Inženýr vymyslel pračku bez elektřiny. Vypere 7 kg prádla, spotřebuje jen 30 litrů vody a ušetří 75 % času
Ruční pračka Divya funguje na kliku, stojí na nerezovém rámu a pere jednu várku za 30 minut místo dvou a půl hodiny ručního drhnutí.
Obsah článku
Navjot Sawhney, britský inženýr s leteckým vzděláním a zkušenostmi ze společnosti Dyson, navrhl pračku, která nepotřebuje jedinou zásuvku. Místo elektromotoru pohání buben ruční klika, která je přes hřídel napojená přímo na tři vnitřní lopatky. Žádná převodovka, žádný řemen, žádný kabel. Do bubnu se podle aktuální produktové stránky vejde 5 až 7 kg prádla (technický datový list uvádí konzervativnější kapacitu 5 kg). Jeden prací cyklus spotřebuje 30 litrů vody a trvá 30 až 45 minut. Uváděná úspora času 75 % se vztahuje k ručnímu praní, které v komunitách bez elektřiny zabere v průměru kolem 150 minut na jednu várku. Divya tuto dobu výrazně zkracuje, protože odpadá zdlouhavé drhnutí, opakované máchání i ruční ždímání.
Jak pračka bez motoru vlastně pere
Princip je překvapivě jednoduchý. Uživatel vloží prádlo do bubnu, nalije vodu s pracím prostředkem, zavře víko a nechá směs přibližně deset minut působit. Poté uchopí kliku a otáčí jí rychlostí zhruba jedné otáčky za sekundu. Tři vnitřní lopatky prádlo nadzvedávají, převracejí a pohybují jím v pracím roztoku. Fungují podobně jako buben automatické pračky, jen bez elektrického pohonu. Podle americké inženýrské společnosti ASME člověk klikou ve skutečnosti otáčí jen asi šest minut, rozdělených do několika kratších intervalů. Po zbytek času působí prací prostředek a gravitace. Vodu lze vypustit pomocí jednoduchého kohoutu se standardní přípojkou.
Sawhney v rozhovoru pro New Atlas vysvětlil, proč nezvolil výkonnější pedálový pohon, jaký používá například jízdní kolo. Chtěl vytvořit soběstačný a přenosný stroj, který nepotřebuje další rám ani příslušenství. Rozhodující byla jednoduchost, snadná opravitelnost pomocí dvou běžných nástrojů (imbusového a plochého klíče) a možnost používat pračku vsedě. To ocení zejména lidé, kteří mají po letech ručního praní bolesti zad a kyčlí.
Čísla v kontextu: co 30 litrů a 75 % skutečně znamená
Třicet litrů vody na jeden cyklus zní působivě, ale stojí za to zasadit tento údaj do kontextu. Starší standardní elektrické pračky spotřebují na jednu várku kolem 76 litrů vody, úspornější modely s horním plněním přibližně 49 litrů. Nejúspornější moderní pračky s předním plněním a certifikací Energy Star se však dostávají až na zhruba 26,5 litru, tedy méně než Divya. Třicet litrů je proto vynikající hodnota na stroj bez elektřiny, nikoli však absolutní rekord na trhu.
Podobné je to s délkou praní. Běžný program v elektrické pračce trvá 50 až 60 minut, rychlý program pak 15 až 40 minut. Divya se svými 30 až 45 minutami tedy není rychlejší než moderní rychloprogramy. Jenže srovnání s elektrickou pračkou míjí podstatu celého projektu. Cílovou skupinou jsou domácnosti, které nemají přístup k elektřině nebo se na její dodávky nemohou spolehnout. Alternativou tam není Bosch s rychlým programem, ale kbelík, prací prkno a dvě a půl hodiny fyzické práce. Právě ve srovnání s tímto způsobem praní dává úspora 75 % času skutečný smysl.
Od sousedky v Indii ke 105 000 lidem ve třinácti zemích
Příběh Divyi začal konkrétním setkáním. Sawhney pracoval na vývoji úsporných vařičů v jižní Indii, když poznal sousedku jménem Divya, která ručním praním trávila až dvacet hodin týdně. Chtěl jí pořídit elektrickou pračku, narazil však na dvě zásadní překážky: nespolehlivé dodávky elektřiny a nedostatek vody. Rozhodl se proto navrhnout úplně jiné řešení.
Cesta k současné verzi 1.65 nebyla jednoduchá. Starší prototypy testované v Iráku měly problémy s vysokou hmotností, hlučností, únavou při otáčení i praskáním rámu. Organizace The Washing Machine Project proto provedla etnografický výzkum ve třinácti zemích a oslovila více než tři tisíce rodin, aby zjistila, co lidé skutečně potřebují. Výsledkem je konstrukce z nerezové oceli, která se dodává v rozloženém stavu a kterou lze opravit pomocí běžně dostupných nástrojů a náhradních dílů. V Ugandě uživatelé po šesti měsících používání hlásili vysokou spokojenost a minimální potřebu údržby. Nebyla přitom nahlášena ani jedna oprava.
Organizace dnes uvádí, že její projekt pomohl 105 000 lidem. Spolupracuje s organizacemi UNHCR, UNICEF i Oxfam a pračky vyrábí v Indii. Jejím cílem je dostat Divyu k milionu lidí do roku 2030.
Kolik stojí a dá se koupit v Česku?
Tady přichází na řadu střízlivé upozornění: Divya se v současnosti neprodává jednotlivcům. Distribuce probíhá výhradně prostřednictvím humanitárních partnerů a charitativních organizací. Koncoví uživatelé zapojení do rozvojových programů dostávají pračku zdarma.
Oficiální fundraisingová kampaň uvádí částku 972 liber (zhruba 29 000 Kč) za jednu „kompletně doručenou“ Divyu. Tato suma však zahrnuje nejen výrobu, ale také dopravu, školení místních komunit a následnou péči. Nejde tedy o cenu samotného zařízení. Výrobce veřejnou maloobchodní cenu neuvádí. Individuální prodej plánuje do budoucna a zájemci se mohou přihlásit prostřednictvím formuláře na jeho webu.
Divya je pro nás zajímavější jako koncept než jako produkt, který si můžeme jednoduše objednat. Technicky by se hodila například na chatu bez elektrické přípojky nebo jako nouzové řešení při výpadku proudu. Její rozměry 110 × 67 × 75 cm a hmotnost kolem 30 kg však znamenají, že pro karavan je příliš těžká a rozměrná. Jako náhrada moderní automatické pračky v běžné domácnosti zase nedává ekonomický smysl.
Proč Divya není jen další ruční pračka
Myšlenka praní bez elektřiny samozřejmě není nová. Na trhu existuje například Drumi, kompaktní přenosná pračka s kapacitou pouhých 2 kg a spotřebou 16 litrů vody. Starší koncept GiraDora z roku 2012 využíval nožní pedál, nikdy se však nedostal za fázi prototypu. Divya se od obou řešení zásadně liší: je navržena pro rodinné a komunitní použití, nabízí více než dvojnásobnou kapacitu oproti Drumi a její předpokládaná životnost činí 5 až 10 let. Důraz je př