Obří kapacita a nulové riziko požáru. Švýcarsko hloubí jámu hlubokou desítky metrů na nejvýkonnější baterii na světě

V březnu 2026 dosáhl výkop ve švýcarském Laufenburgu finální hloubky 27 metrů. Na dně vzniká redoxní průtočná baterie.

Švýcarsko, díra

Kdo si pod baterií představí řadu kontejnerů plných lithiových článků, musí přehodit výhybku. V Laufenburgu roste něco zásadně jiného: obří podzemní nádrže s kapalným elektrolytem, který je ze tří čtvrtin voda. Nehořlavá, nevýbušná kapalina, která uchovává energii v rozpuštěných chemických látkách a proudí přes elektrochemické články podobně jako krev srdcem. Výkon určuje velikost článků, kapacitu objem nádrží, přičemž obojí se škáluje nezávisle. Právě tahle vlastnost umožňuje stavět úložiště, které se svými parametry řadí spíš k přenosové infrastruktuře než k běžným bateriovým parkům.

Místo, kde se zrodila evropská síť

Laufenburg není náhodná volba. Městečko na švýcarsko-německé hranici hostí takzvaný Stern von Laufenburg — historický uzel, kde se v roce 1958 poprvé synchronizovaly elektrické sítě západní Evropy. Dodnes tudy prochází 41 přeshraničních vedení a Swissgrid ho označuje za klíčový bod stability kontinentální soustavy. FlexBase Technology Center se napojí přímo na páteřní síť bez nutnosti budovat desítky kilometrů nového vedení. V lednu 2026 Swissgrid schválila první fázi připojení o výkonu 800 MW.

Staveniště má rozměry 190 × 80 metrů a při výkopu se počítá s přesunem zhruba půl milionu kubíků materiálu. Proměnlivá geologie si vynutila metodu „top-down“, kdy stavba postupuje shora dolů a budoucí stropy se betonují dřív než podlahy pod nimi. Hloubka není jen bezpečnostní opatření. Pod zemí vyroste celé technologické centrum zahrnující baterii, datové centrum s umělou inteligencí a systém využití odpadního tepla pro dálkové vytápění.

Proč nehořlavost není reklamní fráze

Lithium-iontová úložiště mají reálné požární riziko. Americká EPA po požáru v kalifornském Moss Landing řešila dosud největší sanaci lithiového bateriového úložiště ve své historii. Organické elektrolyty v lithiových článcích jsou hořlavé, a proto existují speciální normy jako NFPA 855 nebo UL 9540A.

Redoxní průtočná baterie v Laufenburgu pracuje s vodným elektrolytem, přičemž podle FlexBase tvoří voda asi 75 % objemu. Takový roztok se prostě nezapálí. Nejde o „nulové riziko jakékoli poruchy“ celého areálu, elektrické rozvody, čerpadla a řídící systémy svá rizika mají vždy. Samotné úložné médium ale postrádá schopnost hořet nebo explodovat, a to je v segmentu velkých bateriových úložišť zásadní bezpečnostní posun. Americké ministerstvo energetiky řadí průtočné baterie mezi technologie s přirozeně nižším požárním profilem právě díky vodné chemii.

Největší na světě, ale v jaké kategorii

Superlativ si zaslouží upřesnění. S výkonem přes 1,2 GW a kapacitou přes 2,1 GWh by Laufenburg výrazně překonal dosud největší dokončený redox-flow projekt na světě, čínský Rongke o výkonu 175 MW a kapacitě 700 MWh. V kategorii průtočných baterií jde skutečně o bezprecedentní skok.

Napříč všemi bateriemi ale rekord nedrží. V USA provozuje Mortenson úložiště Edwards & Sanborn s kapacitou 3 287 MWh. V Číně Envision spustil lokalitu o kapacitě 4 GWh a cluster o kapacitě 12,8 GWh. A v Evropě staví LEAG s Fluence v německém Jänschwalde lithium-iontový projekt o výkonu 1 GW a kapacitě 4 GWh. Laufenburg je tedy evropský a světový unikát ve flow-battery segmentu, nikoli absolutní rekordman bateriového ukládání.

Důležitý je i přepočet: při plném výkonu 1,2 GW vydrží kapacita 2,1 GWh zhruba hodinu a 45 minut. Nejde o sezónní zásobník. Jde o extrémně silný stabilizační nástroj, který dokáže během minut vyrovnat výkyvy v síti a přitom dodávat energii odpovídající spotřebě asi 210 tisíc domácností po dobu 24 hodin.

Miliardová sázka soukromého kapitálu

Projekt financují soukromé fondy a kapitály bez státní účasti. Podle Swissinfo a RTS se investice pohybuje v řádu jednotek miliard švýcarských franků. Konkrétní dodavatel bateriové technologie ani přesná chemie elektrolytu zatím veřejně oznámeny nebyly.

Ekonomická logika stojí na několika nohách: služby pro stabilitu sítě, obchodování s energií, záložní napájení pro datové centrum v areálu a prodej odpadního tepla. Část expertů z ETH Curych nicméně pochybuje, že redox-flow technologie cenově dožene lithium-iontovou trajektorii, kterou masově táhne automobilový průmysl a čínská výroba. Marcel Aumer ze Swissinfo mluví o sedmiletém náskoku Japonska, Číny a Koreje v bateriových technologiích obecně.

Starší firemní materiály z dubna 2025 uváděly plné spuštění v létě 2028. Novější veřejné rámování z dubna 2026 už počítá s rokem 2029. Posun není dramatický, ale signalizuje, že projekt tohoto rozsahu má svou vlastní gravitaci, která zpomaluje.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká republika se na velkou akumulaci teprve chystá. MPO dopracovává pravidla pro akumulaci, agregaci a sdílení elektřiny s cílem je mít hotová do poloviny roku 2026 a počítá s potřebou flexibility v řádu stovek megawattů po roce 2030. Projekt typu Laufenburg by u nás dnes narážel hlavně na chybějící kapitál, vhodný síťový uzel a investora, nikoli na fyziku technologie.

Přímý dopad švýcarské baterie na české účty za elektřinu je nepravděpodobný. Regulované položky a smlouva s dodavatelem mají na konečnou cenu daleko větší vliv. Nepřímý efekt, tedy tlumení cenových špiček v propojené evropské síti, je ale reálný, zvlášť v krizových situacích.

Laufenburg není začátek vlny flow-battery gigaprojektů. Je to zatím ojedinělý pokus dokázat, že nehořlavá kapalina v podzemních nádržích může konkurovat lithiovým článkům tam, kde jde o hodiny stabilní dodávky do páteřní sítě. Švýcarsko si přitom pojistky drží, federální úřad pro energetiku provozuje zálohy z vodních elektráren, tepelnou rezervu i řízení poptávky. Baterie v Laufenburgu je posila, ne jediná pojistka. Ale pokud v roce 2029 skutečně dodá první gigawatt do Sternu von Laufenburg, bude to moment, kdy se průtočná baterie přestane vnímat jako laboratorní kuriozita.