Škola neměla jediný počítač, učitel proto nakreslil celý Word křídou na tabuli. Potom se vše změnilo

Zdroj fotografie: Richard Appiah-Akoto

Richard Appiah-Akoto učil informatiku v ghanské vesnici bez počítače. Křídou na tabuli nakreslil celé rozhraní Wordu a fotka obletěla svět.

Byl rok 2018 a Betenase M/A Junior High School v městečku Sekyedumase neměla pro výuku informatiky žádný funkční počítač. Škola sice vlastnila dva počítače, oba ale byly nefunkční a nefungoval ani Akotův osobní notebook. Přesto stát vyžadoval, aby se ICT vyučovalo; kurikulum předbíhalo realitu venkovských škol o celé roky. Akoto si proto vzal barevné křídy a na černou tabuli nakreslil to, co by žáci viděli na monitoru: kompletní rozhraní Microsoft Wordu s formátovací lištou, kreslicí lištou, nabídkou menu a panelem nástrojů. Vedle toho kreslil monitor, systémovou jednotku, klávesnici i myš. Krok za krokem simuloval i postup spuštění aplikace. Fotku z hodiny pořídil sám. Jak později vysvětlil, rád fotografoval a chtěl si výuku zaznamenat. Snímek sdílel na Facebooku. Během hodin se rozšířil po celém světě a odstartoval řetězec událostí, které školu i celou komunitu proměnily.

Co přesně bylo na té tabuli

Akotova kresba nebyla žádná zjednodušená metafora. Šlo o detailní repliku obrazovky Wordu, kde každý prvek měl svůj popisek, od záhlaví okna přes pás karet až po stavový řádek. Vedle softwarového rozhraní kreslil i hardwarové komponenty, aby žáci pochopili, co je monitor, co počítač a kam se zapojuje myš. Cílem bylo, aby si děti zapamatovaly rozložení prvků a „netápaly“, až se s počítačem poprvé setkají naživo.

Fungovala ta metoda? Částečně. Žáci se naučili orientovat v rozhraní, znali názvy prvků a posloupnost kroků. Praktická digitální dovednost jim ale chyběla. Sám Akoto později popsal, že studenti „většinou jen koukali, zapomněli a vraceli se k poznámkám“, protože neměli šanci si cokoliv vyzkoušet na skutečném stroji. Microsoft v roce 2018 citoval jeho slova: „Studentům to vyhovovalo. Byli zvyklí, že jim všechno předvádím na tabuli.“ Zvyk na improvizaci, ne nadšení z ní.

Šest let bez funkční techniky

Akoto nastoupil do Sekyedumase v roce 2012. Už tehdy byly školní počítače nefunkční. Původně přitom neučil jen informatiku, ale také náboženskou a mravní výchovu; ICT převzal později. Podle některých sekundárních zdrojů škola přišla o funkční techniku již kolem roku 2011, doložitelné je ale minimálně šest let výuky bez jediného fungujícího stroje.

Situace přitom nebyla výjimečná. Světová banka ve své analýze ghanského školství z let 2025–2026 uvádí, že průměrná ghanská škola disponuje zhruba 21 zařízeními, z toho jen asi 15 funkčními. Pouhá 2 % ředitelů považují počet digitálních zařízení za dostatečný pro výuku. Internet má 43 % škol. Technickou podporu a údržbu ICT hodnotí jako odpovídající jen čtvrtina ředitelů. Kurikulum požaduje digitální gramotnost, ale infrastruktura za ním zaostává, zvlášť na venkově.

Co přišlo po virálu

Fotka z tabule dorazila až k Microsoftu. Firma Akota pozvala na svou konferenci Education Exchange 2018 v Singapuru; byla to jeho první cesta mimo Ghanu. Microsoft škole slíbil podporu v podobě zařízení a softwaru a Akotovi zpřístupnil program Microsoft Certified Educator, tedy certifikaci ověřující technologicko-pedagogické kompetence učitele pro práci s ICT ve výuce.

Důležitější než PR gesto ale bylo to, co následovalo v komunitě. V Sekyedumase vznikl Yamoransa Model Lab, moderní ICT centrum provozované organizacemi Helping Africa Foundation a TECHAiDE. Akoto začal učit s desktopem a projektorem, žáci poprvé viděli software přímo na obrazovce. Podle čtvrtletního reportu za druhý kvartál 2022 centrum zaznamenalo 2 306 návštěv za jediné čtvrtletí a využilo ho 14 škol z okolí. Dvaapadesát žáků ho navštěvovalo pravidelně i po vyučování, mimo jiné kvůli přípravě na závěrečné zkoušky z informatiky.

Jeden virál, systémový problém

Akotův příběh je silný právě proto, že ukazuje obě strany. Virální fotka vyřešila jeden viditelný případ: konkrétní škola dostala techniku, konkrétní učitel získal profesní rozvoj a konkrétní žáci poprvé pracovali s počítačem. Jenže stejný typ problému zůstává v ghanském systému zakořeněný. UNICEF ve své analýze situace dětí v Ghaně z roku 2026 upozorňuje na stejnou nerovnost mezi městem a venkovem a varuje, že digitální transformace bez cíleného řešení rozdílů může tyto nerovnosti spíše prohloubit než zmírnit.

Pro srovnání: v Česku podle dat MŠMT z roku 2024 připadá na druhém stupni základních škol 54 počítačů na 100 žáků, tedy zhruba jedno zařízení na dva žáky. V roce 2015 to bylo jedno na 3,5 žáka. Z Národního plánu obnovy bylo k srpnu 2025 vybaveno přes 5 000 škol a dodáno téměř 110 000 zařízení. Problém v Česku není nulová dostupnost, ale rozdílná úroveň vybavení mezi školami. V Ghaně je problém o řád hlubší a virál ho sám nevyřeší.

Co z příběhu skutečně plyne

Mechanismus změny v Sekyedumase nebyl náhoda. Silný vizuál, jasně pojmenovaný problém, identifikovatelný učitel a instituce schopné dodat nejen techniku, ale i provoz, správu a školení. Právě tohle odlišuje jednorázový dar od funkčního ekosystému. Poslat pár počítačů do školy bez elektřiny, údržby a podpory nic nezmění. Propojit viditelnost s organizacemi, které umí dodat celý balík, to ano.

Richard Appiah-Akoto dnes nekreslí Word na tabuli. Ale tisíce jeho kolegů v ghanských venkovských školách nemají ani křídu tak barevnou, aby to zkusili.