Slabou Wi-Fi v bytě ani domě nemusí řešit nový repeater za tisíce. Android telefon umí totéž, jen ho tak nepoužíváte

Každý Android telefon v sobě ukrývá funkci, která dokáže přivést internet do mrtvého kouta bytu, bez jediné koruny navíc.

Zdroj fotografie: Lukáš Altman (Mobify.cz)

Říká se jí hotspot, případně tethering, a většina z nás ji zná jen jako způsob, jak sdílet mobilní data s notebookem na cestách. Jenže tahle systémová funkce umí víc. Podle oficiální dokumentace Androidu zvládne telefon sdílet internet přes Wi-Fi, USB, Bluetooth i Ethernet. U kompatibilních modelů navíc dokáže přijímat Wi-Fi z routeru a zároveň ji pod jiným názvem sítě vysílat dál do okolí. Prakticky tak může zastoupit jednoduchý Wi-Fi repeater. Háček existuje, ale je menší, než byste čekali.

Co přesně telefon dělá a proč to není klasický repeater

Nejdřív terminologie, protože právě ta způsobuje, že funkci většina lidí přehlíží. Repeater zachytí existující Wi-Fi signál a zopakuje ho dál. Hotspot na telefonu vytvoří nový přístupový bod a pustí do něj internet z jiného zdroje: mobilních dat, připojeného kabelu, nebo u podporovaných zařízení také z Wi-Fi, ke které je telefon sám připojený.

Výsledek pro uživatele může být podobný: v pokoji, kde dřív nic nechytalo, se objeví funkční síť. Rozdíl je v tom, jak se k internetu telefon dostane. Google ve své nápovědě výslovně uvádí, že „některé telefony umí přes tethering sdílet i Wi-Fi připojení“. Dostupnost této funkce se ale liší podle konkrétního zařízení a verze systému. Samsung v oficiální podpoře popisuje totéž u vybraných modelů Galaxy, zároveň však upozorňuje, že dostupné možnosti se mohou lišit podle modelu, operátora a verze softwaru.

Ne každý Android tedy zvládne roli „Wi-Fi opakovače“ v pravém slova smyslu. Ale i telefon, který to neumí, pořád dokáže sdílet mobilní data přes hotspot, a i to může problém se slabým připojením vyřešit.

Kolik ušetříte a kde je strop

České e-shopy dnes nabízejí nejlevnější Wi-Fi extendery od zhruba 399 korun. Běžné dvoupásmové modely od TP-Linku se pohybují mezi 599 a 1 399 korunami. Kdo chce něco solidnějšího, sáhne po AVM FRITZ!Repeater 1200 AX za necelé 2 800 korun. A špička v podobě FRITZ!Repeater 6000 s třípásmovou Wi-Fi 6, celkovou teoretickou rychlostí až 6 Gbit/s a 2,5gigabitovým ethernetovým portem se na českém trhu pohybuje v řádu několika tisíc korun.

Telefon v kapse stojí nula. Pokud byste chtěli stabilnější kabelovou variantu přes USB-C na Ethernet adaptér, v českých obchodech pořídíte gigabitový kus od 319 do 549 korun. Pořád jde o zlomek ceny některých dedikovaných síťových řešení.

Strop je ale jasný. Telefon nemá stejné možnosti jako specializovaný síťový hardware a není stavěný na nepřetržitý provoz. FRITZ!Repeater 3000 AX nabízí třípásmovou Wi-Fi 6 s celkovou teoretickou rychlostí 4,2 Gbit/s a dva gigabitové porty. To je jiná liga. Pro trvalé pokrytí většího bytu nebo dvoupodlažního domu zůstává dedikovaný repeater nebo mesh systém výrazně vhodnějším řešením.

Jak na to a na co si dát pozor

Nastavení je překvapivě přímočaré:

• Wi-Fi hotspot: Nastavení → Hotspot a tethering → zapnout. Telefon vytvoří vlastní síť, ke které se mohou připojit další zařízení. Počet současně připojených zařízení závisí na konkrétním telefonu a verzi systému. Na 2,4 GHz získáte zpravidla větší dosah, na 5 GHz vyšší rychlost a méně rušení.
• USB tethering: Propojíte telefon kabelem s počítačem nebo jiným kompatibilním zařízením. Výhodou je stabilnější spojení než u bezdrátového hotspotu.
• Bluetooth tethering: Nejpomalejší varianta, hodí se spíše pro základní připojení na krátkou vzdálenost a obvykle má nižší nároky na baterii než Wi-Fi hotspot.
• Ethernet tethering: Samsung uvádí, že vyžaduje kompatibilní adaptér a LAN kabel; volba v menu může zůstat neaktivní, dokud telefon nezaznamená připojené zařízení.

A teď háčky, které je potřeba znát. Za prvé, některé telefony po zapnutí hotspotu odpojí vlastní Wi-Fi. Google to výslovně zmiňuje například u některých modelů Pixel. V takovém případě telefon sdílí pouze mobilní data, nikoli domácí Wi-Fi. U jiných modelů je možné Wi-Fi připojení a hotspot používat současně. Za druhé, někteří operátoři mohou tethering v tarifu omezovat nebo podmiňovat konkrétními podmínkami. Za třetí, a to je prakticky nejdůležitější, hotspot výrazně zatěžuje baterii. Motorola ve své nápovědě upozorňuje, že hotspot může baterii rychle vybíjet, a doporučuje mít telefon při delším tetheringu připojený k nabíječce. Samsung nabízí alespoň automatické vypnutí hotspotu, když se odpojí poslední klient.

Kdy telefon stačí a kdy už ne

Představte si situaci: pracujete z domova, kancelář je v zadním pokoji a router stojí v chodbě. Signál tam dorazí tak slabý, že videohovor co chvíli zamrzne. Vezmete starý Android z šuplíku, postavíte ho do vhodného místa mezi router a pracovnu, zapnete podporovanou funkci sdílení Wi-Fi a můžete vytvořit další bezdrátovou síť v místě, kde ji potřebujete. Nula korun, pár minut práce.

Tohle je přesně ten scénář, kde telefon může dobře posloužit. Jeden pokoj, jeden kout, dočasné nebo občasné použití. Telefon při tom můžete normálně používat na zprávy nebo hovory, jen ho nechte na místě, kde má dostatečně kvalitní připojení ke zdrojové síti.

Kde telefon nestačí? Trvalé pokrytí celého patra. Větší počet současně připojených zařízení. Situace, kdy potřebujete stabilní LAN připojení pro stolní počítač nebo herní konzoli. Tam patří dedikovaný repeater nebo mesh systém, který je pro tento účel navržený.

Největší úspora ale nespočívá v tom, že telefon nahradí síťové železo za tisíce. Spočívá v tom, že řešení mrtvého kouta možná celou dobu leželo ve vaší kapse, jen ho nikdo nenazval repeaterem.