„Dorazil jsem do Berlína s QR kódem a přišel o 15 tisíc,“ popisuje Stanislav svou zkušenost. Vytoužená dovolená byla v tahu

Stanislav si zařídil pohodlné bydlení v Berlíně, kde měl pobýt celý měsíc. Studenou sprchu však dostal ještě rovnou na ulici a zůstal sám v cizím městě.

Zdroj fotografie: Unsplash

Stanislav chtěl začít znovu, a tak si našel práci v Berlíně. Ještě před odjezdem si tam zařídil pronájem, který se mu zamlouval. Jak napsal redakci Mobify, majitel byl slušný, po několika rozhovorech a vyměněných fotkách mu zaplatil zálohu a na oplátku dostal QR kód k elektronickému zámku vstupních dveří. Po příjezdu ho jen naskenoval – a nic. Doufal, že jde jen o závadu. Ale opakované pokusy nefungovaly a majitel? Ten náhle neexistoval.

Hledal si bydlení v Berlíně a narazil na solidní inzerát

Třiatřicetiletý Stanislav byl po těžkém rozchodu a jelikož nebyl ničím vázaný, rozhodl se, že zkusí jít pracovat do Německa. Měl vidinu lepšího platu a takového nového začátku, v novém prostředí. Jazyk mu problém nedělal a netrvalo dlouho, než si našel místo jako automechanik v jedné dílně nedaleko Berlína. Začal proto pátrat i po nějaké pronájmu, kde by prozatím bydlel.

Netrvalo to dlouho a našel inzerát, který vypadal dobře. Byt byl dle fotek malý, ale jemu to stačilo. Z popisu se dozvěděl mnoho věcí i o dané lokalitě, co je v okolí, cena za měsíc byla přijatelná. Kontaktoval proto majitele. Ten byl příjemný, komunikovali spolu přes e-mail, dokonce mu poslal i víc fotek okolí a dal mu tipy na dobré restaurace poblíž bytu. Měl jen jednu podmínku.

Požadoval zálohu 15 000 korun s tím, že to je taková jistota na první měsíc bydlení. Dále už by to šlo formou klasického nájmu. Stanislav souhlasil a částku majiteli odeslal. Obratem od něho obdržel klíč v podobě QR kódu, kterým si měl pak bez problémů otevřít vchodové dveře do bytu. Toto řešení je dnes právě u pronájmů, domlouvaných bez osobního kontaktu, velmi oblíbené, říká firma 2N.

Když přijel, něco bylo špatně. Zůstal na vše sám

Uteklo několik týdnů a přišel den stěhování do Berlína. Stanislav jel vlakem a dorazil na uvedenou adresu. V tu chvílí začalo být jasné, že něco nesedí. Budova sice existovala, ale žádný byt k pronájmu v ní nebyl. QR kód na dveře také nefungoval. Ve skutečnosti šlo jen o obrázek s odkazem, který nikam nevedl. Ostatně před podobnými podvody varuje i PČR.

Komunikace s „majitelem“ byla tatam, protože dotyčný najednou nebyl k zastižení. Stanislav zůstal trčet v cizím městě, bez ubytování, o 15 000 korun chudší a bez možnosti to vyřešit. Nezbylo mu nic jiného, než se rychle začít shánět po jiném bydlení. Tím, že nevyužil známou platformu s ochranou plateb, neměl odvolání. Po odeslání peněz tak neměl prakticky žádnou šanci je získat zpátky. Nakonec narychlo sehnal něco jiného, ale stálo ho to další peníze a stres.