Microsoft telefony nikdy neuměl. Svůj největší propadák prodával 6 týdnů, pak ho stáhl z prodeje

Microsoft Kin One a Kin Two se na trhu udržely necelé pouhé dva měsíce. Pak je firma raději potichu pohřbila.

Zdroj fotografie: Microsoft

Než vznikl první iPhone s Windows nebo telefony Lumia, zažil Microsoft jeden z největších propadáků ve své historii. Dne 12. dubna 2010 s velkou pompou představil dva telefony, které měly dobýt kapsy teenagerů a mladých lidí nadšených pro sociální sítě. Jmenovaly se Kin One a Kin Two a Microsoft je prodával jako „sociální telefony“ nové generace. Online prodej přes amerického operátora Verizon odstartoval 6. května, kamenné prodejny se přidaly o týden později, 13. května. A už 30. června 2010 Microsoft celý projekt ukončil. Počítáno od prvního dne online prodeje to bylo 55 dní, od startu v kamenných obchodech 48 dní; oněch „šest týdnů“ je tedy mírně zaokrouhlená, ale v jádru přesná zkratka pro mimořádně krátký život produktu. Podle deníku The New York Times, citovaného dalšími médii, se prodalo méně než 10 tisíc kusů. Kin se tak stal jednou z nejkratších a nejdražších mobilních epizod v historii Microsoftu a zároveň symbolem toho, proč tato firma v telefonech nikdy nenašla pevnou půdu pod nohama.

Telefon pro teenagery s cenou pro manažery

Celý koncept Kinu stál na jednom slibu: sdílej svůj život tak, jak ho žiješ. Microsoft telefony navrhl ve spolupráci se společností Sharp, prodával je exkluzivně přes Verizon a chystal podzimní expanzi do Evropy prostřednictvím Vodafonu; v plánu bylo Německo, Itálie, Španělsko a Velká Británie. Česko mezi plánovanými trhy nebylo ani před zrušením projektu.

Kin One stál 49,99 dolaru po slevě, Kin Two 99,99 dolaru. Na první pohled přijatelné ceny pro mladou cílovou skupinu. Háček se ale skrýval v měsíčních nákladech: Verizon vyžadoval datový tarif pro smartphony, takže zákazník platil minimálně 39,99 dolaru za hlasové služby a dalších 29,99 dolaru za data. Měsíční účet tak přesahoval v přepočtu 1 700 Kč, a to za telefon, který neuměl ani zlomek toho, co tehdejší běžné smartphony.

Co všechno Kin neuměl

Seznam chybějících funkcí působí dodnes absurdně, zvlášť u zařízení, které se prodávalo jako brána do světa sociálních sítí:

• Žádný obchod s aplikacemi – uživatel nemohl nainstalovat jedinou další aplikaci.
• Žádný kalendář – základní organizační funkce prostě chyběla.
• Žádný instant messaging – v době, kdy ještě běžně fungovaly ICQ a MSN Messenger.
• Žádné hry, ani předinstalované.
• Sociální feedy se obnovovaly jednou za 15 minut; Microsoft to zdůvodňoval výdrží baterie a tehdejšími omezeními rozhraní sociálních sítí.

Právě poslední bod byl nejbolestivější. Telefon postavený na myšlence „žij sociálně v reálném čase“ doručoval aktualizace se čtvrthodinovým zpožděním. Pro srovnání: ve stejném roce Apple představil iPhone 4 s iOS 4, multitaskingem, FaceTime hovory, 1 500 novými API pro vývojáře a cenou od 199 dolarů se smlouvou. Kin Two stál o sto dolarů méně, ale nabízel zařízení o celou kategorii níže.

Stálo to stovky milionů

Příběh Kinu nezačal až v roce 2010. Microsoft v roce 2008 koupil startup Danger, tvůrce kultovního telefonu Sidekick, za přibližně 500 milionů dolarů. Právě z technologií Dangeru měl Kin vzniknout. Výsledný produkt ale nesl stopy chaotického vývoje: software nebyl ani plnohodnotným smartphonovým systémem, ani jednoduchým systémem pro běžný tlačítkový telefon. Zůstal někde mezi, a právě tam o něj nebyl zájem.

Po ukončení projektu Microsoft přesunul celý tým do vývoje Windows Phone 7 a zrušil plánovaný evropský vstup. Ve čtvrtletních výsledcích firma přiznala náklady spojené s ukončením projektu Kin, přesnou celkovou ztrátu ale nikdy veřejně nerozepsala. S jistotou lze říct, že projekt stál minimálně stovky milionů dolarů a výsledkem bylo méně než 10 tisíc prodaných kusů.

Série restartů, které nikam nevedly

Kin nebyl ojedinělým výstřelem do tmy. Šlo o první vlastní mobilní hardware Microsoftu a zároveň o první z řady mobilních restartů, které se táhly celou další dekádu.

• Říjen 2010: Microsoft uvádí Windows Phone 7 s partnery HTC, Samsung, LG a Dell. Výrobci dodali obchodům a operátorům přes 1,5 milionu zařízení během prvních šesti týdnů. Bylo to nesrovnatelně více než u Kinu, ale stále příliš málo na to, aby systém ohrozil Android nebo iOS.
• 2013: Microsoft kupuje mobilní divizi Nokie a začíná prodávat telefony pod značkou Microsoft Lumia.
• 2019: Dne 10. prosince končí podpora Windows 10 Mobile. Microsoft definitivně opouští vlastní mobilní platformu.
• 2020: Surface Duo, dvoudisplejové zařízení s Androidem, představuje poslední větší pokus o návrat do kapes uživatelů. Ani ten se masově neprosadil.

Každý z těchto kroků znamenal nový začátek, nový systém a nový ekosystém. A právě v tom spočíval hlavní problém. Zatímco Apple postupně rozvíjel jeden iOS a Google jeden Android, Microsoft opakovaně boural a stavěl znovu. Vývojáři, operátoři ani uživatelé tak neměli důvod věřit, že další pokus vydrží déle než ten předchozí.

Debakl, který poznamenal i to, co přišlo po něm

Fiasko s Kinem mělo i konkrétní obchodní dohru. Verizon, který si na projektu spálil prsty, nezařadil Windows Phone 7 při jeho americkém startu na podzim 2010 do své nabídky. Největší americký operátor tak při klíčovém uvedení systému na trh chyběl. Přímou příčinnou souvislost sice nelze stoprocentně prokázat, načasování ale mluví samo za sebe.

Kin One a Kin Two dnes fungují jako učebnicový příklad toho, co se stane, když firma nedokáže sladit hardware, software, obchodní model i cenu do jednoho smysluplného celku. Microsoft měl inženýry, měl peníze i distribuci. Neměl ale produkt, který by za svou cenu dával smysl, a trh mu to spočítal za necelých osm týdnů.