Bez Čechů by nový evropský raketoplán nepřistál. Brněnská firma vyrobila díly, které nikdo jiný nezvládl

Brněnský Frentech Aerospace dodává přistávací podvozky a mechanismus nákladových vrat pro evropský raketoplán Space Rider. Kontrakt má hodnotu 12 milionů eur.

Zdroj fotografie: Unsplash

Frentech Aerospace vyrábí příďový i hlavní přistávací podvozek pro tři exempláře Space Rideru (inženýrský, kvalifikační a letový model) a k tomu otevírací mechanismus nákladového prostoru pro kvalifikační a letový kus. Zakázku firma získala v roce 2021 a podle jejího projektového manažera Martina Závodníka jde o díly z oceli s pevností kolem 2 000 MPa, u nichž se v Evropě těžko hledali subdodavatelé. Nejobtížnější kusy proto Frentech vyrobil sám.

Co je Space Rider a proč ho Evropa potřebuje

Space Rider není evropská obdoba raketoplánu Shuttle s posádkou na palubě. Jde o nepilotovanou, znovu použitelnou orbitální laboratoř, kterou ESA navrhla pro rutinní dopravu experimentů na nízkou oběžnou dráhu a zpět. Start proběhne na raketě Vega-C z kosmodromu Kourou, na orbitě Space Rider vydrží zhruba dva měsíce a pak se s nákladem vrátí na Zemi. Nákladový prostor pojme 1 200 litrů, dost na desítky experimentů z oblasti mikrogravitace, farmacie, biomedicíny nebo pozorování Země.

Americký Dragon od SpaceX se vrací přistáním do oceánu, Boeing Starliner dosedá na pevninu, ale obojí jsou primárně dopravní kapsle pro kosmické stanice. Space Rider je něco jiného: vratná laboratoř, která má Evropě dát nezávislou schopnost posílat experimenty nahoru a dostat je nepoškozené zpátky. Shuttle startoval jako raketa a přistával jako letadlo na dráze. Space Rider nejdříve zpomalí na subsonickém padákovém systému, pak nasadí řízený parafoil a měkce dosedne na přistávací podvozek. Právě tady vstupuje do hry český podvozek, který převezme ráz při dosednutí a ochrání náklad uvnitř.

Proč zrovna Brno

Formulace o tom, že „nikdo jiný to nezvládl“, stojí na vysvětlení samotné firmy, ne na oficiálním verdiktu ESA po celoevropské soutěži. Závodník v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, že jde o kombinaci extrémně pevných materiálů, kosmických standardů ECSS aplikovaných na „letecký hardware“ a výrobní náročnosti, kterou běžní subdodavatelé odmítali. Frentech přitom není nováček; na svém webu uvádí účast na misích ExoMars, JUICE nebo meteorologických družicích MTG. Firma investovala do čistých prostor třídy ISO 5 a ISO 7, do termálně-vakuových komor a do vlastního řetězce od výroby přes montáž po testy. Space Rider ale sama označuje za svůj dosud největší vesmírný projekt.

Nejde o jednorázový zázrak, ale o důsledek let budované specializace na kosmické mechanismy. Frentech obsadil výrobní výklenek, kde se potkávají materiálová náročnost, přísné normy a ochota nést výrobní riziko. Takových firem v Evropě není mnoho.

Česká stopa je širší, ale skromná v penězích

Frentech není jediný český subjekt v projektu. V konsorciu figurují ještě LK Engineering pro design a analýzy a ESC Aerospace pro ovládací elektroniku podvozku. Samostatnou větev tvoří brněnská SAB Aerospace, která vyvíjí payloadový modul IOSLAB kompatibilní se Space Riderem, s experimenty od Mendelovy univerzity, VUT v Brně a výzkumného centra CEITEC. Celkem je ve veřejných zdrojích přímo jmenováno nejméně sedm českých subjektů a SAB zmiňuje ještě další nejmenované české dodavatele.

Finanční proporce ale vypadají jinak:

• Kontrakt Frentechu: 12 milionů eur
• Česká státní účast v programu Space Rider Step 2.2: 4 miliony eur z celkových 195,73 milionu eur
• Italská účast ve stejném programu: 150 milionů eur

Česko tedy drží zhruba dvě procenta programového rozpočtu. Technicky ale sedí u kritických subsystémů, a to je v kosmickém průmyslu často důležitější než celkový objem peněz.

Kdy to poletí a co může zkomplikovat plány

V dubnu 2026 ESA oznámila dokončení prvního plnorozměrného modelu pro shozové zkoušky. Ten bude znovu shazován z vrtulníku do výšky až tří kilometrů nad střelnicí Salto di Quirra na Sardinii ještě letos. Český zdroj s citací Frentechu ale mluví o další fázi letových testů na začátku roku 2027. Inaugurační let je aktuálně plánován na první čtvrtletí 2028.

Největší praktické riziko přitom není samotný koncept návratu, ale nosič. Vega-C měla v prosinci 2022 havárii letu VV22; příčinou byla degradace trysky druhého stupně Zefiro-40. Raketa byla uzemněna téměř dva roky, než ESA v prosinci 2024 potvrdila návrat do provozu po redesignu trysky. Space Rider je na Vega-C přímo navázán. Kdyby se nosič znovu zadrhl, posune se celý harmonogram.

Co to znamená pro budoucnost

ESA otevřeně mluví o tom, že evropská služba návratu nákladu z nízké oběžné dráhy má být odrazovým můstkem k budoucí dopravě posádky na evropských nosičích. Hotový program pilotované lodi odvozené přímo ze Space Rideru ale dohledatelný není. Evropa už dnes umí vyrábět klíčové prvky pro pilotované mise (servisní modul pro Orion je toho důkazem), ale vlastní návratovou loď pro astronauty zatím nemá.

Space Rider je spíš průmyslová a technologická škola: naučit evropské firmy navrhovat, vyrábět a provozovat návratový systém od A do Z. A v té škole Brno sedí u jedné z nejnáročnějších lavic, té, kde se rozhoduje, jestli se raketoplán v pořádku dotkne země.