Váš počítač si možná sám stahuje programy, které jste neschválili. Zkontrolujte nastavení a zbavte se jich
Nový notebook z obchodu, žádné stahování, a přesto v nabídce Start sedí programy, které jste nechtěli. Problém má 4 různé příčiny a každá se řeší jinde.
Obsah článku
Když uživatelé říkají, že si počítač „sám stahuje programy“, ve skutečnosti mohou popisovat jednu ze čtyř situací. Zaprvé: výrobce notebooku (Dell, Lenovo, HP a další) dodává vlastní tovární obraz systému, který obsahuje předinstalované utility, zkušební verze antivirů, kancelářských balíků i partnerských aplikací. Lenovo v podmínkách pro region EMEA výslovně uvádí McAfee LiveSafe, Norton nebo MS Office jako součást dodávky. Dell po obnovení systému pomocí SupportAssist znovu nainstaluje veškerý tovární software.
Zadruhé: instalátor jiného programu může obsahovat nabídku dalších aplikací, například panel nástrojů, změnu vyhledávače nebo různé utility. Uživatel ji snadno přehlédne, pokud při instalaci bez čtení potvrzuje výchozí volby. Zatřetí: aplikace, kterou jste si kdysi nainstalovali, může mít nastavené automatické spouštění po přihlášení a běžet na pozadí, aniž byste o ní věděli. A začtvrté: může jít o skutečný malware, který se do počítače dostal prostřednictvím e-mailové přílohy, makra v dokumentu, napadeného webu nebo USB disku. Každý z těchto scénářů se hledá a řeší na jiném místě systému.
Kde přesně ve Windows hledat neschválené programy
Základní kontrola začíná v nastavení. Otevřete Settings → Apps → Installed apps (ve Windows 10 najdete příslušnou nabídku pod názvem „Apps & features“) a projděte seznam nainstalovaných aplikací. Pozornost věnujte všemu, co nepoznáváte – například zkušebním verzím, nepotřebným utilitám od výrobce nebo neznámým nástrojům.
Druhým místem je Settings → Apps → Startup, případně Správce úloh (Task Manager) → karta Startup. Zde uvidíte, které aplikace se automaticky spouštějí po přihlášení, a také jak moc ovlivňují rychlost startu systému. Pokud mezi nimi najdete něco, co jste vědomě nenastavili nebo nepotřebujete, můžete automatické spouštění vypnout.
Třetím místem je Windows Security → Protection history. Systém zde zaznamenává zablokované hrozby, položky přesunuté do karantény i odstraněné potenciálně nechtěné aplikace (PUA). Důležitý detail: Microsoft uvádí, že historie uchovává záznamy pouze po dobu dvou týdnů. Starší incidenty už v ní proto nenajdete.
Nastavení, která zabrání opakování
Samotné vyčištění systému nestačí. Je potřeba také ověřit, zda jeho bezpečnostní mechanismy skutečně fungují:
- UAC (Řízení uživatelských účtů): Nemělo by být nastavené na „Never notify“. Pokud tuto možnost zvolíte, systém vás nebude upozorňovat na pokusy programů o provedení změn vyžadujících oprávnění správce.
- Windows Security → App & browser control → Reputation-based protection: Zkontrolujte, zda je zapnuté blokování potenciálně nechtěných aplikací, ideálně jak pro aplikace, tak pro stahování.
- Real-time protection v sekci Virus & threat protection musí být aktivní. Důležité je také udržovat bezpečnostní definice aktuální.
- Smart App Control ve Windows 11 nabízí další vrstvu ochrany. Pozor ale na omezení: Microsoft upozorňuje, že tato funkce je dostupná pouze na nových nebo čistě nainstalovaných systémech. Pokud jste na Windows 11 přešli upgradem, nemusíte ji mít k dispozici.
Jak se nechtěných programů zbavit
Aplikace lze odinstalovat třemi způsoby, které Microsoft oficiálně popisuje: přes nabídku Start (klikněte pravým tlačítkem na aplikaci a vyberte možnost Odinstalovat), přes Settings → Apps → Installed apps nebo klasicky přes Ovládací panely → Programy a funkce.
Pokud máte podezření na malware, spusťte ve Windows Security úplnou kontrolu systému. Při vážnějším podezření zvolte Microsoft Defender Offline scan. Tato kontrola restartuje počítač a prověří systém ještě před načtením Windows, takže může odhalit i hrozby, které se během běžného provozu dokážou skrývat. Po dokončení skenování zkontrolujte také sekci Allowed threats. Mohlo se totiž stát, že jste v minulosti omylem povolili hrozbu, která měla zůstat zablokovaná.
Uživatelé macOS mají postup o něco jednodušší. Apple doporučuje nejprve vyhledat oficiální odinstalační nástroj od výrobce aplikace. Pokud není k dispozici, obvykle stačí aplikaci přetáhnout do koše. Samotný macOS má přísnější výchozí bezpečnostní opatření: Gatekeeper ověřuje podpis vývojáře a notářské ověření aplikací (notarizaci), zatímco XProtect blokuje známý malware. Neznamená to však, že je systém zcela imunní. Pouze má jinak nastavenou výchozí úroveň ochrany.
Windows 10 v roce 2026: vyšší riziko
Samostatnou kapitolou je Windows 10. Od 14. října 2025 tento systém nedostává běžné bezpečnostní aktualizace. Počítač sice funguje dál, ale neopravené bezpečnostní chyby představují stále větší riziko. Každá přehlédnutá nechtěná aplikace nebo zanedbané bezpečnostní nastavení tak mohou znamenat další slabé místo. Pro spotřebitele existuje placený program rozšířených bezpečnostních aktualizací (ESU), který je dostupný až do října 2027. Mnoho domácích uživatelů o něm ale neví nebo ho nevyužívá.
Vestavěný Microsoft Defender přitom v roce 2026 rozhodně není slabý. AV-TEST mu uděluje 6 bodů ze 6 za ochranu i použitelnost. Laboratoř AV-Comparatives však upozorňuje, že při offline detekci dosahuje Defender úspěšnosti 89,2 %, zatímco někteří konkurenti se pohybují kolem 98,6 %. Placené antivirové balíky navíc obvykle nabízejí širší ochranu proti phishingu, a to i mimo prohlížeč Edge, a další doplňkové funkce. Pro většinu domácích uživatelů je Defender rozumným základem, ovšem pouze za předpokladu, že je aktivní, aktualizovaný a správně nastavený.
Proč výrobci předinstalují software, který nechcete
Za továrním bloatwarem stojí dvě hlavní skupiny aplikací. První tvoří legitimní servisní nástroje výrobce, například diagnostické programy, nástroje pro správu záruky nebo aktualizace ovladačů. Druhou skupinou jsou aplikace třetích stran, které se do počítačů dostávají díky komerčním partnerstvím. Patří mezi ně například zkušební verze antivirů, kancelářských balíků a dalšího softwaru. Výrobci tím rozšiřují nabídku svých služeb a pravděpodobně získávají také příjmy z partnerských dohod, konkrétní finanční podmínky těchto spoluprací však nejsou veřejně dostupné.
Důsledek pro uživatele je jasný: po vybalení nového počítače se vyplatí projít seznam nainstalovaných aplikací a odstranit vše, co nepotřebujete.
Deset minut strávených kontrolou nastavení vám dnes může ušetřit hodiny řešení problémů v budoucnu. A pokud stále používáte Windows 10 bez rozšířených bezpečnostních aktualizací, je taková kontrola ještě naléhavější.