Soukromí už dnes neexistuje. Nástroj PimEyes zná všechny vaše fotky na internetu a úřady s tím nic neudělají

Zdroj fotografie: Unsplash

Stačí jedna selfie a pár sekund. Nástroj PimEyes dokáže z jediné fotky dohledat desítky veřejně dostupných snímků vaší tváře.

Soukromí jako právní koncept samozřejmě nezaniklo. GDPR platí, biometrické údaje patří mezi nejpřísněji chráněné kategorie osobních údajů a právo na výmaz existuje černé na bílém v textu nařízení. Jenže PimEyes ukazuje něco jiného: praktická anonymita veřejně vystavených fotek se rozpadá. Služba neindexuje doslova „všechny fotky na internetu“, sama uvádí, že pomíjí sociální sítě a uzavřené platformy. Indexuje ale otevřený web v rozsahu, který z rozptýlených snímků vaší tváře dokáže složit ucelenou stopu během okamžiku. A úřady? Hamburský dozorový úřad sice označil postup PimEyes za nezákonný, ale nepřijal účinná donucovací opatření. Provozovatel sídlí v Dubaji, na evropskou žádost podle dostupných informací nereaguje a Spojené arabské emiráty nemají s EU rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů. Organizace noyb proto v dubnu 2026 podala žalobu nikoli proti PimEyes, ale proti samotnému úřadu kvůli jeho nečinnosti. K srpnu 2026 je případ stále otevřený.

Jak PimEyes funguje a čím se liší od běžného vyhledávání obrázků

Princip je jednoduchý a právě proto znepokojivý. Nahrajete portrétní fotografii. Systém z ní vytvoří biometrický vzor, takzvaný „obličejový otisk“, a porovná ho s vlastním indexem veřejně dostupných obrázků. Výsledkem nejsou jen kopie téhož souboru, ale různé fotografie stejné tváře z různých webů. Firma tvrdí, že nejde o identifikaci jménem, ale o porovnání vizuálních vzorů a odkazy na zdrojové stránky.

Rozdíl oproti Google Lens nebo TinEye je zásadní:

• Google Lens vrací podobné obrázky, weby obsahující daný snímek a informace o objektech na fotce.
• TinEye hledá kopie nebo upravené verze téhož konkrétního obrázku; typicky nedokáže najít jinou fotografii stejné osoby.
• PimEyes hledá napříč webem různé snímky, na kterých se objevuje tatáž tvář.

Z jedné portrétní fotky tak PimEyes dokáže sestavit obrazovou stopu člověka: konferenční záběry, firemní profily, fotky z akcí nebo staré galerie. Nejde o kopie jednoho souboru, ale o mozaiku veřejně dostupných snímků.

Dubaj, noyb a pět let marného čekání

Příběh právního sporu začal v červenci 2020, kdy noyb podal stížnost k hamburskému dozorovému úřadu. Uplynulo přes pět let, než úřad 7. listopadu 2025 vydal rozhodnutí, a jeho obsah organizaci nepotěšil. Úřad sice konstatoval, že praktiky PimEyes jsou v rozporu s GDPR, ale odmítl přijmout účinná opatření. Argumentoval tím, že provozovatel EMEA Robotics LTD sídlí v Dubaji, nemá prokázanou provozovnu v EU a na komunikaci nereaguje.

Noyb s tímto závěrem nesouhlasí. Tvrdí, že úřad měl k dispozici další nástroje, jak rozhodnutí vymáhat. Dne 30. dubna 2026 proto noyb podal žalobu proti úřadu samotnému. Úspěch by znamenal nové posouzení původní stížnosti a tlak na přijetí reálných donucovacích opatření.

Dubajská jurisdikce přitom komplikuje vymáhání evropských pravidel. Podmínky služby odkazují na právo Spojených arabských emirátů a tamní soudy. Spojené arabské emiráty nefigurují na seznamu zemí, pro které Evropská komise přijala rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů. Přímý motiv volby sídla firma veřejně nevysvětluje, ale praktickým důsledkem je vyšší složitost evropského vymáhání.

Česká policie rozpoznávání tváří omezuje, komerční nástroj ne

Zajímavý kontrast nabízí situace v Česku. Policie ČR provozuje systém Digitálních podob osob, který slouží ke zpětnému porovnávání obličejů v konkrétních případech a k identifikaci mrtvých osob neznámé totožnosti. Nejde o nepřetržité sledování v reálném čase. Používání biometrické identifikace ve veřejném prostoru v reálném čase navíc podléhá přísným pravidlům podle evropského práva včetně AI Act.

Stát si tedy pro používání biometrické identifikace klade přísné limity, zatímco komerční služba je dostupná komukoli s internetovým připojením. PimEyes sice v podmínkách zakazuje stalking a zneužití, ale technická bariéra vstupu je minimální: základní vyhledávání je veřejné, placené varianty odemykají zdrojové weby i přímé odkazy na původní snímky. Noyb výslovně upozorňuje na riziko stalkingu a masového sledování.

Další znepokojivý detail: firma uvádí různé lhůty pro uchovávání nahraných fotografií. Jeden oficiální návod uvádí 30 minut, jiná firemní stránka mluví o maximálně 48 hodinách. U indexu PimEyes tvrdí, že uchovává pouze biometrické otisky a zdrojové URL, nikoli identitu indexovaných osob ani archiv jejich fotografií. Ověřit to zvenčí nelze.

Co můžete udělat vy

Bezmocní nejste, ale musíte být aktivní. PimEyes nabízí několik cest:

• Opt-out – trvalé vyloučení vaší tváře z aktuálních i budoucích vyhledávání. Vyžaduje selfie, anonymizovaný doklad totožnosti a e-mail. Služba ho označuje jako bezplatný.
• Manuální exclusion – odstranění jednotlivých výsledků z vyhledávání PimEyes, firma uvádí zpracování do 48 hodin.
• SAR formulář – žádost o přístup ke všem osobním údajům, které o vás služba eviduje, v souladu s právem na přístup podle GDPR.

Zásadní limit: odstranění z PimEyes neznamená odstranění z původního webu. Fotku na zdrojové stránce musíte řešit zvlášť: kontaktovat provozovatele webu, požádat o výmaz, případně využít právo na výmaz podle GDPR. Preventivně pomáhá stáhnout fotografie z veřejných webů, omezit veřejné profily a znepřístupnit staré galerie.

Problém PimEyes není v tom, že by právo na soukromí přestalo existovat. Problém je v tom, že dohledání cizí tváře na veřejném webu se z úkonu vyžadujícího čas, znalosti a zdroje proměnilo v záležitost jednoho kliknutí a placeného předplatného. Právo nestačilo. Zatím.