Servery v datových centrech vytápějí celá města. Polsko spouští projekt, který může inspirovat i Česko

Finské město Mäntsälä pokrývá přes 70 % své roční potřeby tepla z odpadního tepla serverů. Polsko chce totéž zopakovat ve velkém.

Zdroj fotografie: Rawpixel

Každý server v datovém centru funguje v podstatě jako topení. Téměř veškerá elektřina, kterou spotřebuje při výpočtech, se nakonec promění v teplo. To se obvykle odvádí chladicím systémem, ale lze ho také zachytit a využít k vytápění budov nebo dodávat do městské teplárenské sítě. Ve finském Mäntsälä tento princip funguje už od poloviny minulého desetiletí. Datové centrum s příkonem 15 MW tam podle dostupných údajů dodává ročně přibližně 20 000 MWh tepla, což má pokrývat zhruba 72 % roční potřeby tepla ve městě. Cena dálkového vytápění navíc klesla o 11 %. Nejde tedy o experimentální technologii, ale o řešení, které už funguje v praxi.

Podobný model chce nyní rozvíjet také Polsko. Dohoda oznámená v říjnu 2026 počítá s výstavbou datových center, jejichž odpadní teplo by se využívalo v městských teplárenských sítích. Pro Česko, kde musí nová datová centra s příkonem nad 1 MW řešit možnosti využití odpadního tepla, je to důležitý příklad toho, jak lze propojit digitální infrastrukturu s energetikou.

Co přesně Polsko oznámilo

Dne 15. října 2026 podepsaly během Evropského fóra nových idejí (EFNI) v Gdaňsku dvě organizace – výzkumný ústav NASK a energetická společnost PGE – dohodu o spolupráci při výstavbě datových center v Polsku. Klíčové je, že projekt nepočítá pouze s provozem serverů. Od začátku se v něm počítá také s využitím odpadního tepla pro vytápění domácností prostřednictvím městských teplárenských sítí.

Rozdělení rolí dává smysl. NASK přináší zkušenosti s datovými centry a kybernetickou bezpečností, zatímco PGE disponuje rozsáhlou energetickou infrastrukturou. Provozovatel má k dispozici 16 kogeneračních zdrojů, přibližně 700 kilometrů teplárenských sítí a pozemky v řadě polských měst. Podle NASK by využití existující infrastruktury PGE mohlo snížit investiční náklady přibližně o třetinu oproti výstavbě na zelené louce.

Zatím ale chybí řada konkrétních informací. Veřejně nebyla oznámena přesná lokalita, výkon plánovaných datových center, harmonogram výstavby ani termín zahájení dodávek tepla domácnostem. Projekt je zatím ve fázi dohody a přípravy, nikoli ostrého provozu. Je proto důležité odlišovat oznámený záměr od již fungujícího řešení.

Finsko jako důkaz, že to funguje

Technologie využívání odpadního tepla z datových center není nová. Ve finském Mäntsälä, městě s přibližně 20 tisíci obyvateli severovýchodně od Helsinek, se teplo z datového centra využívá v městském vytápění už od let 2015–2016. Provozovatel Nebius, který dříve působil pod značkou Yandex, využívá kapalinové chlazení serverů. Chladicí kapalina se při provozu zahřívá přibližně na 35 až 40 °C. Tepelné čerpadlo následně její teplotu zvýší na zhruba 55 až 60 °C, aby bylo možné teplo dodávat do městské sítě.

Podle případové studie finské inovační organizace Sitra přinesl projekt několik zajímavých výsledků:

• Přibližně třetina energie spotřebované datovým centrem se zachytí ve formě využitelného tepla.
• V roce 2018 pokrývalo teplo z datového centra 54 % potřeby tepla ve městě. V novějších materiálech Nebius uvádí podíl až 72 %.
• Cena dálkového tepla v Mäntsälä klesla přibližně o 11 %.
• Množství dodaného tepla odpovídá roční spotřebě zhruba 2 500 finských domácností.

Tvrzení, že datová centra dokážou vytápět celá města, je proto potřeba chápat s určitou rezervou. Neznamená to, že dokážou pokrýt veškerou potřebu tepla. V Mäntsälä se v různých údajích uvádí odlišný podíl tepla z datového centra na celkové spotřebě, přičemž zbytek zajišťují další zdroje, například pelety, elektřina a plyn. I tak ale může jít o významnou součást městské tepelné soustavy, která pomáhá snižovat závislost na tradičních zdrojích energie.

