Jak poznat, že je příbuzný pod vlivem podvodníků: Existuje postup, jak ho vytrhnout z transu krok za krokem

Letos podvodníci zaútočili na české bankovní klienty o částku přesahující 10 miliard korun. Úspěšný je přitom každý druhý podvodný telefonát.

Zdroj fotografie: Unsplash

Do potíží se může dostat i zcela běžný, inteligentní člověk, když mu někdo do telefonu autoritativním hlasem tvrdí, že právě přichází o peníze, nesmí zavěsit, nesmí nikomu volat a musí okamžitě jednat. Strach, časový tlak, izolace od blízkých a plnění pokynů krok za krokem vytvářejí kombinaci, která dokáže potlačit běžnou obezřetnost i u lidí, kteří by za normálních okolností na podezřelý odkaz nikdy neklikli.

Policie ČR, NÚKIB, banky i americká Federální obchodní komise (FTC) upozorňují na podobné mechanismy: oběť je pod tlakem, nemá dostatek prostoru situaci v klidu vyhodnotit a právě toho pachatelé využívají. Výzkumy shrnuté v odborných publikacích dostupných na PubMed navíc ukazují, že stres může významně ovlivnit naše rozhodování. Existují ale způsoby, jak blízkému pomoci z manipulace vystoupit. Nejdůležitější je rychle přerušit kontakt s podvodníkem a teprve potom začít vše ověřovat.

Jak vypadá člověk „v transu“ podvodníka

Nemusíte být psycholog, abyste si všimli varovných signálů, které se opakují v mnoha případech telefonních podvodů:

• Příbuzný zůstává na lince a odmítá zavěsit, i když se s ním snažíte mluvit.
• Opakuje věty jako „musím to vyřešit hned“, „nesmím to nikomu říkat“ nebo „jde o bezpečný účet“.
• Odmítá ověřit situaci prostřednictvím oficiálního čísla banky, protože mu volající tvrdí, že „oficiální linka je kompromitovaná“.
• Je ochotný sdílet SMS kódy, přihlašovací údaje nebo instalovat aplikaci pro vzdálený přístup.
• Dokonce může lhát pracovníkovi banky, protože přesně plní pokyny pachatele na druhém konci linky.

Policie ČR výslovně upozorňuje na izolaci oběti od rodiny a banky, nátlak na rychlé rozhodnutí a požadavky na převod peněz na takzvaný bezpečný účet. Právě tyto postupy patří mezi typické znaky manipulace.

Obětí se přitom může stát kdokoliv bez ohledu na věk, vzdělání nebo zkušenosti s technologiemi. Nejde jen o problém seniorů. Rozhodující je situace, ve které podvodník dokáže vyvolat strach a přimět člověka k jednání bez ověření informací.

Pět kroků, jak příbuznému pomoci vymanit se z manipulace

Jednotná oficiální česká metodika s tímto názvem neexistuje. Následující postup vychází z opakujících se doporučení Policie ČR, která používá pravidlo „Zastav. Zavěs. Zkontroluj.“, dále z doporučení NÚKIB, českých bank a americké FTC. Jednotlivé kroky jsme uspořádali do praktického postupu, který lze v podobné situaci použít.

1. Přerušte kontakt. Prvním cílem není přesvědčit příbuzného, že se mýlí, ale ukončit hovor s podvodníkem. Dokud komunikace pokračuje, může pachatel dál ovlivňovat jeho rozhodování. Klidně, ale důrazně příbuzného požádejte, aby zavěsil, a pomozte mu hovor ukončit. Zabraňte dalšímu sdílení kódů, převodům na údajné bezpečné účty nebo instalaci aplikací pro vzdálený přístup. Pokud příbuzný nespolupracuje, snažte se ho dostat z bezprostředního nátlaku, aniž byste ohrozili jeho bezpečnost.

2. Ověřte situaci jiným způsobem. Zavolejte na oficiální číslo banky uvedené na platební kartě nebo na jejích webových stránkách. Nepoužívejte číslo, které nadiktoval volající, ani telefonní kontakt zaslaný v podezřelé zprávě. Podle situace kontaktujte také policii nebo dalšího člena rodiny. Podstatné je ověřovat informace prostřednictvím komunikačního kanálu, který podvodník nemá pod kontrolou.

