Polská jaderná elektrárna, na které závisí i Česko, padá do problému. Američané jsou přednější

Americká vláda vyhlásila úvěrový program na 10 reaktorů AP1000 na domácí půdě. Westinghouse má kapacitu, a Polsko stojí ve frontě za Washingtonem.

Zdroj fotografie: Uživatel PGEGiEK / Creative Commons / CC BY-SA

V lokalitě Lubiatowo-Kopalino v gmině Choczewo na pobřeží Baltského moře má vyrůst první polská velká jaderná elektrárna. Tři bloky s reaktory Westinghouse AP1000 o celkovém výkonu 3 750 MWe, přičemž první z nich má být spuštěn v roce 2036. Projekt běží: v terénu od července 2026 probíhá druhá etapa přípravných prací, polský jaderný dozor PAA vydal stanovisko k lokalizační zprávě a žádost o stavební povolení je podaná. Jenže 23. června 2026 americké ministerstvo energetiky (DOE) oznámilo podmíněný úvěrový balík 17,5 miliardy dolarů (zhruba 400 miliard Kč) pro až deset reaktorů AP1000 na pěti amerických lokalitách. A právě tady začíná problém, který se přímo dotýká i české energetiky. Westinghouse vyrábí klíčové komponenty v omezeném počtu a jeho majoritní vlastník Brookfield s 51% podílem má jasnou motivaci upřednostnit domácí americké zakázky. Polsko formálně o nic nepřišlo. Ale v dodavatelské frontě se právě posunulo dozadu.

Co přesně Washington spustil

DOE nepřišlo s klasickou dotací, ale s podmíněným úvěrovým rámcem pro pět dvojic reaktorů AP1000 na americké půdě. Sedm partnerů už podepsalo předběžné dohody. Součástí programu je hromadný nákup takzvaných long-lead items, tedy komponent s výrobní dobou tři až pět let, jako jsou tlakové nádoby reaktorů nebo parogenerátory. Právě jejich včasné objednání podle DOE dokáže zkrátit harmonogram stavby až o tři roky. K tomu patří fixní ceny komponent a povinný vlastní kapitál ve výši jedné miliardy dolarů na každou lokalitu ještě před čerpáním úvěru. Program navazuje na Trumpovy exekutivní příkazy z května 2025, které požadují deset velkých reaktorů ve výstavbě do konce dekády. Načasování není náhodné: 3. listopadu 2026 se konají volby do Kongresu a masivní průmyslový program s tisíci pracovními místy je politicky silná karta.

Polsko zkrátka nemůže „přeplatit“ Ameriku

Polský projekt má vlastní finanční zázemí. Evropská komise v prosinci 2025 schválila model státní podpory: kapitálovou injekci, stoprocentní státní záruku na dluh a kontrakt na rozdíl (CfD). V lednu 2026 podepsal investor PEJ první úvěrovou smlouvu s americkou exportní agenturou EXIM a jedná s jedenácti dalšími exportními agenturami o financování přes 100 miliard zlotých (přes 600 miliard Kč). Peníze tedy nejsou hlavní slabina. Slabina je jinde: Polsko nemůže jednoduše okopírovat americkou domácí průmyslovou politiku. Když Westinghouse dostane federálně garantované objednávky na deset reaktorů s fixními cenami a hromadným nákupem komponent, jeho továrny a inženýrské týmy budou logicky nejdříve vytíženy pro americké zákazníky. A Choczewo není jediný zahraniční projekt ve frontě: Westinghouse podepsal inženýrskou smlouvu na dva AP1000 v bulharském Kozloduji a Ukrajina deklaruje zájem o devět bloků stejné technologie.

Klíčový detail: hlavní EPC kontrakt na stavbu Choczewa stále není uzavřen. PEJ v prosinci 2025 podepsal pouze dodatek k takzvané EDA, tedy k dohodě o přípravné fázi, která pokračuje v projektových a geologických pracích, zatímco hlavní smlouva se stále vyjednává. Pokud se americké projekty uzamknou dříve, Polsko nemusí o elektrárnu přijít, ale ztratí časový polštář. A právě ten rozhoduje o tom, zda první blok pojede v roce 2036, nebo až o několik let později.

Kde v tom figuruje Česko

Česká republika si z Choczewa nebude odebírat elektřinu na základě žádného přímého kontraktu. Závislost je systémová, nikoli smluvní. Hodnocení zdrojové přiměřenosti, které zpracoval ČEPS pro ministerstvo průmyslu, ukazuje rostoucí českou importní závislost do roku 2040 a varuje před riziky při příliš nízké kapacitě domácích zdrojů. Evropská komise zároveň uvádí, že Polsko má kvůli drahým fosilním zdrojům a slabé propojenosti jedny z nejvyšších velkoobchodních cen elektřiny v regionu.

Každý velký bezemisní zdroj, který ve střední Evropě ve třicátých letech přibude, pomáhá tlačit regionální ceny dolů a snižuje tlak na dovozy. Každý, který nepřibude nebo se opozdí, dělá opak. Když Choczewo sklouzne do roku 2039 nebo dál, Polsko zůstane déle závislé na dražším energetickém mixu a v napjatých hodinách to pocítí i česká soustava.

Konec polského atomu to není. Ale zátěžový test ano

Scénář „elektrárna nevznikne“ dnes z veřejných dokumentů neplyne. Projekt má státní podporu, evropské schválení, americké exportní financování, postupující povolení i fyzické práce na staveništi. Westinghouse navíc v březnu 2026 podal k americkému jadernému dozoru NRC žádost o obnovu certifikace designu AP1000, což potvrzuje pokračující regulační proces této technologie. Reálnější než zrušení je dnes zpoždění v řádu jednoho až tří let, pokud se polská strana opozdí s uzavřením EPC kontraktu a objednáním klíčových komponent.

Teoretická alternativa k Westinghousu pro Choczewo existuje jen za cenu zásadního restartu: nový dodavatel, nová technologie, nové povolení, roky navíc. Prakticky je Polsko na AP1000 navázané. A právě proto je americký program tak zásadní: Washington Varšavě formálně nic nebere, ale může jí vzít to nejcennější – místo v pořadí.

Pro Česko z toho plyne jednoduchá rovnice. Čím déle bude trvat, než se na polském pobřeží Baltu roztočí první turbína, tím déle zůstane středoevropský trh napjatější a dražší. A to je problém, který se neřeší jen v Choczewie ani ve Washingtonu, ale také na účtech za elektřinu v Praze i Brně.