Solární panely každý rok ztrácí až 0,8 % výkonu. Po 25 letech mohou vyrábět jen 80 % původní energie

Americká laboratoř NREL analyzovala téměř 2 000 měření degradace fotovoltaických panelů. Průměr vyšel na 0,8 % ročně, ale medián je výrazně příznivější, a to 0,5 %.

Zdroj fotografie: Pexels

Rozdíl mezi těmito dvěma čísly mění celý příběh o stárnutí solárních panelů. Při průměrné degradaci 0,8 % ročně zbývá po 25 letech provozu zhruba 82 % původního výkonu, což odpovídá pesimistickému scénáři. Jenže při mediánské hodnotě 0,5 % ročně vychází po stejné době asi 88 %. Osm procentních bodů navíc znamená u běžných domácích elektráren s výkonem 10 kWp rozdíl stovek kilowatthodin ročně. A hlavně: ani jedno z těchto čísel neznamená, že panel po 25 letech přestane fungovat. Pětadvacet let je smluvní milník záruky, není datum vypršení platnosti.

Proč průměr klame víc než medián

Studie NREL zahrnuje různé generace, technologie i klimatické podmínky – od pouštních instalací v Arizoně až po střechy v temperované Evropě. Průměr 0,8 % ročně zvyšují starší moduly, extrémní lokality a případy špatné instalace. Medián 0,5 % lépe odpovídá typické zkušenosti.

Ještě optimističtější data přináší Fraunhofer ISE z Německa. U 44 kvalitně testovaných střešních systémů naměřili průměrnou roční degradaci pouhých 0,15 %. Terénní měření krystalických modulů po oddělení vlivu znečištění ukazují inherentní degradaci v rozmezí 0,0–0,6 % ročně. Část toho, co majitelé vnímají jako „stárnutí panelu“, je prostě špinavé sklo.

Pro české podmínky, tedy temperované klima střední Evropy, dává podle nás smysl počítat spíš se spodní až střední částí pásma. Automaticky předpokládat 0,8 % ročně je zbytečně konzervativní, pokud máte kvalitní instalaci a panely občas umyjete.

Co panel ubírá watty rok za rokem

Solární modul není jeden materiál, ale sendvič: sklo, zapouzdřovací fólie, články s pájkovými spoji, propojky, zadní stěna. Každá vrstva stárne jinak a jiným tempem.

• Světlem indukovaná degradace (LID) – projev se již v prvních dnech provozu, typicky 1–2 % poklesu výkonu. Jde o jednorázový skok, ne o trvalý trend.
• UV a teplotní cykly – postupně mění optické vlastnosti zapouzdření, antireflexních vrstev i samotného křemíku.
• Vlhkost a koroze – napadají pájkové spoje a kontakty, zvlášť u modulů s horší kvalitou laminace.
• Mikrotrhliny – vznikají teplotním namáháním (vítr, kroupy, rozpínání), postupně přerušují proudové cesty v článku.
• PID (Potential Induced Degradation) – IEA ji řadí mezi nejzávažnější poruchy; v dokumentovaných případech způsobila pokles výkonu o 14 % během několika let. Prevence je správný návrh systémového napětí a uzemnění.

Žádný z těchto mechanismů panel nezabije ze dne na den. Výkon „ujíždí“ pomalu, dokud nedojde k lokální vadě, a tu bez monitoringu často ani nepoznáte.

Záruka 25 let neznamená konec po 25 letech

Běžné výkonové záruky dnes garantují maximální ztrátu 10–15 % za 25–30 let. Prémiový výrobce Maxeon nabízí u části portfolia dokonce záruku 40 let na výkon i produkt. To zní skvěle, ale jen dokud firma existuje.

Případ SunPower Corporation, která v roce 2024 prošla bankrotem, ukazuje, že papírová záruka je jen tak silná jako ten, kdo ji drží. Maxeon na svém webu přímo řeší krytí starších panelů SunPower. Při výběru panelů proto stojí za to rozlišovat tři věci: produktovou záruku výrobce modulu, výkonovou záruku výrobce a montážní záruku instalátora. Při úpadku kteréhokoli článku řetězce se zbylé dva „nechají stejně“ (rozuměj: zůstávají bez reálného vymáhání vůči zaniklému subjektu).

Vyšší cena prémiového panelu nekupuje jen pomalejší degradaci. Kupuje delší smluvní krytí, přísnější kontrolu kvality a silnější záruku. Rozdíl je víc v jistotě než v tom, že by levný panel nutně vyráběl po 25 letech dramaticky méně.

Jak poznat, že něco nehraje, a co s tím

Pozvolný meziroční pokles o půl procenta v datech neuvidíte. To je normální. Důvod k akci je skoková změna: jeden řetězec trvale zaostává, výroba klesla o několik procent bez změny počasí, v monitorování se opakují anomálie.

Nejspolehlivější diagnostikou je termovizní inspekce. Na českém trhu jsme dohledali orientační rozpětí:

Typové kontroly	Orientační cena
Základní termovize domácí FVE	od 2 300 Kč s DPH
Dronová inspekce bez dopravy	od 2 500 Kč
Termografie s reportem dle IEC TS 62446-3	od 7 990 Kč

Termovizi má smysl objednat před koncem záruky, po krupobití či blesku, při podezření na PID nebo hotspot a vždy, když monitoring ukazuje nevysvětlitelný propad. Kalendářní čištění panelů naopak většinou není nutné, v českém klimatu déšť velkou část nánosů smyje. Výjimkou jsou pylová sezóna, blízkost komínů nebo frekventovaných silnic a ptačí trus, který dokáže lokálně přehřát článek.

Mono versus poly? Špatná otázka

Při výběru panelů se stále řeší, jestli je lepší monokrystal, nebo polykrystal. Jenže literatura nedává jednoduchého vítěze; starší studie NREL ukazují případy, kde polykrystalické moduly degradovaly pomaleji, i případy bez významného rozdílu. U současných technologií je překryv hodnot takový, že samotný štítek „mono“ nebo „poly“ vysvětluje velmi málo.

Mnohem víc rozhoduje konkrétní konstrukce modulu, kvalita zapouzdření, způsob montáže a odvětrání. Panel přišroubovaný těsně k plechové střeše bez ventilačních mezer se přehřívá víc než identický modul na správně dimenzované podkonstrukci. Přehřátý panel degraduje rychleji. Totéž platí pro návrh kabeláže, pojistek a uzemnění; chyba v projektu může způsobit PID, kterou žádná „prémiová“ technologie článku nevyrovná.

Kdo chce po 25 letech co nejvíc wattů ze střechy, neměl by řešit primárně typ křemíku. Měl by řešit kvalitu instalace, pravidelný pohled do monitoringu a ochotu jednou za čas zavolat servis.