Nový robot z MIT je menší než kancelářská sponka a létá jako moucha. Jednou bude hledat lidi v troskách

Stroj s kmitajícími křídly, vážící třičtvrtě gramu, zvládne deset salt za 11 sekund a letí i v poryvech větru. Záchranáři ho ale ještě pár let neuvidí.

Zdroj fotografie: YouTube Massachusetts Institute of Technology (MIT)

Inženýři z Massachusettského technologického institutu (MIT) představili létajícího mikrorobota, který váží pouhých 750 miligramů, méně než běžná kancelářská sponka, a měří přibližně čtyři centimetry napříč. Díky novému dvoustupňovému řízení založenému na umělé inteligenci dokáže provádět prudké manévry připomínající let mouchy: ostré změny směru, bleskové brzdění i akrobatická salta. Tým Kevina Chena z laboratoří EECS a RLE a Jonathana P. Howa z oddělení AeroAstro publikoval ve Science Advances výsledky v prosinci 2025. Jako dlouhodobý cíl uvádí nasazení v troskách po zemětřeseních, v dutinách a škvírách, kam se žádný dnešní záchranářský dron fyzicky nevejde.

Létá jako hmyz, ne jako dron

Když výzkumníci říkají, že létá jako moucha, nemyslí tím poetickou metaforu. Robot používá kmitající křídla poháněná měkkými umělými svaly, nikoli rotory. Nový řídicí systém mu umožňuje manévr zvaný sakáda: prudké naklonění, bleskový přelet do cílového bodu a opačný náklon k zabrzdění. Přesně tak hmyz naviguje prostorem.

Čísla ze studie mluví jasně. Boční rychlost dosáhla 197 cm/s a zrychlení 11,7 m/s². Robot zvládl deset po sobě jdoucích salt během jedenácti sekund s odchylkou pouhých čtyř až pěti centimetrů od plánované trajektorie. Stabilně letěl i v poryvech o rychlosti 160 cm/s. Oproti předchozím výsledkům stejného týmu jde o 447% nárůst rychlosti a 255% nárůst zrychlení. Dřívější verze se pohybovala zhruba 36 cm/s, tedy spíš se vznášela, než skutečně létala.

AI místo ručního ladění

Klíčem k průlomu nebyl nový hardware, ale způsob řízení. Dosavadní ručně laděné řídicí systémy fungovaly pro pomalý a hladký let. Jakmile měl tříčtvrtěgramový stroj s minimální setrvačností a nejistou aerodynamikou kmitajících křídel provést agresivní manévr, přestávaly stačit.

Řešení má dvě vrstvy. První je robustní prediktivní regulátor s trubicovým modelem, výpočetně náročný „expertní plánovač“, který dokáže plánovat optimální trajektorie i s ohledem na nejistoty. Druhá vrstva je neuronová síť natrénovaná metodou imitačního učení: neučí se od nuly, ale napodobuje rozhodování expertního plánovače. Výsledkem je strategie, která bere polohu robota jako vstup a v reálném čase vrací příkazy pro tah a momenty. Běží dostatečně rychle na to, aby robot reagoval v milisekundách.

Háček? Prosincová demonstrace stále spoléhala na externí výpočetní systém a kamery pro snímání pohybu v laboratoři. Robot sám o sobě neviděl ani nepočítal.

Od laboratoře k troskám je to ještě daleko

Právě tady je důležité zasadit prosincovou studii do širšího kontextu. Nejde o izolovaný experiment, ale o prostřední článek rychle se posouvající výzkumné linie:

• Leden 2025: MIT představilo robustnější platformu schopnou letu v délce několika sekund s prostorem pro malé senzory. Chen tehdy mluvil o horizontu tří až pěti let práce na bateriích, senzorech a palubní výpočetní jednotce.
• Prosinec 2025: Studie zaměřená na aerobatiku a řízení pomocí AI, stále však v laboratorních podmínkách.
• Únor 2026: Příbuzný robot o hmotnosti 1,29 gramu zvládl třicetisekundový let čistě s palubními senzory a výpočtem mimo prostředí se snímáním pohybu, včetně vyhýbání překážkám a přistání na slunečnici.

V dubnu 2026 pak Chen na semináři MIT Microsystems Technology Laboratories potvrdil, že tým aktivně pracuje na integraci palubních senzorů, elektroniky a baterií. Směr k autonomnímu nasazení tedy není mediální spekulace, ale deklarovaný výzkumný program. Pevný termín nasazení v terénu ale neexistuje.

Co dnes létá u českých záchranářů

Pro srovnání: když čeští hasiči mluví o „malém dronu“, myslí tím něco úplně jiného. Pardubičtí hasiči cvičí piloty na strojích s termovizí a AI vyhledáváním osob, včetně létání v uzavřených prostorech. USAR odřad HZS Moravskoslezského kraje, reklasifikovaný v roce 2023 na úroveň HEAVY, je určen přímo pro vyhledávání osob ve zřícených budovách.

Drony, které dnes tyto jednotky používají nebo mohou nasadit, jsou ale o několik řádů větší:

Stroj	Hmotnost	Rozměry	Doba letu
DJI Avata 2	377 g	185 × 212 × 64 mm	cca 23 min
Flyability Elios	700 g	ochranná klec 400 mm	do 10 min
DJI Matrice 4T	1 219 g	—	cca 49 min
MIT mikrorobot	0,75 g	cca 4 cm napříč	laboratorní demo

Rozdíl není procentuální, ale řádový. Elios se vejde do šachty nebo potrubí, Avata prolétne chodbou. Ale žádný z nich neprojde mezerou mezi dvěma betonovými deskami, kolem pokroucené výztuže nebo otvorem velikosti pěsti. Přesně tam by jednou mohl operovat hmyzí mikrorobot.

Doplněk, ne náhrada

Podle nás nejde o konkurenci pro dnešní záchranářské drony. Matrice 4T s termokamerou a přibližně čtyřicetidevítiminutovým letem zůstane nástrojem pro situační přehled nad sutinami. Elios bude dál mapovat uzavřené prostory. MIT robot, pokud se podaří spojit aerobatiku, palubní senzory, napájení a komunikaci do jednoho subgramového balíku, by mohl být nástrojem pro poslední metry průzkumu. Pro dutiny, kde kynolog tuší život, ale kam nepošle ani psa.

K tomu zbývá vyřešit autonomní napájení, miniaturní senzory schopné detekovat člověka, spolehlivou komunikaci skrz suť a odolnost, která přežije reálné podmínky zásahu. Každý z těchto problémů je sám o sobě výzkumný projekt na roky. Ale únorový let mimo laboratoř ukazuje, že cesta od klece se snímáním pohybu k reálnému světu už začala.