Proč to není teplo zadarmo

Na první pohled se může zdát, že odpadní teplo je bezplatný vedlejší produkt provozu datového centra. Jeho využití ale vyžaduje další investice. Potřebné jsou výměníky tepla, tepelná čerpadla a elektřina na jejich provoz. Někdy je nutné také vybudovat nové potrubí nebo upravit chladicí systém samotného datového centra.

Finská Sitra upozorňuje, že ekonomická návratnost podobných projektů závisí na několika faktorech: na ceně technologií, nákladech na elektřinu, vzdálenosti od odběratelů tepla i na tom, zda provozovatel datového centra získává za dodávané teplo zaplaceno.

Přesto může být výsledek výhodný pro provozovatele teplárenské sítě i její zákazníky. Finský příklad ukazuje, že cena tepla může klesnout přibližně o 10 až 11 %. Výhodou je především stabilita zdroje. Datové centrum pracuje nepřetržitě, a produkuje tak teplo po celý rok, na rozdíl od zdrojů závislých na počasí. To ale neznamená, že je jeho provoz bezemisní nebo že využití odpadního tepla automaticky snižuje celkové náklady za všech okolností. Výsledek závisí také na energetické náročnosti chlazení a tepelných čerpadel a na původu spotřebované elektřiny.

Co to znamená pro Česko

Česko má k podobným projektům blíž, než by se mohlo zdát. Existují zde totiž dva důležité předpoklady: legislativní požadavky na využívání odpadního tepla a infrastruktura datových center i městských teplárenských sítí.

Legislativa. Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí požadavky na posuzování a využití odpadního tepla u nových datových center s příkonem nad 1 MW. Pokud využití tepla není technicky nebo ekonomicky proveditelné, je třeba tuto skutečnost doložit energetickým posudkem. Samotná legislativa ale ještě nezaručuje, že vznikne konkrétní projekt propojující datové centrum s teplárenskou sítí.

Infrastruktura. V Praze se rozvíjí kapacita datových center. CRA rozšiřuje DC Tower na Žižkově a připravuje Prague Gateway DC s plánovaným příkonem 26 MW. Pražská teplárenská zároveň provozuje rozsáhlou síť zásobující teplem řadu městských částí. Podobně v Brně působí CRA jako provozovatel datového centra a Teplárny Brno mají rozsáhlou městskou teplárenskou infrastrukturu. Právě propojení vhodně umístěného datového centra s blízkou sítí by mohlo být základem podobného projektu.

Co zatím chybí, je veřejně oznámená spolupráce, která by spojila stát, provozovatele datového centra a teplárenskou společnost do jednoho konkrétního projektu. Polský model ukazuje, jak takovou spolupráci nastavit už ve fázi plánování. V Česku se investuje do datové infrastruktury i modernizace teplárenství, ale veřejně známý projekt obdobného rozsahu, jehož hlavním cílem by bylo dodávat odpadní teplo z datového centra do českých domácností, zatím není běžně prezentován jako realizovaný příklad.

Polský model jako vzor, ne jako technologický průlom

Nejdůležitější část polského oznámení nespočívá v nové technologii. Tu už před zhruba deseti lety ověřilo Finsko. Podstatnější je způsob, jakým je projekt koncipován: jako infrastrukturní investice, při níž se datové centrum od začátku plánuje jako součást energetického systému města, nikoli jako samostatný IT objekt, ke kterému se teplárenská přípojka přidá až dodatečně.

NASK navíc v rámci programu KCPD buduje tři státní výpočetní centra v různých částech Polska, jejichž dokončení se plánuje do roku 2029. Polsko tak rozvíjí digitální infrastrukturu systematicky a zároveň hledá způsoby, jak ji propojit s energetikou.

Pro Česko z toho vyplývá jednoduchá otázka: máme legislativní rámec, rozvíjející se datová centra i rozsáhlé teplárenské sítě. Kdy se podaří tyto tři oblasti propojit do konkrétního projektu, který bude dodávat teplo z datových center českým domácnostem?