Soused namířil kameru tak, že snímá váš pozemek. „Měl to vyřešit Úřad na ochranu osobních údajů,“ zhodnotil právník

Kamera na sousedově domě míří na vaši zahradu. Jenže ÚOOÚ není jediná, a často ani nejrychlejší, adresa, kam se obrátit.

Zdroj fotografie: Pexels

Řešení sousedské kamery by mělo dle advokáta Marka Poloni, společníka kanceláře Němeček a Poloni, spadat pod Úřad pro ochranu osobních údajů. Jenže realita je složitější. ÚOOÚ sice dohlíží na zpracování osobních údajů, ale u kamer umístěných přímo v obydlí má jeho kontrolní pravomoc v praxi omezení; bez konkrétních důkazů o záběru či nakládání se záznamem často nedokáže rychle zasáhnout. V sousedských sporech o kamery proto obvykle rozhoduje souhra více institucí: vedle ÚOOÚ to může být civilní soud s návrhem na předběžné opatření, nebo obecní úřad v přestupkovém řízení kvůli narušení občanského soužití. Kdo má v jaké fázi skutečně páku, záleží na okolnostech, a právě to bývá kámen úrazu.

Kdy je problém s kamerou a kdy ještě ne

Samotný fakt, že sousedova kamera zachytí okraj vašeho pozemku, neznamená automaticky protiprávní stav. ÚOOÚ ve svém veřejném Q&A připouští, že vlastník může kamerou chránit svou nemovitost a přiměřeně i její bezprostřední okolí. Problém nastává ve chvíli, kdy záběr bez vážného důvodu a bez minimalizace zásahu sleduje soukromý prostor souseda: okna obytných místností, vstup do domu, zahradu, bazén nebo terasu.

Rozhoduje trojice kritérií: účel, nezbytnost a přiměřenost. Kamera hlídající vlastní garáž, která okrajově zabírá kus sousedova chodníku, je něco jiného než nepřetržitý monitoring celé zahrady nebo domu. Právě takový případ (dlouhodobý a nepřiměřený záběr okolních nemovitostí) ÚOOÚ v minulosti v kontrolní praxi řešil a konstatoval porušení.

Důležitý judikaturní rámec dal český případ Ryneš. Soudní dvůr EU v roce 2014 potvrdil, že videozáznam osob z kamery na rodinném domě mířící i na veřejný prostor spadá do režimu ochrany osobních údajů. Nejvyšší správní soud ale následně zdůraznil, že nelze automaticky považovat každé přesáhnutí záběru mimo vlastní nemovitost za nezákonné. Podstatné je, zda je nastavení účelné a přiměřené.

Proč ÚOOÚ nemusí stačit

ÚOOÚ je dozorový orgán, ne sousedský smírčí soud. Provádí šetření na základě stížností, může kontrolovat, vyžadovat informace a ukládat nápravná opatření. Jenže má dvě praktická omezení, o kterých se málo mluví.

Za prvé: u kamer v obydlí je jeho kontrolní pravomoc omezená. Pokud provozovatel tvrdí, že kamera slouží k ochraně jeho domu, a neexistují důkazy o rozsahu záběru nebo práci se záznamy, úřad obtížně prokazuje porušení.

Za druhé: čas. ÚOOÚ stěžovatele vyrozumí o postupu nebo výsledku obvykle do tří měsíců. To je zákonná lhůta, nikoli garance rychlého vyřešení. Tři měsíce s kamerou namířenou na váš pozemek jsou dlouhá doba.

Pro srovnání: civilní soud může o předběžném opatření rozhodnout bezodkladně, zpravidla do několika dnů, pokud je věc naléhavá. To je řádově jiná rychlost. ÚOOÚ je proto vhodnější jako dozorová a sankční cesta (zejména pokud existují důkazy o zneužití záznamu), zatímco soud je silnější nástroj pro okamžité zastavení zásahu.

Tři cesty, které máte k dispozici

V praxi se nabízejí tři paralelní možnosti, každá s jiným účelem:

• Civilní soud – žaloba na ochranu osobnosti podle § 82 občanského zákoníku. Můžete se domáhat, aby soud nařídil kameru přesměrovat nebo odstranit, a spojit to s návrhem na předběžné opatření. Soud může rozhodnout velmi rychle, typicky v řádu dnů. Teoreticky lze požadovat i peněžité zadostiučinění, ale musíte prokázat zásah i újmu.
• ÚOOÚ – stížnost podle čl. 77 GDPR. Podání musí být identifikovatelné (datová schránka, e-mail s uznávaným elektronickým podpisem nebo podepsaný listinný podnět). Přiložte fotografie umístění kamery, popis záběru a případně důkazy o záznamech. Úřad má přibližně tři měsíce na vyřízení nebo informování o postupu. Praktický detail: po telefonu ÚOOÚ obvykle nesděluje stav řízení.
• Obecní úřad – pokud chování souseda naplňuje znaky schválnosti nebo narušení občanského soužití, lze podat podnět na přestupkové řízení.

Tyto cesty se nevylučují. Lze podat stížnost na ÚOOÚ a současně se obrátit na soud.

Co ještě potřebujete vědět

Registrační povinnost kamer u ÚOOÚ od května 2018 neexistuje. Soused tedy nemusí kameru nikam hlásit. To ale neznamená volný režim: musí mít právní důvod pro zpracování, minimalizovat rozsah záběru a u kamer spadajících do GDPR plnit informační povinnost; lidé musí být o monitorování vhodně informováni.

Podle metodiky ÚOOÚ by záznamy neměly být uchovávány déle než 72 hodin, zpravidla postačí jeden až dva dny. Delší uchování musí být řádně odůvodněno, například probíhajícím šetřením policie nebo pojistnou událostí.

A pozor na zvuk. Pokud sousedova kamera nahrává i audio, zásah do soukromí se podle doporučení ÚOOÚ výrazně zvyšuje a ve většině případů činí takové zpracování nepřiměřeným. Kamera se zvukem namířená na cizí pozemek je z právního hlediska výrazně problematičtější než samotný obraz.

Sousedské spory o kamery nejsou okrajová exotika; ÚOOÚ v roce 2024 evidoval stovky stížností a tisíce podnětů napříč agendami ochrany osobních údajů a dlouhodobě potvrzuje zájem veřejnosti právě o kamerové systémy. Kdo čeká, že jedna instituce vše vyřeší jedním krokem, bude nejspíš zklamaný. Nejúčinnější obrana je vědět, na koho se obrátit v první řadě – podle toho, jestli potřebujete zásah rychle zastavit, nebo následně řešit odpovědnost toho, kdo kameru instaloval.