Finský „superakumulátor“ prošel zátěžovým testem a nevybuchl. Jenže to zvládne i běžná baterie, tvrdí odborníci

Finská firma Donut Lab zveřejnila výsledky testů baterie, která má revolučně změnit elektromobilitu. Odborníci ale zpochybňují, co testy vlastně dokazují.

Zdroj fotografie: Donut Lab

Dne 5. ledna 2026 vstoupil na pódium veletrhu CES v Las Vegas tým finského startupu Donut Lab a představil něco, co znělo jako sci-fi: plně pevnolátkový trakční článek pro elektromotocykly Verge s hustotou energie 400 Wh/kg, nabíjením v řádu minut a životností až 100 000 cyklů. Žádný hořlavý kapalný elektrolyt, žádné riziko požáru. Firma to nazvala baterií s plně pevným elektrolytem a přiložila k tomu sérii testů od finské státní výzkumné organizace VTT. Jenže mezi tím, co VTT skutečně změřilo, a tím, co Donut Lab prezentuje jako důkaz průlomu, zeje propast, na kterou upozorňuje stále více odborníků.

Co VTT opravdu testovalo, a co ne

Od 23. února do 23. března 2026 Donut Lab každý týden zveřejňoval nový díl série nazvané „I Donut Believe“, v níž postupně odpovídal na námitky skeptiků. Každý díl doprovázel zákaznický report od VTT. Klíčové slovo je „zákaznický“: VTT opakovaně uvádí, že testovalo zařízení dodané zákazníkem a zákazníkem označené jako „solid-state battery cell“. Laboratoř tím veřejně nepotvrzuje chemii článku. Měří jen to, co si objednavatel zaplatil.

VTT dostalo tři vizuálně identické pouch články označené DL1, DL2 a DL3. Každý šel do jiného paralelního testu:

• DL1 — rychlonabíjení při 5C a 11C
• DL2 — chování při 80 a 100 °C, následně cyklování poškozené buňky
• DL3 — samovybíjení po dobu 240 hodin (zbylá kapacita 97,7 %)

Tři články, tři úzce vymezené testy. Žádný z nich neměřil hmotnost článku, objem, chemické složení ani dlouhodobou životnost. Hustota energie 400 Wh/kg tak zůstává čistě firemním tvrzením bez nezávislého ověření.

Příběh „buňky, která nevybuchla“

Titulkový moment se váže k článku DL2. Ten nejprve absolvoval teplotní test při 100 °C, po němž jeho pouch obal ztratil vakuum, jinými slovy buňka byla fyzicky poškozená. Právě tato poškozená buňka pak prošla pěti referenčními cykly při 1C a následně padesáti cykly při agresivním 5C nabíjení a vybíjení mezi 0 a 90 % stavu nabití, při pokojové teplotě a v napěťovém rozsahu 2,7–4,3 V.

Výsledek? Buňka nevzplanula, nepřešla do tepelného úniku. Zůstala funkční. Ale čísla ukazují vážnou degradaci: průměrná kapacita při 1C klesla z 24,689 Ah na 11,194 Ah, tedy propad o 54,66 %. Tloušťka článku narostla o 17 %. Po skončení testu buňka ztuhla a zesílila.

Donut Lab to prezentoval jako bezpečnostní demonstraci: i poškozená baterie zůstane bezpečná. Pro provoz na motocyklu je to relevantní informace. Ale důkaz „superakumulátoru“? Ani zdaleka.

Proč odborníci krčí rameny

Kritická linie se formovala už od prvních zveřejněných reportů. Eric Wachsman z University of Maryland, jeden z předních světových expertů na pevnolátkové baterie, výslovně upozornil, že z publikovaných dat nelze vyčíst ani hmotnost, ani objem článku, tedy parametry nezbytné pro ověření slibované hustoty energie. Joachim Sann z Justus Liebig University v Giessenu a technický analytik Ryan Inis Hughes (vystupující pod pseudonymem Ziroth) šli ještě dál: podle jejich analýzy, shrnuté mimo jiné v IEEE Spectrum a na serveru TechSpot, mohl být testovaný článek běžný lithium-iontový pouch cell.

Jádro námitky nestojí na tvrzení „běžná baterie by dopadla stejně“; takový srovnávací test VTT neprovedlo a nikdo ho veřejně nedoložil. Stojí na něčem podstatnějším: bez srovnávací běžné Li-ion buňky ve stejné metodice, bez ověření chemie a bez dat o hustotě energie samotný fakt, že poškozený vzorek po padesáti cyklech nevzplanul, neprokazuje nic výjimečného. A pokud by kritici měli pravdu, že šlo o obyčejný lithium-iontový článek, pak celý narativ o „superakumulátoru“ padá.

Co by muselo přijít, aby sliby obstály

Donut Lab není čistě papírový projekt. Fyzické články existují, VTT na nich provedlo reálná měření, firma společně s Verge ukázala i demonstraci na úrovni bateriového packu v motocyklu. Jenže mezi „máme článek, který v dílčím testu funguje“ a „máme průlomovou technologii připravenou pro sériovou výrobu“ leží celý kontinent neověřených tvrzení.

Minimum, které by muselo přijít:

• Nezávislé měření hmotnosti a objemu článku pro ověření Wh/kg a Wh/l
• Nezávislý teardown nebo chemická analýza potvrzující pevnolátkovou technologii
• Dlouhodobé cyklování nových (nepoškozených) článků při deklarovaných C-ratech
• Bezpečnostní a výkonnostní testy na úrovni packu podle uznávaných standardů
• Opakovatelnost na více kusech, ideálně se srovnávací běžnou Li-ion buňkou

Pro srovnání: když CATL komunikuje svou řadu Shenxing Pro pro evropský trh, mluví o sériovém produktu s certifikovanou bezpečnostní platformou a systémovými parametry. Donut Lab zatím nabízí sérii dílčích testů jednotlivých článků a jednu firemní demonstraci v motocyklu.

Co to znamená pro zájemce o motocykl Verge

Kdo zvažuje složení zálohy 100 eur na motocykl Verge s baterií Donut Lab, měl by vědět, že oficiální podmínky předběžné rezervace negarantují datum dodání, místo dodání ani pořadí ve frontě. Verge si navíc vyhrazuje právo rezervaci zrušit, pokud do konkrétní země nemůže dodat. A zatímco obecné podmínky mluví o vrácení poplatku při zrušení ze strany firmy, konkrétní objednávková stránka uvádí 100 eur jako nevratný poplatek při zrušení kupujícím. V oficiálním přehledu prodejních míst Verge česká adresa nefiguruje.

Donut Lab ukázal, že má fyzický článek, který po poškození nevzplane. To je dobrá zpráva pro bezpečnost. Ale „superakumulátor“ se nedokazuje tím, co baterie neprovede, dokazuje se tím, co prokazatelně umí. A na to zatím čekáme.