3. Zastavte případnou škodu. Pokud už příbuzný sdělil přístupové údaje, odeslal platbu nebo nainstaloval aplikaci pro vzdálený přístup, okamžitě kontaktujte banku. Požádejte o zablokování ohrožené karty či přístupů a o prověření podezřelých transakcí. Pokud to situace vyžaduje, změňte hesla z bezpečného zařízení a odstraňte nebezpečnou aplikaci podle pokynů odborné podpory. Jestliže už peníze odešly, oznamte to bance co nejdříve. Rychlé nahlášení může zvýšit šanci na zastavení nebo dohledání platby, její vrácení však nelze zaručit.

4. Zajistěte důkazy. Zapište si telefonní číslo volajícího, čas hovoru a obsah případných SMS zpráv. Pořiďte snímky obrazovky a uložte historii podezřelých transakcí. Uchovejte také zprávy a další údaje, které mohou pomoci objasnit, co se stalo. Tyto informace mohou být užitečné při vyšetřování i při řešení případu s bankou.

5. Vše nahlaste a dávejte pozor na další pokusy. Podejte oznámení na kterékoli služebně Policie ČR nebo využijte portál Hlášení kyberkriminality. Informujte také banku. Podezřelé SMS zprávy nebo telefonní hovory můžete nahlásit operátorovi prostřednictvím čísla 7726, pokud tuto službu pro daný typ hlášení podporuje. Počítejte s tím, že pachatelé mohou kontaktovat oběť znovu, například pod záminkou vrácení peněz nebo nabídky další pomoci. Na podobné nabídky nereagujte a komunikaci s podezřelými osobami neobnovujte.

Proč nestačí říct „to je podvod“

Přirozenou reakcí mnoha lidí je chytit příbuzného za rameno a říct mu: „Vždyť tě podvádějí!“ Jenže pokud je stále pod tlakem probíhajícího hovoru, nemusí takové varování vůbec přijmout. Pachatel ho už mohl izolovat od okolí, přesvědčit ho, že musí jednat rychle, a dokonce ho varovat, aby nikomu jinému nevěřil. Oběť pak může považovat varování blízkých za další hrozbu, nikoli za pomoc.

Americká FTC proto doporučuje přistupovat k obětem s empatií a bez obviňování. Nechte člověka popsat, co se stalo, a zdůrazněte, že za podvod odpovídá pachatel, nikoli oběť. Místo výčitek typu „Jak jsi to mohl udělat?“ je lepší říct: „Pojďme společně zjistit, co můžeme udělat teď.“

Pokud příbuzného zahrnete kritikou a výčitkami, může se uzavřít a příště vám o podobné situaci vůbec neříct. V takových chvílích je důležitější obnovit pocit bezpečí a důvěry než dokazovat, kdo měl pravdu.

Česká čísla ukazují rozsah problému

Podle údajů České bankovní asociace, které cituje Česká spořitelna, může být úspěšný každý druhý podvodný telefonát. ČBA ve svém přehledu z roku 2026 uvádí, že se podvodníci letos pokusili připravit lidi o částku přesahující 10 miliard korun, přičemž banky měly klientům zachránit více než 8 miliard. Pokud jsou tyto údaje srovnatelné a vztahují se ke stejnému období, naznačují, že skutečné ztráty se pohybují v řádu miliard korun.

Policie zároveň upozorňuje na obtížnost přesného vyhodnocování některých druhů telefonních podvodů a jejich obětí podle věkových skupin. Přesný rozsah problému proto nemusí být z veřejných statistik vždy patrný. Je ale zřejmé, že nejde o okrajový jev ani o riziko omezené na jedinou skupinu obyvatel.

Čím dříve se podaří přerušit hovor a kontaktovat banku, tím větší může být šance zabránit dalším škodám. V takové situaci není nejdůležitější dlouhá debata o tom, zda jde o podvod. Nejdřív je potřeba zastavit nátlak, bezpečně ověřit informace a jednat.