Musk chce v prosinci 2026 začít s osidlováním Marsu: 5 raket, desítky robotů, 150 dnů letu a zatím žádný úspěšný test

Elon Musk loni představil plán, podle kterého mají letos odstartovat k Marsu první Starshipy. Oficiální web SpaceX dnes uvádí lety na povrch Marsu v roce 2028.

Zdroj fotografie: Picryl

Pojďme to rozebrat po částech, protože v úvodu je pět konkrétních tvrzení a každé z nich si zaslouží kontext. Muskova prezentace „Mars 2026“ z května 2025 skutečně počítá s vysláním pěti bezpilotních Starshipů v transferovém okně na přelomu let 2026 a 2027. Na palubě mají letět humanoidní roboti Optimus od Tesly, přesný počet ale veřejně potvrzen nebyl; agentura Reuters po prezentaci psala o „jednom nebo více“ kusech, formulaci „desítky robotů“ se v otevřených zdrojích potvrdit nepodařilo. Doba letu 150 dnů odpovídá spíše optimistickým odhadům SpaceX pro vysoce energetický přelet; aktuálnější zdroje pracují s rozmezím přibližně šesti až devíti měsíců. A formulace o neúspěšných testech? Ta se nevztahuje na celý program Starship plošně, ale na klíčové schopnosti nezbytné pro Mars: tankování paliva na oběžné dráze, spolehlivý návrat horního stupně a rychlou opakovanou použitelnost. Právě tyto technologie zatím nebyly plně ověřeny.

Proč zrovna prosinec 2026

Termín není marketingový tah. Řídí ho orbitální mechanika. Startovní okno pro energeticky rozumný přelet k Marsu se otevírá přibližně jednou za 26 měsíců, když se Země a Mars dostanou do vhodné vzájemné pozice. NASA to vysvětluje jako důsledek synodické periody obou planet. Konec roku 2026 je jedno takové okno. Pokud ho SpaceX nestihne, další šance přijde až zhruba na přelomu let 2028 a 2029.

Muskův plán, jak ho shrnula Aerospace America, má stupňovitou logiku: pět bezpilotních lodí v první vlně, dvacet v dalším okně kolem roku 2028 a teprve poté, pokud robotická předsunutá základna prokáže funkčnost, první lidská posádka. Roboti Optimus mají na povrchu provádět průzkum terénu, hledat zdroje včetně vodního ledu a připravovat základní infrastrukturu pro budoucí osadníky. Jde tedy o předvoj, ne o kolonizaci v hollywoodském smyslu.

Co Starship umí a co zatím ne

Tady je jádro celého napětí mezi ambicí a realitou. SpaceX má za sebou řadu testovacích letů Starshipu. Některé dopadly dobře, firma sama u pozdějších letů deklarovala splnění hlavních cílů. Jiné skončily výrazně hůře:

• Flight 8 (březen 2025): ztráta několika motorů, ztráta orientace a přerušení spojení přibližně 9,5 minuty po startu.
• Flight 9: loď po části mise ztratila kontrolu a zanikla.
• Flight 12 (květen 2026): booster nezvládl plný návratový manévr a skončil tvrdým dopadem do moře.

Pro srovnání: Falcon 9 měl k 31. březnu 2026 za sebou přibližně 620 orbitálních startů s úspěšností přes 99 %. Starship je oproti němu stále vývojový program.

A hlavně: oficiální prospekt SpaceX z června 2026 přiznává, že firma teprve musí demonstrovat zachycení horního stupně, přečerpávání paliva mezi loděmi na oběžné dráze a rutinní znovupoužitelnost. Komerční doručování nákladu na oběžnou dráhu očekává až ve druhé polovině letošního roku. To je pro prosincový start k Marsu extrémně těsný harmonogram.

Mars není přátelské místo ani pro roboty

I kdyby Starship včas odstartoval a úspěšně přistál, čeká roboty prostředí, na které žádný současný humanoid není veřejně otestovaný. NASA popisuje Mars jako svět s všudypřítomným invazivním prachem, globálními prachovými bouřemi a nočními teplotami klesajícími až k −88 °C v místě roveru Perseverance. Radiační zatížení je výrazně vyšší než na Zemi a tenká atmosféra neposkytuje dostatečný štít.

Čeští vědci z Matematicko-fyzikální fakulty UK a Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd v minulosti publikovali výzkum elektrických výbojů připomínajících blesky v marťanské atmosféře. Pro elektroniku, senzory a klouby humanoidního robota to znamená další vrstvu stresu, se kterou pozemní testy nemusí plně počítat.

A jak je na tom samotný Optimus? Tesla v prvním čtvrtletí 2026 oznámila, že teprve připravuje první výrobní linky „v očekávání sériové produkce“. To nepůsobí jako signál plně vyzrálé robotické flotily připravené k meziplanetárnímu nasazení během téhož roku. Pro kontext: NASA vyvíjí humanoida Valkyrie přímo pro práci v náročných prostředích, ale i ten má omezenou provozní výdrž. Apptronik se svým Apollem cílí především na průmyslové využití a uvádí několik hodin provozu na výměnné baterie. Žádný z dnešních humanoidů veřejně nepůsobí jako hotový marsovský dělník.

Plán versus realita, a co bude dál

Musk není u podobných termínů poprvé. Kolem roku 2018 mluvil o Dragonu na Marsu, později posouval Starship směrem k roku 2024. Nový plán je konkrétnější, má stupňování, čísla lodí a popsané role robotů. Jenže naráží na stejný problém jako předchozí termíny: klíčové technologie ještě nejsou odzkoušené.

Sám oficiální web SpaceX dnes řadí nákladní lety na povrch Marsu do kategorie „ne dříve než 2028“. Firemní dokumentace navíc staví Měsíc jako praktičtější mezikrok. To naznačuje, že i uvnitř firmy existuje konzervativnější časová osa než ta, kterou Musk prezentuje na pódiu.

Pokud prosincové okno nevyužijí, nic fatálního se nestane. Další příležitost přijde za 26 měsíců. Otázka ale zní jinak: kolikrát může Musk posunout termín, než se z marsovského programu stane jen kulisa pro investorské prezentace? Odpověď závisí na tom, co SpaceX předvede v příštích měsících, ne na Marsu, ale na oběžné dráze Země.