Zdravotní sestry v Německu nosí na hrudi kamery jako policisté. Násilí pacientů je tak časté, že to nešlo jinak

Dortmundská nemocnice jako první v Německu nasadila bodycamy přímo na personál urgentních příjmů. Urážky a výhrůžky se staly každodenní realitou.

Zdroj fotografie: Picryl

Klinikum Dortmund letos na jaře spustilo pilotní projekt, v němž zaměstnanci čtyř urgentních příjmů, včetně zdravotních sester, nosí na hrudi malou kameru připnutou k pracovnímu oděvu. Princip je stejný jako u policejních bodycamů: viditelné zařízení, které má svou přítomností odradit agresora a v případě eskalace posloužit jako důkaz. Kamera je ale standardně vypnutá. Zapíná se teprve tehdy, když situace začne eskalovat, a personál musí nahrávání předem nahlas oznámit. Při běžném ošetření ani při důvěrném rozhovoru s pacientem se nenatáčí. Nemocnice pořídila 24 kamer pro urgentní příjmy v areálech Mitte a Nord a pro dva dětské urgentní příjmy. Vedení kliniky přitom zdůrazňuje, že 99,9 procenta kontaktů s pacienty a příbuznými probíhá přátelsky, jenže při zhruba sto tisících kontaktech ročně se i zlomek procenta problémových případů nasčítá do desítek incidentů.

„Tak dost!“ Proč Dortmund sáhl ke kamerám

Bodycamy nepřišly jako první nápad. Nemocnice předtím zavedla deeskalační školení, paniková tlačítka do kapsy, stavební úpravy vstupů a rozšířila ostrahu z osmnácti na čtyřiadvacet hodin denně. Celý bezpečnostní balíček stál přes 26 milionů korun. Přesto agrese na urgentních příjmech neustávala. Vedoucí urgentního provozu Michael Kötzing to v rozhovoru pro WDR shrnul jednou větou: urážky a výhrůžky jsou na urgentu „denní byznys“. Reakce nemocnice? Heslo „Es reicht!“, tedy „Tak dost!“

Kamery se tak staly další vrstvou ochrany, nikoli náhradou za cokoliv předchozího. Zaměstnanec Christian Eggers, kterého WDR zachytil při připínání kamery před směnou, řekl, že mu samotné nošení dává větší pocit bezpečí. A první zkušenosti po čtyřech týdnech provozu to potvrdily: v několika případech stačilo oznámit zapnutí záznamu a situace se zklidnila sama.

Německý problém v číslech

Dortmund není osamělý případ. Podle reprezentativního průzkumu Deutsches Krankenhausinstitut hlásí dvě třetiny německých nemocnic za posledních pět let nárůst fyzických útoků a urgentní příjem je jejich hlavním dějištěm. Čísla jsou výmluvná: 43 procent nemocnic uvádí na urgentu časté fyzické útoky, dalších 52 procent občasné. Německá společnost urgentní medicíny DGINA v květnu 2026 zveřejnila sondu, v níž 97 procent pracovníků urgentů hlásí verbální násilí a 76 procent fyzické napadení.

Za nárůstem agrese stojí kombinace faktorů. Nemocnice nejčastěji zmiňují stav pacienta, tedy bolest, alkohol a drogy. Sedmdesát jedna procent uvádí obecný úbytek respektu k personálu. Přeplněné čekárny a dlouhé čekací doby situaci zhoršují. Starší studie z Hochschule Fulda navíc ukázala, že 39 procent pracovníků urgentů se v nočních směnách většinou nebo nikdy necítí bezpečně. Čtvrtina z nich po násilné zkušenosti uvažovala o změně zaměstnání.

Jak kamery fungují a co se děje se záznamy

Bodycam v Dortmundu není jen kamera, slouží zároveň jako nouzové tlačítko pro rychlé přivolání pomoci. Pravidla použití jsou přísná a nemocnice je veřejně dokumentuje na svém webu:

• Nošení je dobrovolné.
• Kamera se zapíná pouze při eskalující situaci a po výslovném oznámení.
• Při léčbě a důvěrných rozhovorech se nenahrává.
• Záznamy nevidí ani samotný nositel kamery; přístup má jen úzce vymezená autorizovaná skupina po nahlášení incidentu.
• Bez incidentu se data automaticky mažou po sedmi dnech.
• Nezúčastněné osoby lze v záznamu rozostřit.

Oproti policejním bodycamům je režim užší. Policie v Severním Porýní-Vestfálsku používá kamery v zásahovém prostředí s širší důkazní funkcí. Evaluace tamní policie z roku 2019 potvrdila deeskalační potenciál, ale upozornila i na riziko opačného efektu; zejména u osob pod vlivem alkoholu nebo drog může kamera situaci paradoxně vyostřit. V nemocničním prostředí, kde je podíl intoxikovaných pacientů na urgentu značný, to není zanedbatelný detail.

Pilot pokračuje, zájem roste

Původně měl pilot skončit v květnu 2026 a následovat vyhodnocení. Nestalo se tak. V červenci 2026 navštívil nemocnici severoporýnsko-vestfálský ministr vnitra Herbert Reul, aby se s bezpečnostním konceptem seznámil, a kamery stále běžely. Pět měsíců po startu projekt pokračoval a nemocnice zvažovala rozšíření na další exponovaná pracoviště. Definitivní rozhodnutí o trvalém zavedení zatím veřejně nepadlo, ale směr je zřejmý.

A co české nemocnice?

Násilí vůči zdravotníkům není specificky německý problém. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze mluví o každoročním růstu agrese, FN Brno eviduje 70 až 90 případů ročně a za první pololetí 2026 zaznamenala padesát bezpečnostních incidentů. Ve Zlíně i v Jihlavě řešili útok nožem přímo na urgentním příjmu. České nemocnice navíc jako nový faktor zmiňují „sebejistotu po internetu či AI“, která komplikuje komunikaci s personálem.

Řešení ale zatím vypadají jinak než v Dortmundu. České nemocnice sázejí na areálové kamerové systémy, tísňová tlačítka, elektronickou kontrolu vstupu a posilování ostrahy. Nejblíž dortmundskému modelu je FN Brno, která v srpnu 2026 zavedla bodycamy, ovšem pro pracovníky ostrahy, ne pro sestry a lékaře. Úřad pro ochranu osobních údajů přitom v srpnu 2026 zveřejnil doporučení ke kamerovým systémům ve zdravotnictví, takže regulatorní rámec se teprve formuje.

Dortmundský pilot ukazuje jednu věc jasně: kamera na hrudi zdravotní sestry není sci-fi, ale pragmatická odpověď na problém, který se nedařilo vyřešit jinak. Otázka pro české nemocnice nezní, jestli se s podobným násilím potýkají. Zní, kdy budou ochotné odpovědět stejně razantně.