35 let neuměl správně psát, ale díky ChatGPT dostudoval vysokou. V testech inteligence skóroval nad průměrem

Mateusz celý život bojoval s pravopisem. Přesto v kognitivních testech skóroval nad populačním průměrem, a vysokou nakonec skončil s pomocí AI.

Zdroj fotografie: Pexels

Třicet pět let potíží s písemným projevem, diagnostika dyslexie a dysortografie, a přesto nadprůměrný výsledek v testech inteligence. Příběh Mateusze, absolventa informatiky, boří jednu z nejhouževnatějších představ o poruchách učení, totiž že kdo neumí správně psát, nemůže být chytrý. Mateusz chytrý je. Jenže celý život narážel na bariéru, která s inteligencí nemá nic společného: jeho mozek zpracovává psaný text jinak než u většinové populace. Když se na konci roku 2022 objevil ChatGPT, získal nástroj, který mu pomohl obejít jeho slabé místo – korekturu, formulaci a strukturu textu – a dokončit vysokoškolské studium. Ne proto, že by za něj AI přemýšlela. Ale proto, že mu dovolila ukázat, co skutečně umí.

Dyslexie není nízká inteligence, jen jinak fungující mozek

Podle odhadů trpí dyslexií až 20 % světové populace. V českém prostředí se regionální výskyt pohybuje mezi 3,4 a 11,9 procenta, v jednom analyzovaném vzorku škol dosáhl přibližně šesti procent. Čísla se liší podle použité metodiky, ale podstata zůstává stejná: dyslexie ovlivňuje čtení, pravopis a písemný projev, nikoli schopnost logicky uvažovat, řešit problémy nebo se učit nové věci.

Mateusz je toho živým důkazem. V testech inteligence dosáhl nadprůměrného výsledku. Přesná hodnota ani typ testu nejsou veřejně známé, ale podstatné je, co to vypovídá o povaze jeho obtíží. Celý život měl problém s tím, jak převést své myšlenky na papír. Ne s tím, že by je neměl. Právě tento rozpor bývá pro okolí matoucí. Učitelé, spolužáci nebo kolegové vidí chyby v textu a automaticky je považují za známku nedostatku schopností. Jenže dyslexie a inteligence jsou dvě nezávislé věci. Člověk může mít obojí: vysoké IQ i výrazné obtíže s pravopisem.

Generace Andrzeje versus generace Mateusze

Aby byl kontrast ještě výraznější, stačí se podívat o generaci zpět. Andrzej, o několik desetiletí starší, vyrůstal v době, kdy se potíže s psaním vykládaly jako lenost nebo hloupost. Diagnostika specifických poruch učení prakticky neexistovala, kompenzační nástroje už vůbec ne. Kdo neuměl správně psát, prostě neuspěl, a nikdo nezkoumal proč.

Dnes má student s dyslexií na české vysoké škole nárok na systémovou podporu. Podle nařízení vlády č. 274/2016 Sb. musí vysoké školy zajistit podpůrná opatření, například delší čas u zkoušek, software pro práci s textem nebo podporu prostřednictvím specializovaných center, aniž by snižovaly studijní nároky. Univerzita Karlova každoročně eviduje přes 1 200 studentů se specifickými potřebami. Masarykova univerzita provozuje středisko Teiresiás, které nabízí diagnostiku, poradenství i konkrétní technické pomůcky. Systém tedy existuje. Ale i v něm dlouho zůstávala jedna mezera: samotný proces psaní. Právě tu začala od konce roku 2022 vyplňovat umělá inteligence.

ChatGPT jako berlička, ne jako mozek

Důležitý je časový kontext. ChatGPT byl veřejně spuštěn 30. listopadu 2022. Pokud Mateusz studoval přibližně v letech 2020 až 2023, mohl mu pomoci především v závěrečné fázi studia – při psaní seminárních prací, přípravě diplomové práce nebo formulaci e-mailů vyučujícím. Ne po celou dobu studia.

Co přesně s nástrojem dělal, není veřejně zdokumentováno. Z odborných zdrojů i zkušeností lidí s dyslexií se ale dá odvodit typický způsob využití: AI opraví pravopis, uhladí formulace, pomůže vytvořit osnovu nebo shrne podklady do srozumitelnější podoby. Člověk dodá obsah, argumentaci a porozumění tématu. AI pouze doplní jazykovou vrstvu, která bývá pro dyslektiky problematická.

Psycholožka v jednom z dostupných komentářů přirovnala toto využití k brýlím nebo kalkulačce. Analogie funguje, ale jen do určitého bodu. Brýle nevidí za vás, kalkulačka nerozumí rovnici. Stejně tak ChatGPT nenahrazuje znalosti. Kompenzuje pouze rozdíl mezi tím, co člověk ví, a tím, jak to dokáže vyjádřit písemně. Jakmile AI začne generovat vlastní teze a argumenty, které student bez porozumění odevzdá, analogie s brýlemi končí.

Kde je hranice mezi pomocí a podvodem

Tohle je otázka, kterou si dnes klade prakticky každá česká univerzita. Jednotné celostátní pravidlo pro používání AI ve výuce neexistuje. Rozhodují fakulty, katedry, někdy dokonce jednotliví vyučující. Masarykova univerzita už oficiálně rozlišuje mezi licencovanými nástroji s vyšší ochranou dat (Microsoft Copilot Chat nebo Google Gemini přes univerzitní účet) a volně dostupnými komerčními chatboty. Univerzita Karlova vyžaduje transparentnost a upozorňuje na opatrnost při vkládání citlivých údajů.

Studie publikovaná Masarykovou univerzitou přináší klíčové zjištění: problém není v tom, jak často student AI používá. Nastává až ve chvíli, kdy se na ni začne spoléhat místo vlastního porozumění. Právě nahrazování vlastního pochopení spoléháním na AI bylo spojeno s horšími studijními výsledky.

Pro člověka s dyslexií to znamená jasnou dělicí čáru:

• Legitimní použití: korektura pravopisu, přeformulování vět, shrnutí přečteného textu, příprava osnovy nebo jazyková kontrola e-mailu.
• Rizikové použití: generování celých odpovědí, přebírání argumentace bez ověření nebo vydávání výstupu AI za vlastní myšlenkovou práci.

Mateusz podle dostupných informací spadá do první kategorie. AI mu pomohla překonat bariéru písemného projevu, nikoli obejít studijní nároky.

Co si z toho odnést

Příběh Mateusze není univerzálním návodem ve stylu „zapni ChatGPT a vystuduj školu“. Je ale důkazem, že technologie může odstranit neférovou bariéru tam, kde člověk schopnosti má, ale chybí mu nástroj, jak je ukázat. Mateusz na něj čekal pětatřicet let. Andrzej ho nedostal nikdy.