Tisíce lidí si přivazují telefon na hlavu a natáčí domácí práce za peníze. Roboti se tak učí žehlit, vařit a uklízet za nás

Platformy jako Kled, Luel nebo Waffle Video platí lidem za záběry z první osoby, které slouží k trénování humanoidních robotů.

Zdroj fotografie: Pexels

Vypadá to absurdně: člověk si připevní smartphone na čelo, zapne kameru a začne vynášet odpadky. Zavazuje pytel, vkládá nový, odnáší starý ke kontejneru a celou dobu musí mít v záběru obě ruce. Přesně takové úkoly zadává platforma Kled, která podle vlastních údajů rozesílá Meta brýle, GoPro kamery a nositelné 4K senzory tisícům Američanů se středními příjmy. WIRED ve své reportáži z května 2026 popisuje Kled s více než 300 tisíci uživateli, Luel jako platformu platící lidem z celého světa a Waffle Video budující globální síť tvůrců obsahu pro trénink AI. Všechny tři firmy dělají totéž: skupují takzvaná egocentrická videa, tedy záběry z pohledu první osoby zachycující běžné domácí činnosti, a prodávají je robotickým laboratořím. Ty z nich učí humanoidní roboty žehlit, vařit, skládat prádlo nebo nakládat myčku. Nejde o kuriozitu pár nadšenců, ale o rodící se globální mikropráci na zakázku, jejíž poptávka je obrovská: investiční fond Stellaris odhaduje, že robotické firmy budou v příštích dvou až třech letech potřebovat 100 milionů až miliardu hodin takových dat.

Proč robot potřebuje vidět vaše ruce

Synteticky generované záběry robotům nestačí. Firma 1X, která vyvíjí humanoida NEO, veřejně vysvětluje, že běžné video modely selhávají na prostorové přesnosti, kinematice a fyzice reálného světa. Robotovi nestačí „hezké“ video natočené ze stativu, chybí v něm interakce ruky s předmětem, přirozené zakrytí objektů a konzistentní úhel pohledu z první osoby. Právě proto se telefon připevňuje na hlavu, ideálně se sklonem asi 45 stupňů dolů.

Výsledky jsou měřitelné. NVIDIA ve svém projektu EgoScale nashromáždila 20 854 hodin egocentrického videa a prokázala, že předtrénování na lidských záběrech zlepšilo úspěšnost robotických úloh o 54 % oproti variantě bez něj. Akademická studie HumanNet šla ještě dál: tisíc hodin lidského videa překonalo ve validaci sto hodin drahých robotických demonstrací. Figure, výrobce humanoidů, už ukazuje, jak jeho model Helix naviguje domácností čistě na základě egocentrického videa od lidí, a ve spolupráci s realitní skupinou Brookfield sbírá data ve více než 100 tisících bytových jednotkách.

Kolik se skutečně vydělá

Marketingové sazby platforem vypadají lákavě. Waffle Video ve veřejném náboru uváděla minimum 18 dolarů (zhruba 420 Kč) za hodinu schváleného materiálu, v některých misích dokonce 25 dolarů. Luel podle reportáže WIRED platil 6,60 dolaru za hodinu. Kled slibuje, že výdělek závisí na kvalitě a „tréninkové hodnotě“ dat.

Realita je drsnější:

• Kled: Redaktor WIRED nahrál devět egocentrických videí a 97 fotografií. Po splnění stopoložkového prahu dostal vyplacen 1 dolar, tedy necelých 24 Kč.
• Luel: Prvních pět minut záznamu vyneslo 0 dolarů. Až po revizi platforma připsala 0,55 dolaru, tedy asi 13 Kč.
• Waffle: 125 schválených dvacetisekundových klipů přineslo 20 dolarů, tedy asi 470 Kč. Zní to lépe, ale po započtení času stráveného natáčením, editací a čekáním na schválení se hodinová sazba dramaticky propadá.

Pro srovnání: výzkumná platforma Prolific garantuje minimum 8 dolarů za hodinu a doporučuje 12 dolarů a více. Luel se tedy pohybuje pod tímto minimem, Waffle je nad ním, pokud vám misi schválí.

Skutečná cena: vaše domácnost jako komodita

Největší problém není nízký výdělek. Je to licence, kterou podepisujete. Kled v podmínkách služby uvádí, že uživatel uděluje celosvětovou, trvalou, neodvolatelnou, převoditelnou a plně sublicencovatelnou licenci k distribuci a komercializaci nahraného obsahu vůči svým „Data Customers“. Luel jde ještě dál: přispěvatel dává platformě exkluzivní právo obsah prodat a sublicencovat firmám vyvíjejícím AI, přičemž podmínky výslovně zahrnují osobní údaje, biometrická data, hlas i podobu. Po prodeji nelze žádat odstranění z natrénovaných modelů.

Waffle staví svůj model přímo na tom, že tvůrce dostává pasivní příjem z opakovaného přelicencování videa dalším firmám. Zní to jako výhoda, ale ve skutečnosti to znamená, že váš pohled na vlastní kuchyň, ložnici, denní režim a cennosti putuje k neznámému počtu třetích stran. Český Úřad pro ochranu osobních údajů přitom řadí biometrické údaje zpracovávané za účelem identifikace mezi zvláštní kategorie osobních údajů, které požívají nejpřísnější ochrany podle GDPR.

Co to znamená pro Čechy

Platformy se prezentují mezinárodně, ale českou podporu a výplaty se nám z veřejných materiálů nepodařilo plně ověřit. Nejdostupnější cestou pro českého uživatele je Clickworker, širší crowdsourcingová platforma, která oficiálně přijímá pracovníky z mnoha zemí, nabízí SEPA výplaty do EU a páruje úkoly podle jazykového profilu. Clickworker sám ale upozorňuje, že odměny sahají od centů po dvouciferné částky v eurech a nemají nahrazovat plný úvazek.

Z daňového hlediska příjem z amerických platforem do přiznání patří. Občasný výdělek zpravidla spadá pod § 10 zákona o daních z příjmů jako příjem z příležitostné činnosti s osvobozením do 50 tisíc korun ročně. Při pravidelné a soustavné činnosti už může být na místě režim samostatné výdělečné činnosti. Finanční správa výslovně uvádí, že do přiznání vstupují i příjmy ze zahraničních zdrojů přepočtené na koruny.

Trénujete si vlastní náhradu

Zakladatel Luel v rozhovoru pro WIRED přiznal, že se bojí vysoké nezaměstnanosti, kterou roboti mohou způsobit, přestože jeho firma pomáhá tyto roboty trénovat. Figure veřejně deklaruje, že cílem je naučit humanoidní roboty jednat v lidských prostorech napříč domácnostmi. Dnešní „přivýdělek“ je tedy placený sběr dovedností pro automatizaci zítřka: za pár desítek korun prodáváte nejen video z vynášení odpadků, ale také trvalé a neodvolatelné právo k vašemu pohledu na vlastní domov.