Matka školáka: „Zrušte výtvarku a tělocvik, ne mobily.“ Vyjmenovala 5 důvodů, proč má pravdu

Anonymní komentář jedné české matky rozvířil debatu, kterou politik vedou už měsíce. Její argumenty ale sedí na oficiálních datech.

Zdroj fotografie: Unsplash

Na první pohled to vypadá jako provokace z rodičovské diskuse. Matka školáka tvrdí, že místo zakazování mobilů by stát měl řešit povinnou výchovu, tedy výtvarnou, tělesnou, hudební i pracovní, kde se podle ní známkují vrozené dispozice, nikoli snaha. Mobil je pro ni naopak praktický nástroj, který děti potřebují. A svůj postoj opřela o pět konkrétních linií argumentace. Nejde přitom o žádnou expertku ani influencerku. Je to anonymní hlas z rodičovské komunity. Jenže když se podíváme na data ministerstva školství, výzkumy Masarykovy univerzity i stanovisko České školní inspekce, zjistíme, že hned několik jejích bodů má poměrně pevný základ.

Pět argumentů, které nelze jen tak smést ze stolu

Z komentáře vyplývá pět hlavních argumentů, proč by se mobily ve školách rušit neměly. Rekonstruujeme je podle toho, co je ověřitelné:

1. Školy už pravidla mají. Podle mimořádného šetření MŠMT z května 2026 reguluje používání mobilů 93 % českých škol. Pravidla mají zakotvená ve školním řádu, od ukládání do skříněk přes odevzdání při příchodu až po zákaz používání o přestávkách. Plošný celostátní zákaz by řešil problém, který si většina škol už vyřešila sama.
2. Telefon má legitimní místo ve výuce. Metodika MŠMT od února 2026 počítá s využitím mobilů při projektech, vyhledávání informací nebo navigaci na exkurzích. Zakázat mobil plošně znamená zakázat i jeho didaktický potenciál.
3. Zdravotní a bezpečnostní důvody. Děti s diabetem, epilepsií nebo jinými chronickými onemocněními mohou potřebovat zařízení pro monitorování zdravotního stavu. Česká školní inspekce ve svém stanovisku uvádí, že škola může regulovat používání mobilů, ale nemůže plošně zakázat jejich nošení do budovy.
4. Smartphony jsou realita, ne anomálie. Data z projektu EU Kids Online V ukazují, že 92 % českých dětí a dospívajících používá smartphone denně. Čtyřicet procent z nich ho používá i o školních přestávkách, čtvrtina dospívajících dokonce během výuky. Zakazovat něco tak masově rozšířeného bez zapojení samotných žáků je, slovy dětského ombudsmana, rozhodování o dětech bez dětí.
5. Výzkum neslibuje zázrak. Zpráva výzkumníků z IRTIS na Masarykově univerzitě analyzovala data z 21 zemí. Závěr? Plošné zákazy sice souvisejí s menším rozptylováním, ale nevedou automaticky k lepšímu prospěchu, vyšší pohodě ani k omezení kyberšikany. V některých případech se dokonce pojí s vyšší nekázní.

Proč útočí na výtvarku a tělocvik

Tady je potřeba být přesný. Matka nemíří jen na výtvarnou a tělesnou výchovu. V jejích komentářích figuruje i hudební a pracovní výchova, tedy celý blok povinných „výchov“ v českém kurikulu. Její logika je jednoduchá: u těchto předmětů se podle ní hodnotí talent a vrozené dispozice, nikoli úsilí. Dítě, které neumí kreslit nebo zpívat, dostane horší známku bez ohledu na to, jak moc se snaží. Mobil je oproti tomu nástroj, který se dá naučit používat smysluplně.

Je to provokativní zkratka? Bezpochyby. V žádném oficiálně projednávaném materiálu z roku 2026, ani v metodice MŠMT, ani v poslaneckých návrzích, se neřeší rušení povinných výchov. Taková změna by znamenala zásah do celého kurikula, hodinové dotace i způsobu hodnocení na vysvědčení. Není to něco, co by si jedna škola mohla rozhodnout sama.

Ale společný jmenovatel jejího komentáře dává smysl: odpor k plošnému přístupu. U mobilů odmítá zákaz pro všechny, u výchov odmítá povinnost a známkování pro všechny bez ohledu na vlohy. Princip „jeden metr pro všechny“ je to, co ji dráždí na obou frontách.

Co se v Česku skutečně děje kolem zákazu mobilů

Česká debata má v tuto chvíli jasno jen v jednom: téma je stále živé. V únoru 2026 rozeslalo MŠMT školám metodiku k nastavování pravidel – ne zákaz, ale návod, jak si pravidla nastavit samy. Už 10. února přistál ve Sněmovně první poslanecký návrh (tisk 104), vláda k němu ale 10. března zaujala nesouhlasné stanovisko. V květnu přišla data o 93 % škol s pravidly. A 18. června předložili Andrej Babiš s Robertem Plagou vlastní návrh (tisk 232), ke kterému vláda 22. července dala souhlas.

Paralelně se ozývaly další hlasy. Dětský ombudsman v březnu 2026 upozornil, že o tak zásadní změně se nikdo nezeptal samotných žáků a studentů. Průzkum citovaný ČT24 naznačil, že zhruba čtyři pětiny nějaká omezení mobilů podporují, ale „omezení“ a „plošný zákaz“ jsou dvě různé věci.

Jak to řeší jinde v Evropě

Francie má zákaz používání mobilů ve školách a na collègech od roku 2018, od školního roku 2025/2026 rozšířila režim „digitální pauzy“ a současně řeší, jak může žák v případě potřeby kontaktovat rodiče. Nizozemsko zakázalo mobily ve třídě od ledna 2024, ale ponechalo výjimky pro výuku a zdravotní péči a celý model stojí na dohodě školy, učitelů, rodičů i žáků. Anglie od 29. června 2026 vydala závazný pokyn, podle kterého mají školy zakazovat používání mobilů během celého školního dne.

Žádný z těchto modelů ale není kopírovatelný jedna ku jedné. Český výzkum IRTIS právě na datech z těchto zemí ukazuje, že univerzální recept neexistuje. Co funguje v Paříži, nemusí fungovat v Pardubicích.

Kde má matka pravdu a kde střílí od boku

Nejsilnější část jejího komentáře není útok na výchovu. Je to upozornění, že stát chystal plošný zákaz v situaci, kdy 93 % škol už pravidla měla a odborná evidence byla nejednoznačná. Tady se opírá o tvrdá čísla a její pozice je těžko napadnutelná.

Slabší je útok na povinnou výchovu. Jakkoli rezonuje s frustrací rodičů, kteří řeší, proč děti dostávají čtyřky z výtvarky, jde o hodnotový soud, ne o reálně projednávanou reformu. Nikdo ve Sněmovně ani na ministerstvu v roce 2026 nenavrhoval, aby se tyto předměty staly volitelnými.

Anonymní matka školáka trefila slabinu české debaty o mobilech přesněji, než by leckterý poslanec. Že přitom přestřelila u výchov? To k rodičovským komentářům patří. Důležité je, že otázku položila správně: než něco plošně zakážeme, neměli bychom se nejdříve podívat, jestli problém vůbec existuje v té podobě, kterou chceme řešit?