návrh společného RBD antigenu, který byl dále optimalizován podle strukturních dat široce reaktivních protilátek, jako jsou S309 nebo CR3022.

Z více kandidátů testovaných nejprve v laboratoři a na zvířatech vyšel jako nejslibnější antigen označený T2_17, z něhož se stal finální kandidát pEVAC-PS. Počítač tedy nenahradil vědce v laboratoři, ale vytvořil výchozí návrh, který pak prošel standardní experimentální filtrací. Podrobný popis celého procesu je dostupný v Nature Biomedical Engineering.

Jak dopadla první studie na lidech

Otevřená fáze I probíhala pod záštitou University Hospital Southampton. Nábor běžel od prosince 2021 do září 2023, zúčastnilo se jí 39 zdravých dobrovolníků ve věku 18–50 let. Všichni už předtím dostali dvě nebo tři dávky běžné covidové vakcíny. pEVAC-PS se podával ve dvou dávkách (den 0 a den 28) intradermálně, bez jehly, pomocí přístroje PharmaJet Tropis, což autoři považují za praktickou výhodu pro nasazení v prostředích s omezenými zdroji.

Testovaly se čtyři dávkovací úrovně: 0,2, 0,4, 0,8 a 1,2 mg. Klíčová zjištění:

• Bezpečnost: Žádné závažné nežádoucí účinky. Vakcína byla dobře tolerovaná ve všech dávkách.
• Imunogenicita: Měřitelná, ale spíše skromná. Autoři to přičítají vysoké předchozí imunitě dobrovolníků a probíhajícím omikronovým vlnám během náboru.

Výsledky publikované v Journal of Infection v červnu 2026 tedy potvrzují proveditelnost přístupu, nikoli hotovou ochranu proti infekci.

Ochrana proti neznámému: jak to funguje

Formulace, že nás bude chránit před viry, které ještě neexistují, zní jako sci-fi, ale princip je střízlivější. Sarbekoviry, skupina koronavirů přirozeně nesená netopýry, sdílí řadu strukturních znaků. Protokol studie připomíná, že od roku 1966 bylo zdokumentováno sedm přeskoků koronavirů ze zvířat na člověka, z toho tři s vážnými následky.

pEVAC-PS necílí na unikátní spike jednoho kmene, ale na konzervované epitopy společné pro SARS-CoV-2, SARS z roku 2003 i příbuzné zvířecí sarbekoviry. Pokud příští přeskok nebo mutace tyto sdílené znaky zachová, imunita vyvolaná vakcínou by mohla reagovat. Nejde tedy o předpověď budoucího viru, ale o sázku na to, že evoluce některé části virového povrchu mění pomaleji než jiné.

Důležitý detail: samotný antigenový návrh je podle autorů přenositelný i do jiných doručovacích platforem, například adenovirových vektorů nebo mRNA. Výpočetně navržený antigen a způsob jeho podání jsou dvě oddělené věci, což otevírá prostor pro budoucí kombinace.

Není to jediný pokus a není to hotová vakcína

Cambridge není na tomto poli sám. Francouzská firma Osivax dokončila nábor do fáze I svého kandidáta OVX033, který míří na konzervovaný nukleokapsidový protein místo RBD. Jde o jinou strategii, ale stejný cíl. V registru ClinicalTrials.gov je evidován i program GBP511 jako široce ochranná sarbekovirová vakcína ve fázi I/II.

Podstatné je, kde v celém procesu se pEVAC-PS nachází. Podle standardního postupu popsaného jak americkou FDA, tak Evropskou lékovou agenturou musí po fázi I následovat:

• Fáze II – větší skupina lidí, ověření dávky a časné účinnosti.
• Fáze III – tisíce účastníků, průkaz reálné ochrany proti onemocnění.
• Registrace – v EU centralizovaná autorizace platná ve všech členských státech.

Konkrétní harmonogram dalších fází pEVAC-PS nebyl dosud zveřejněn. Realisticky jde o horizont let, ne měsíců.

Proč na tom přesto záleží

Největší hodnota této studie není v jedné konkrétní vakcíně. Je v tom, že se poprvé u lidí ověřil přístup, který místo dohánění poslední varianty zkouší předběhnout celou virovou rodinu. Pokud se koncept potvrdí ve vyšších fázích, mohl by snížit závislost na neustálém přelaďování vakcín a zvýšit připravenost na další sarbekovirový přeskok dříve, než se z něj stane pandemie.

Pro běžnou populaci je zatím příliš brzy cokoli plánovat. Ale pro pandemickou připravenost je fáze I pEVAC-PS signálem, že výpočetní návrh antigenu funguje v lidském těle bez závažných komplikací, a to je základ, na kterém se dá stavět dál.