Platební kartu ani hesla nikdy neukládejte do internetového prohlížeče. Je to sice pohodlné, ale také silně riskantní
I když jde o jednoduché a pohodlné řešení, ne vždy je tou nejlepší volbou. V některých směrech je totiž omezené a představuje bezpečnostní riziko.

Snad každý internetový prohlížeč má vlastního správce hesel, což je na jednu stranu skvělá věc. V tom kvantu uživatelských účtů si prostě člověk časem přestane pamatovat přihlašovací údaje úplně ke všem, což vede buď k zadávání stejných kombinací, případně k využívání nabídek právě správců hesel. Ale redakce Mobify na základě varování odborníků připomíná, že ne vždy je to dobrá volba, neboť se s tím pojí jistá rizika.
Bezpečnost je nižší a omezená
I když jsou zavedeny všemožné mechanismy, nedosahuje zabezpečení v prohlížeči takové úrovně jako u specializovaných správců hesel. Nehledě na to, že lze uložené údaje sdílet mezi zařízeními, takže k nim lze přistupovat z více míst, uvádí MakeUseOf, a rovněž často chybí dvoufaktorové ověřování, které by mohlo zajistit mnohem vyšší ochranu.
Za problém lze považovat i rozšíření do prohlížeče od třetích stran, která mohou být nějak zranitelná a umožnit hackerům snazší přístup. Sám jsem kdysi zažil, že mi někdo přes Google Chrome ukradl údaje o platební kartě a pokusil se něco zaplatit – už dlouho si však nechávám peníze na spořicím účtu, takže se mu nepodařilo strhnout vůbec nic.
Využitelnost je omezena na prohlížeč
Jelikož se jedná o správce hesel v prohlížečích, je jejich využitelnost omezena pouze na ně, a třeba v aplikacích mimo web je tedy nevyužijete. Lepší je proto volit řešení, které funguje jak v internetovém prohlížeči, tak mimo něj, a umožní přístup de facto kamkoliv.
Možnosti ukládaní jsou omezené
Většina internetových správců hesel je omezena na ukládání e-mailu / jména a hesla, a obvykle si pamatují i platební kartu. Tím to ale končí, ačkoliv ve světě existuje celá řada specializovaných řešení, uvádí MUNI, která navíc umožňují zapisovat poznámky a přidávat související informace (třeba ověřovací kód) nebo dokonce vytvořit vícero „trezorů“ a využívat tak jeden například pro herní účty, kdežto druhý pro pracovní, a jeden samostatně zase pro finance.
Zdroje
Autorský komentář Lukáše Altmana