Řidič 89krát oklamal radary jenom tím, že si zakryl obličej. Nakonec ho prozradil mobil, který si položil na stůl při výslechu

Majitel zásobovací firmy z jihu Švédska čtyři roky systematicky klamal radarový systém. Stačil mu kus papíru, ruka nebo mobilní telefon.

Zdroj fotografie: Pexels

Dne 18. května 2025 projel řidič dodávky během pouhých 22 minut třemi radary v obci Laholm na jihozápadě Švédska. Na všech třech snímcích měl obličej zakrytý. Nebyl to náhodný záblesk vynalézavosti, policie postupně zjistila, že tentýž muž takto proklouzl kamerám celkem 89krát. Případ, který původně rozkryl regionální deník Hallandsposten a následně převzala švédská i mezinárodní média, ukazuje víc než jen kuriózní historku. Odhaluje systémovou slabinu, o které se ve Švédsku mluví roky.

Papír, ruka, opalovací krém, a vždycky ve správný okamžik

Muž z okolí Halmstadu znal přesná místa radarů i logiku jejich spouštění. Pokaždé, když se blížil ke kameře, vsunul mezi volant a čelní sklo nějakou překážku: kus papíru, nataženou dlaň, tubu opalovacího krému, jindy mobilní telefon. Cíl byl prostý: aby na snímku nebyla vidět celá tvář.

Švédské radary přitom fungují jinak, než jak je zvyklí čeští řidiči. Fotografie se zpracovávají ručně v centrále automatické dopravní kontroly (ATK) v Kiruně, kde vyšetřovatelé porovnávají obličej na snímku s pasovou nebo řidičskou fotografií. Samotná registrační značka nestačí k automatickému postihu konkrétní osoby. Policie se sice může obrátit na vlastníka vozu s dotazem, kdo řídil, ale bez spolehlivé identifikace tváře řidiče případ často končí odložením. Podle Hallandsposten takto ve zdejším regionu končí bez pokuty čtyři z deseti radarových případů. Muž z Halmstadu tuto slabinu neobjevil, jen ji dotáhl do extrému.

Široký krk, špičatý nos a telefon, který neměl ležet na stole

Zlom přišel, když se případ dostal z centrály v Kiruně k místní policii v Hallandu. Vyšetřovatelé začali skládat mozaiku z toho mála, co na 89 snímcích viděli. Na žádném nebyl kompletní obličej, ale dílčí rysy se opakovaly: široký krk, široká ústa, špičatý nos. Policisté si pomohli i archivními fotografiemi z regionálního tisku: muž se dříve objevil na snímcích z potyčky na místní tržnici, které pořídil právě Hallandsposten.

Pak přišel výslech. A s ním moment, který celý případ uzavřel. Muž si před sebe na stůl položil mobilní telefon. Vyšetřovatel v něm poznal tentýž přístroj, kterým si řidič na části radarových záběrů zakrýval obličej. Nešlo o forenzní analýzu dat ani o sofistikovaný software na rozpoznávání tváří. Šlo o prostou vizuální shodu: policista viděl na fotkách z radarů konkrétní telefon a teď ho měl přímo před očima.

Muž zjevně nepočítal s tím, že by si někdo dokázal spojit předmět na rozmazaném radarovém snímku s reálným telefonem na výslechovém stole. Čtyři roky opatrnosti smazal jeden nepozorný pohyb rukou.

Dvanáct skutků z osmdesáti devíti: proč ne všechny?

Státní zastupitelství nakonec vzneslo obvinění jen ve 12 případech: 11 překročení rychlosti a jeden případ držení mobilního telefonu za jízdy. Důvod je pragmatický: další obvinění by podle dostupných informací nevedla k vyššímu trestu. Soud uložil pokutu 10 000 švédských korun, v přepočtu zhruba 22 000 Kč.

Tím to ale nekončí. Ve Švédsku po pravomocném postihu za dopravní delikty následuje samostatné řízení o řidičském oprávnění, které vede Transportstyrelsen. Opakované přestupky během dvou let běžně vedou k odebrání řidičského průkazu na měsíce i roky. V roce 2025 úřad odebral řidičská oprávnění rekordním 40 000 řidičům, nejčastěji právě za opakované překračování rychlosti. Pro majitele zásobovací firmy, který je na řízení existenčně závislý, může být ztráta řidičáku tvrdší ranou než samotná pokuta.

V Česku by stejný trik nefungoval

Příběh ze Švédska svádí k otázce: šlo by to i u nás? Odpověď zní: ne stejně. Český systém totiž pracuje s pojmem objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Pokud radar zachytí přestupek a řidiče se nepodaří ztotožnit, správní orgán může podle § 125f zákona o silničním provozu přejít na řízení proti provozovateli, tedy proti osobě zapsané v registru vozidel. Podle metodiky Ministerstva dopravy je tento postup výslovně zamýšlen pro situace, kdy záznam pořídí automatizovaný technický prostředek bez obsluhy.

Zakrytý obličej by v Česku mohl zkomplikovat připsání bodů konkrétnímu řidiči, ale pokuta by s největší pravděpodobností přišla, jen by ji dostal provozovatel. Švédsko tento záchytný mechanismus nemá, a právě proto mohl muž z Halmstadu čtyři roky jezdit bez postihu.

Systém versus vychytralost

Celý případ nakonec není jen o jednom vynalézavém řidiči. Je o tom, že účinnost radarů neurčuje jen kvalita kamery nebo hustota měřicích bodů, ale především právní rámec, který za nimi stojí. Švédský model, postavený na identifikaci konkrétního řidiče z fotografie, má známou a dlouhodobě diskutovanou slabinu. Muž z Halmstadu ji jen 89krát využil, dokud mu jeden telefon na špatném místě nezavřel celou hru.