Photoshop vznikl v roce 1987 jako vedlejší produkt kvůli nespokojenosti. Kód přerostl studentovi přes hlavu

Zdroj fotografie: Bobo11 / Creative Commons / CC BY-SA

Doktorand z Michiganu napsal roku 1987 utilitu, protože jeho Mac uměl zobrazit jen černou a bílou. Později z ní byl jeden z nejslavnějších grafických editorů.

Thomas Knoll studoval počítačové vidění na University of Michigan a potřeboval na svém Macintosh Plus pracovat s obrazovými daty ve stupních šedi. Jenže stroj měl monochromatický displej: pixel buď svítil, nebo ne. Knoll si proto vedle doktorského výzkumu napsal malý program jménem Display, který černobílými vzory simuloval šedé tóny technikou zvanou dithering. Neplánoval produkt ani firmu. Řešil frustraci. Právě tahle nespokojenost s omezeními hardwaru spustila řetězec událostí, na jehož konci stojí Adobe Photoshop. A formulace, že kód „přerostl studentovi přes hlavu“, neznamená, že nad ním ztratil kontrolu. Znamená, že se z jednoúčelové utilitky během měsíců stal projekt s rozsahem, který dalece přesáhl cokoli, co si Knoll původně představoval. U verze 1.0 přitom zůstal prakticky jediným programátorem.

Od černobílého displeje k programu, který neměl existovat

Rok 1987 byl pro osobní počítače zlomový. Apple právě uvedl Macintosh II, první Mac s barevným displejem, ale Thomas Knoll měl doma starší Macintosh Plus. Když na něm chtěl zobrazit fotografická data, viděl jen dvě barvy. Ditheringové vzory, které naprogramoval, problém obešly: malé černobílé obrazce oko vnímá jako odstíny šedi. Fungoval trik, ne technologie.

Display ale nebyl mrtvý kód. Knoll do něj začal přidávat funkce pro úpravu obrazu: práci s gammou, první verzi dialogu Levels a načítání různých souborových formátů. Jak sám později popsal v rozhovoru pro Adobe, původně si program psal čistě pro osobní potřebu a zábavu. Formální programování se přitom učil teprve na graduate school; předtím byl do velké míry samouk.

Bratr z Hollywoodu, který viděl budoucnost

Zlom přišel, když Display uviděl Thomasův bratr John. Ten od roku 1986 pracoval v Industrial Light & Magic na motion-control kamerách a digitálním zpracování obrazu pro filmové efekty. V ILM právě začínali digitalizovat filmové snímky a John okamžitě pochopil, co to znamená: kdo umí manipulovat pixely, má nebývalou kontrolu nad obrazem.

John začal Thomase tlačit do nových funkcí: měkké výběry, malování a základy zásuvné architektury. Sám přispíval kódem pro vykreslování. Rozsah projektu se rozšiřoval tempem, které z vedlejšího projektu dělalo něco úplně jiného. Thomas přerušil studium na šest měsíců, aby stíhal programovat. Program mezitím prošel přejmenováním přes ImagePro až k názvu Photoshop. Bratři si nedokázali představit, jak vlivný software z toho jednou bude. Thomas to přiznal až zpětně.

Johnova hollywoodská zkušenost nebyla jen dekorace. Před vydáním verze 1.0 se předkomerční Photoshop používal přímo v ILM, mimo jiné při práci na vizuálních efektech filmu The Abyss. Podle rozhovoru na stránkách ILM právě filmové zázemí dodalo projektu reálné využití, které pomohlo přesvědčit i skeptiky.

Firmy odmítaly, Adobe řeklo ano za patnáct minut

John Knoll v létě 1988 objížděl Silicon Valley s demy. Reakce byly vlažné. Část firem tvrdila, že dělá něco podobného, jiné namítaly, že software nezapadá do jejich portfolia. Podle dostupných rekonstrukcí šlo mimo jiné o SuperMac; sekundární zdroje zmiňují také Aldus a Quark. Thomas veřejně uvádí spíše obecné důvody odmítnutí než konkrétní firmy.

Pak přišlo září 1988 a demo v Adobe. V místnosti seděli Fred Mitchell, David Pratt a Russell Brown, tehdejší kreativní ředitel Adobe. Brown později vzpomínal, že ho zaujaly dvě věci: nástroj Magic Wand a možnost vytvářet masky s měkkými hranami. Po zhruba patnácti minutách vešel do místnosti spoluzakladatel Adobe John Warnock, chvíli sledoval prezentaci a odcházel se slovy: „Myslím, že bychom to měli získat.“

Adobe nereagovalo jen na efektní demo. Warnock podle svého ústního svědectví pro Computer History Museum věřil, že architektura programu předbíhá svou dobu a počítá s nástupem barevných displejů, skenerů a výkonnějšího hardwaru. Na jaře 1989 bratři podepsali licenční smlouvu. Mezitím ještě stihli krátký komerční mezikrok: verzi Barneyscan XP, které se prodalo asi 200 kusů.

128 tisíc řádků kódu jednoho člověka

Adobe Photoshop 1.0 vyšel 19. února 1990, necelé dva a půl roku po vzniku Display. Když Computer History Museum v roce 2013 zpřístupnilo zdrojový kód verze 1.0.1, ukázalo se, že obsahuje 179 souborů a přibližně 128 tisíc řádků kódu. Asi tři čtvrtiny tvoří Pascal, zbytek převážně assembler pro procesor Motorola 68000. A napsal ho v zásadě jeden člověk.

Z rané architektury přežilo do moderního Photoshopu víc, než by člověk čekal. Dlaždicové zpracování velkých obrázků, filtrový systém, abstrakce virtuální paměti i zásuvný systém existovaly už v kódu z roku 1990, byť v mnohem primitivnější podobě. Dialog Levels, který Thomas naprogramoval jako jednu z prvních velkých funkcí pro úpravu obrazu, je v Photoshopu dodnes.

Tři síly, které se sešly ve správný čas

Úspěch Photoshopu nebyl jen otázkou dobrého kódu. Sešly se tři síly najednou: akademická prokrastinace studenta, který místo disertace psal utilitu; hollywoodská potřeba digitálních efektů, kterou přinesl John z ILM; a tržní načasování v éře desktop publishingu, kdy grafici poprvé mohli ve velkém pracovat s digitálními obrazy a potřebovali nástroj na jejich zpracování.

Thomas Knoll sám přisuzuje masový růst v devadesátých letech tomu, že Photoshop „předběhl svou dobu“: nejdřív chyběla infrastruktura, pak přišel web s potřebou zpracovávat obrázky, následovaly inkoustové tiskárny a nakonec digitální fotoaparáty. Každá vlna přinesla novou skupinu uživatelů.

Dnes je to téměř čtyři desetiletí od chvíle, kdy nespokojený doktorand na Macintosh Plus napsal první řádky Display. Z frustrace jednoho člověka s černobílým monitorem vyrostl software, bez kterého si tvůrčí průmysl nedokáže představit běžný pracovní den.