Ptáci sedí na drátech vysokého napětí a nic se jim nestane. Fyzika má jednoduché vysvětlení

Pták na vodiči přežívá, protože mezi jeho nohama nevzniká téměř žádný rozdíl elektrického potenciálu. Bez něj jeho tělem neteče proud.

Zdroj fotografie: Pexels

Představte si vrabce na drátu, kterým prochází 22 000 voltů. Obě jeho nohy sedí pár centimetrů od sebe na stejném kovovém vodiči, takže jsou prakticky na identickém elektrickém potenciálu. A právě tady je celé vysvětlení: proud teče tehdy, když mezi dvěma body existuje rozdíl potenciálů. Když je tento rozdíl v podstatě nulový, platí Ohmův zákon a proud je rovněž téměř nulový, ať je napětí vodiče vůči zemi jakkoli vysoké. Vysoké napětí na vodiči tedy není totéž jako stejně vysoké napětí napříč tělem ptáka. Jak shrnuje MIT School of Engineering, rozhodující je vždy napětí mezi dvěma body kontaktu, ne absolutní hodnota napětí vodiče vůči zemi.

Proč je drát přesto smrtelně nebezpečný

Vodič vysokého napětí zůstává vůči zemi, vůči uzemněné konstrukci sloupu i vůči sousednímu vodiči na vysokém elektrickém potenciálu. Jakmile cokoli (tělo ptáka, větev, mokrý provaz) propojí dva body s různým potenciálem, vznikne cesta pro proud. A ten může zabíjet.

U ptáků existují dva hlavní mechanismy zásahu. Buď tělem propojí fázový vodič s uzemněnou částí konstrukce sloupu, nebo současně přemostí dva vodiče s různým potenciálem. Podle metodiky AOPK k tomu v českých podmínkách dochází především na vedeních o napětí 22 kV a 35 kV. U velmi vysokého napětí navíc může elektřina přeskočit i vzduchovou mezerou, aniž by k přímému dotyku vůbec došlo.

Velký pták má velký problém

Malý pěvec sedící na jednom drátu je v relativním bezpečí. Čáp bílý s rozpětím křídel přes metr a půl už představuje mnohem větší riziko. Při dosedání na konzolu sloupu může křídlem nebo jinou částí těla snadno propojit vodič s uzemněnou kovovou částí konstrukce. Česká společnost ornitologická potvrzuje, že k úhynům čápů na sloupech a drátech dochází pravidelně, zvláště na tahových cestách a u nezabezpečených sloupů. Metodika AOPK výslovně jmenuje i orla mořského, další dravce, sovy a krkavcovité, zkrátka větší druhy, které na podpěrné body usedají.

Nejde přitom jen o elektrokuci. Druhým velkým rizikem jsou nárazy do vodičů a zemnicích lan, které ptáci za letu nemusí vidět. Toto nebezpečí se týká i přenosové soustavy s napětím 110 kV a výše.

Jak to řeší Česko

Na území České republiky se táhne přes 70 000 kilometrů elektrického vedení s přibližně třemi čtvrtinami milionu podpěrných bodů. Zákon o ochraně přírody ukládá, aby nově budované i rekonstruované nadzemní vedení vysokého napětí bylo vybaveno ochrannými prostředky proti usmrcování ptáků. V praxi to znamená plastové kryty izolátorů a vodičů, bezpečnější typy konzol, zábrany proti přisednutí a v kolizních úsecích zviditelňovače na vodičích.

Podle dat Skupiny ČEZ bylo v roce 2024 vybaveno ochrannými prvky 1 022 stávajících podpěrných bodů a celkem 72 % podpěrných bodů vysokého napětí v její síti je už pro ptáky bezpečných. Na metodikách spolupracují všichni hlavní distributoři: ČEZ Distribuce, EG.D, PREdistribuce i provozovatel přenosové soustavy ČEPS.

Člověk na drátu už je jiná písnička

Fyzikální princip platí univerzálně. Speciálně školení pracovníci skutečně provádějí údržbu na živém vedení; americká bezpečnostní agentura OSHA tento postup přímo přirovnává k ptáku na drátu. Technik se z izolované plošiny elektricky srovná na stejný potenciál jako vodič a pracuje na něm holýma rukama. Ale to je přísně řízený profesionální úkon, ne návod pro kohokoli dalšího. Vysoké napětí dokáže přeskočit i vzduchovou mezerou a běžný člověk nedokáže zajistit podmínky, za kterých by takový kontakt bezpečně zvládl.

Vrabec na drátu tedy nepřekonává žádný přírodní zákon. Jen využívá, aniž o tom ví, základní pravidlo elektřiny: kde není rozdíl potenciálů, tam tělem neteče významný proud. Stačí ale jedno rozpřažené křídlo navíc a pravidlo se obrátí proti němu.