Volali mi z banky, že jsem žádal o úvěr, ale byl to podvod, jak získat moje údaje

Vše vypadalo v pořádku a seriózně až do doby, než jsem se začal ptát já. A když protistrana vůbec nevěděla, o čem je řeč, raději rychle zavěsila.

iStock

Už je to pár měsíců, co jsem se stal cílem „podvodu-nepodvodu“ údajného zaměstnance největší české banky. Ale doteď ani nevím, o co vlastně volajícímu šlo, a stejně tak netuším, zda se to nějak dozvěděl, nebo se to prostě tak sešlo, ale zavolal mi jenom pár týdnů poté, co jsem ztratil OP. A tak mě hned jako první napadlo, že ho mohl někdo najít a pokoušet se s ním žádat o půjčku. Naštěstí jsem ale nepodlehl a protistraně nic neřekl.

Začátek byl profi, ale něco tam nesedělo

Neznámá čísla zvedám jak kdy, ale tentokrát jo – co kdyby o něco šlo? Představil mi dle hlasu mladý muž, jméno snad ani nemá smysl psát, protože bylo beztak falešné – a chtěl po mně doplnit nějaké informace ke včerejší schůzce, kterou jsme spolu měli na pobočce v Liberci. A to bylo divné, protože jsem tam nikdy nebyl (ani ve městě), a klientem ČS už nejsem opravdu dlouhou dobu. Ale jako na první jsem pomyslel na ztracený OP.

Protistrana chtěla znát moje RČ, resp. čísla za lomítkem (datum narození i číslo měla nejspíše z nějaké databáze, kterou velké firmy za poplatky sdílí, i když tvrdí, že ne). Už tohle mi přišlo divné, protože kdybych byl na pobočce, předkládal bych přece „občanku“ pracovníkovi, aby si mě mohl vyhledat v systému, a nemusel by mi následně volat s žádostí o doplnění.

Když jsem se ho zeptal, k čemu to potřebuje, věrohodně mi odpověděl, že se mnou chce dořešit žádost o úvěr. Tehdy jsem mu sdělil, že jsem o nic nežádal, ale že možná někdo zneužil můj ztracený OP – na to protistrana odvětila, že to prověří a ještě mi zavolá. Samozřejmě nezavolala a jí se zpět dovolat nedalo, takže už to bylo podezřelé.

OP jsem navíc hned den po ztrátě, kdy jsem to zjistil, nahlásil na PČR (zároveň jsem přišel také o platební kartu, kterou někdo zneužil), aby o tom byl zápis, a hned všední den jsem ho byl nahlásit i na úřadu, který jej zavedl do evidence ztracených a odcizených dokladů s tím, že i kdybych ho ještě někdy našel, nepůjde již odblokovat, a tedy ani nikde použít.

Ale jistota je jistota, tak jsem raději ještě zavolal do své banky, a poté i do České spořitelny. Popsal jsem, co se stalo, a zda je nějaká šance, že by podvodník – i kdyby znal celé moje rodné číslo – mohl o něco požádat, dostat se k mému účtu apod. Já vím, že je zabezpečený i přes mobil, ale pro jistotu, dnešní doba je divná.

V obou případech jsem byl ujištěn, že mi nic nehrozí, a že vlastně ani nechápou, proč se někdo pokouší takové informace získat, když mu jsou samostatně k ničemu. Ve výsledku se tedy nic nestalo, ale je smutné, že se teď musím bát komukoliv odpovídat po telefonu. Jistotu mohu mít jenom v momentě, že volám já jim (snad), nebo když jdu záležitost řešit osobně.