Japonsko nasazuje vojenské drony z lepenky za 45 tisíc Kč. Voják je složí za 5 minut a radar je téměř nevidí

Japonský ministr obrany potvrdil, že námořní síly země používají jednorázový dron z vlnité lepenky, který stojí méně než herní počítač.

Zdroj fotografie: AirKamuy

Šindžiró Koizumi zveřejnil 27. dubna 2026 na síti X příspěvek, v němž potvrdil, že japonské námořní sebeobranné síly už aktivně používají dron AirKamuy 150, bezpilotní letoun s pevným křídlem, jehož hlavním konstrukčním materiálem je vlnitá lepenka s voděodolnou úpravou. Veřejně doložené nasazení je zatím především v roli vzdušného cíle pro výcvik protidronové obrany. Cena kolem 2 000 dolarů, tedy zhruba 45 tisíc korun, vychází z veřejných vyjádření šéfa firmy Takumiho Jamagučiho. Pět minut na složení se vztahuje ke stavbě předpřipraveného plochého balíčku z vyseknutých lepenkových dílů, nikoli k plné bojové přípravě včetně programování trasy a kontroly systémů. A radarová „neviditelnost“? Výrobce pracuje s označením low-RCS, tedy nízký radarový odraz díky převážně nemetalické konstrukci. Žádný stealth letoun to není, ale pro radar je takový malý lepenkový cíl výrazně hůře zachytitelný než klasický kovový nebo karbonový dron.

Lepenka jako záměrný kompromis, ne improvizace

Když se řekne „vojenský dron z lepenky“, zní to jako polní improvizace. Jenže AirKamuy 150 je produkt japonského startupu založeného v roce 2022, financovaného přes Nagoya Bank a Japan Finance Corporation a od začátku navrhovaného jako jednorázový prostředek. Šéf firmy Jamaguči v rozhovoru pro CNN v lednu 2026 otevřeně přiznal, že lepenka je proti karbonu slabší a těžší. Ale to je celý smysl: u dronu, který se nemá vrátit, nepotřebujete materiál na tisíc letů. Potřebujete materiál, který vyrobí běžná kartonová továrna.

Elektronika, baterie, elektromotor a avionika samozřejmě lepenkové nejsou, ty tvoří standardní technologický modul, který se do složeného draku zasadí. Výsledkem je stroj o rozpětí zhruba 1,5 metru, schopný nést náklad 1,5 kilogramu, letět rychlostí 45 až 120 km/h a vydržet ve vzduchu jednu až dvě a půl hodiny. Výstavní materiály z veletrhu DSEI Japan 2025 uvádějí maximální dolet 150 kilometrů, ale Jamaguči ještě v lednu 2026 mluvil o aktuálním doletu 80 kilometrů. Rozdíl pravděpodobně závisí na konfiguraci a fázi vývoje.

Pět set dronů v jednom kontejneru

Samotná lepenka je jen polovina příběhu. Ta druhá je průmyslové měřítko. Podle veřejně dostupných materiálů se do standardního šestimetrového námořního kontejneru vejde přes 500 kusů AirKamuy 150 v rozloženém stavu. Voják vezme plochý balík, rozloží díly, slepí je a za pět minut má hotový drak. Pak nasadí pohonný modul, provede předstartovní kontrolu a vypustí dron z ruky.

Pro srovnání: australský Corvo PPDS od firmy SYPAQ, který už byl dodán ukrajinským ozbrojeným silám, funguje na podobném principu skládačky z plochého balení, ale používá spíš voskovanou pěnovou desku než vlnitou lepenku. Unese 3 kilogramy a doletí 40 až 120 kilometrů. AirKamuy se od něj liší důrazem na nízký radarový odraz a deklarovaný potenciál pro rojové nasazení.

Ekonomika, která mění pravidla

Nejdůležitější na celém příběhu není materiál trupu. Je to matematika. AirKamuy 150 stojí zhruba tolik co slušný notebook. Raketa krátkého dosahu vystřelená na jeho sestřelení stojí desítky až stovky tisíc dolarů. A přesně v tomhle spočívá koncept, který analytici CSIS popisují jako problém nákladové výměny moderní protivzdušné obrany.

Íránský Šáhid-136, dnes asi nejznámější jednorázový útočný dron, stojí odhadem 20 až 50 tisíc dolarů, nese 20 až 50 kilogramů výbušniny a doletí přes tisíc kilometrů. AirKamuy je proti němu hračka, ale je zhruba desetkrát levnější. V rojovém nasazení nemusí každý kus zasáhnout cíl. Stačí, když stovky levných dronů donutí protivníka:

• zapínat radary a odhalovat jejich pozice,
• pálit drahé interceptory na cíle za pár desítek tisíc korun,
• přetěžovat operátory protivzdušné obrany.

NATO tento problém řeší aktivně. Aliance má od roku 2025 standardizovanou doktrínu pro obranu proti bezpilotním prostředkům a přes iniciativu LCI-X hledá levné, škálovatelné a vrstvené nástroje právě proti malým dronům a rojům.

Co to znamená pro Česko

Česká armáda veřejně neřeší pořízení lepenkových dronů, ale intenzivně se věnuje protidronové obraně a rychlému ověřování komerčních technologií. V září 2026 proběhlo cvičení Drone Shield 2026 a od ledna 2027 má vzniknout specializovaný experimentální subjekt pro validaci nových řešení. Podle nás by AČR podobný systém mohla pořídit nebo licenčně vyrábět; lepenku by zvládla jakákoli česká obalovna, ale rozhodující úzké místo zůstává v motorech, bateriích, navigaci, softwaru a integraci do velitelského řetězce.

Biologicky rozložitelný, ale ne úplně

Firma ráda zdůrazňuje, že lepenkový drak je biologicky rozložitelný. To je pravda pro trup a křídla z kartonu a pryskyřic. Jenže při každém jednorázovém letu zůstane na zemi nebo v moři baterie, motor, kabeláž a elektronika. Ekologický argument tedy platí jen částečně. A provozní limity? Voděodolná úprava zvládne déšť, stabilita je deklarována do větru o rychlosti 10 metrů za sekundu. Data pro námrazu, přívalový déšť nebo slaný mořský aerosol chybí.

AirKamuy 150 není zázračná zbraň. Je to průmyslový koncept, který říká: válku budoucnosti možná nevyhraje nejlepší dron, ale ten, kterého si můžete dovolit ztratit tisíc najednou.