47 % Čechů se bojí o ČT a Rozhlas. Vláda přesto chce obojí platit z rozpočtu, kde si podmínky diktuje sama

Téměř polovina dotázaných vnímá převod financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet jako ohrožení jejich nezávislosti. Vláda přesto 19. června návrh poslala do Sněmovny.

Zdroj fotografie: VitVit / Creative Commons / CC BY 2.0

Číslo 47 procent nepochází z redakčního dojmu ani z petice. Vyplynulo z květnového průzkumu agentury ResSOLUTION, který si společně zadaly Česká televize a Český rozhlas. Respondenti měli říct, co si s převodem financování pod státní rozpočet spojují. Nejčastější asociace zněly: „ovládnutí“, „zestátnění“, „závislost“. Jen 34 procent dotázaných ohrožení nezávislosti nevidělo. U vysokoškoláků stouply obavy na 65 procent. Průzkum byl zveřejněn 8. června, den předtím, než premiér Babiš pozval ředitele obou médií na schůzku, kde jim představil hotový návrh. Vládní mašinérie už jela naplno.

Co přesně vláda navrhuje

Koncesionářské poplatky, které Češi platí přes třicet let, mají skončit. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích se ruší jako celek, poslední poplatky se vyberou za prosinec 2026. Od ledna 2027 mají ČT i ČRo dostávat roční příspěvek ze státního rozpočtu. Částky jsou napsané přímo v textu zákona: 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,07 miliardy pro Český rozhlas. Vláda k tomu slibuje rozšíření kontrolní pravomoci NKÚ a tvrdí, že nový model bude „stabilní, předvídatelný a administrativně méně náročný“.

Jenže právě předvídatelnost je nejslabší místo celého návrhu. Dubnová verze zákona počítala s valorizací od roku 2028 podle průměrné roční inflace, maximálně o pět procent. Po vládním schválení 19. června ale kabinet komunikoval jiný mechanismus, valorizaci až při překročení kumulované inflace o deset procentních bodů. Parametry se tedy přepisovaly ještě před vstupem do Sněmovny. Ministerstvo financí navíc v připomínkovém řízení namítalo, že návrh vůbec jasně neřeší rozpočtovou kapitolu ani termíny výplaty peněz.

Proč „diktuje podmínky“ není nadsázka

Klíčový rozdíl mezi poplatkem a rozpočtovým příspěvkem neleží v tom, odkud peníze přitečou. Leží v tom, kdo a jak často rozhoduje o jejich výši. Při poplatkovém modelu je částka daná zákonem a mění se jen novelou, politicky nákladným krokem, který vyžaduje veřejnou debatu. Při rozpočtovém financování drží aktuální politická většina v ruce hned několik pák najednou:

• Zákonný rámec: může novelou změnit částku, valorizační vzorec i podmínky čerpání.
• Rozpočtové provedení : rozhoduje o kapitole, termínech výplaty a případných rozpočtových škrtech.
• Kontrolní mechanismy : nastavuje rozsah a intenzitu kontrol NKÚ, což může být legitimní dohled, ale i nástroj tlaku.

Samotný návrh výslovně zakazuje přímé zásahy státních orgánů do tvorby a zařazování programů. Riziko, na které upozorňují kritici, je však nepřímé: kdo kontroluje peníze, nemusí zasahovat do obsahu přímo. Stačí, když příjmy budou nejisté, podmíněné nebo politicky vyjednávané rok co rok.

Vlastní vládní analýza dopadů regulace to potvrzuje. V hodnocení variant získal reformovaný poplatkový model čtyři body v kritériu nezávislosti médií veřejné služby. Rozpočtová reforma jen dva. Rozpočet vyhrál v administrativní jednoduchosti a sociální přijatelnosti, ale ne tam, kde jde o jádro věci.

Varovné signály, které vláda přešla

Průzkum s 47 procenty obav nebyl jediný varovný signál. Už 27. května poslali generální ředitelé ČT a ČRo premiérovi otevřený dopis se žádostí návrh stáhnout. V meziresortním řízení se sešly stovky připomínek. Opozice, odborníci i mezinárodní organizace, včetně Evropské vysílací unie (EBU), vyjádřily znepokojení nad zrušením koncesionářského poplatku. Zaměstnanci obou médií vyhlásili stávkovou pohotovost a 19. června proběhla výstražná stávka.

ČT avizovala minutová zpoždění zpravodajských pořadů na ČT24, zásahy do Reportérů ČT, Černých ovcí či fotbalových studií. Rozhlas omezil vysílání na většině stanic kromě Rádia Junior, ale zachoval zpravodajský servis, krizové vysílání a Zelenou vlnu. Vysílání nepadlo, ale signál byl jasný.

Vláda přesto nezměnila kurz. Babiš mluvil o plnění programového slibu už 15. dubna, koaliční projednání svolal na 25. května, schůzku s řediteli na 9. června. Průzkum zveřejněný den předtím přišel do rozjetého vlaku. Časová osa ukazuje spíš na legislativní setrvačnost než na záměrné ignorování veřejného mínění, ale výsledek je stejný.

Evropské srovnání: rozpočet sám o sobě nezávislost neruší

Státní peníze pro veřejnoprávní média nejsou evropské tabu. Finské Yle je financováno z veřejnoprávní vysílací daně, kterou stát vybírá a převádí přes zvláštní fond s jasně danými pravidly indexace. France Télévisions po reformě z roku 2024 čerpá veřejné prostředky schvalované parlamentem, ale navázané na dedikovaný zdroj výslovně chránící nezávislost. Evropská komise i EBU říkají totéž: různé modely mohou fungovat, pokud zajišťují adekvátní, udržitelné a předvídatelné financování a silné zákonné pojistky redakční nezávislosti.

Český návrh je ale slabý právě tam, kde má být nejsilnější. Chybí dedikovaný mechanismus oddělující peníze od běžného politického rozpočtování. Chybí jasná rozpočtová kapitola. Valorizační vzorec se přepisuje za pochodu. A dánská zkušenost ukazuje, že i formálně nezávislé médium se může ocitnout v sevření, pokud je politický rámec kolem něj příliš těsný; Dánsko pak muselo řešit „posílení principu odstupu“ od vlády.

Co to znamená pro diváky a posluchače

Česká televize odhaduje, že vládní model může znamenat propad v rozpočtu přesahující dvě miliardy korun. To by zasáhlo výrobu, regionální zpravodajství, tvorbu pro děti i investigativní publicistiku. Lidé poplatky skutečně přestanou platit; nejde o přejmenování, ale o reálné zrušení. Otázka zní, za jakou cenu.

Podle nás nejde o spor „rozpočet versus poplatky“. Jde o to, jak daleko budou Česká televize a Český rozhlas od každoročního rozhodování aktuální politické většiny. Třicet let fungující poplatkový model tu vzdálenost držel. Návrh, který teď míří do Sněmovny, ji zkracuje, a pojistky, které by ji měly nahradit, zatím existují spíš na papíře než v praxi.