Švýcaři topí i chladí pomocí desítek let staré technologie, kterou znali už Římané. Tepelná čerpadla ani klimatizace nekupují

Ve Švýcarsku stojí kancelářské budovy, kde nenajdete radiátory, fan-coily ani klasické klimatizační rozvody. Místo nich topí a chladí samotný beton.

Zdroj fotografie: Pexels

Říká se tomu TABS, tedy temperování betonového jádra. Princip je překvapivě jednoduchý: do betonového stropu nebo podlahové desky se při stavbě zalijí plastové trubky, kterými proudí voda. Beton pak funguje jako obrovská sálavá plocha, která v zimě hřeje a v létě chladí. Budovy s tímto systémem nepotřebují samostatné topné ani chladicí prvky v klasickém rozsahu, odpadají radiátory pod okny i hlučné klimatizační jednotky v každé místnosti. A princip práce se samotnou konstrukcí budovy jako zdrojem tepla? Ten skutečně znali už Římané. V antických lázních, třeba v Caracallových lázních z počátku 3. století, proudil horký vzduch kanály pod podlahou a dutými stěnami v systému zvaném hypokaust. Moderní TABS samozřejmě používá vodu místo vzduchu a sofistikovanou regulaci, ale myšlenka je podobná: nechat pracovat samotnou stavební konstrukci.

Od hypokaustu přes Wrighta do Curychu

Linka mezi římskými lázněmi a švýcarskými kancelářemi není tak přerušená, jak by se mohlo zdát. Ve 30. letech 20. století americký architekt Frank Lloyd Wright zabudoval sálavé vytápění do betonových podlah svých usonských domů. Pak přišla desetiletí levné energie a zájem o podobné systémy opadl. Moderní vlna TABS se podle odborných textů v REHVA Journal naplno rozjela ve Švýcarsku na počátku 90. let, v době, kdy rostl tlak na energetickou účinnost budov a švýcarští inženýři hledali způsob, jak vytápět a chladit vícepodlažní betonové stavby bez rozsáhlých vzduchotechnických rozvodů.

Proč zrovna Švýcarsko? Země staví hodně z betonu, má silnou tradici geotermálních vrtů a přísné energetické standardy. TABS do tohoto prostředí zapadlo jako klíč do zámku.

Proč to funguje, a kde ne

Síla TABS spočívá v jednom fyzikálním faktu: beton je vynikající akumulátor tepla. Strop o tloušťce 25–30 centimetrů dokáže pohltit energii v době, kdy je elektřina levnější, a uvolňovat ji později během dne. Systém tak přirozeně pomáhá posouvat energetickou spotřebu mimo dobu největšího zatížení sítě.

Další výhoda: voda v trubkách nemusí být extrémně horká ani studená. Pro topení stačí zhruba 22–28 °C, pro chlazení kolem 16–20 °C. Tak mírné teploty dramaticky zvyšují účinnost zdroje, ať už jde o tepelné čerpadlo, geotermální vrt nebo jejich kombinaci. Výzkumné skupiny na ETH Zurich navíc dokumentují tišší provoz, méně průvanu a rovnoměrnější rozložení teplot oproti systémům založeným na proudění vzduchu.

Jenže TABS má jasné mantinely:

• Pomalá reakce. Betonový strop neohřejete ani nevychladíte za deset minut. Při náhlém oteplení uprostřed topné sezóny systém reaguje se zpožděním v řádu hodin až jednoho dne.
• Nenahrazuje větrání. Čerstvý vzduch a odvod vlhkosti musí řešit samostatný větrací systém.
• Hodí se hlavně pro novostavby. Trubky se zalévají do betonu při výstavbě; do hotového domu plnohodnotné TABS prakticky neinstalujete.
• Při extrémních špičkách potřebuje pomoc. V hybridních koncepcích se proto doplňuje menšími konvektory nebo fan-coily pro nejnáročnější dny.

Švýcaři nekupují věci, co nevyužijí na 100 %

Švýcarské budovy s TABS nejsou bez jakékoli techniky. Nekupují ale rozsáhlé klimatizační rozvody do každé zóny, radiátory pod každé okno ani velké chladicí stroje dimenzované pouze na krátkodobé špičky. Výrobce Uponor uvádí, že u větších budov mohou instalační náklady klesnout o 30–50 % oproti konvenčnímu řešení vytápění, ventilace a klimatizace, právě díky menším jednotkám a jednodušším rozvodům vzduchu. A tepelné čerpadlo? To paradoxně bývá ideálním zdrojem pro TABS, protože pracuje s nízkou teplotou vody a dosahuje vysoké účinnosti. Švýcaři tedy tepelná čerpadla nekupují „místo TABS“, ale často „k TABS“.

Podle studie v časopise Energy and Buildings vychází TABS v řadě scénářů kancelářských budov jako varianta s nejnižšími celkovými náklady za životní cyklus. Pro rodinný dům v Česku ale veřejný ceník kompletního TABS dohledat nešlo, protože jde vždy o individuální projektovou záležitost.

Česko: ne mainstream, ale ani teorie

TABS není jen švýcarská specialita. V Praze funguje například v Národní technické knihovně, kde aktivace betonového jádra zajišťuje vytápění i chlazení. V evropském výzkumném projektu hybridGEOTABS figuruje jako česká případová studie například škola v Líbeznicích. Výrobci Uponor a REHAU nabízejí na českém trhu jak plné TABS pro novostavby, tak suché stropní a stěnové sálavé systémy pro rekonstrukce. Ty sice nedosahují stejné akumulační kapacity jako aktivovaný beton, ale přinášejí podobný komfort sálavého vytápění a chlazení.

Podle veřejně dohledatelných referencí ale TABS v Česku zůstává spíše specializovaným řešením pro veřejné, školské a administrativní budovy. Pro běžný rodinný dům je klasická klimatizace nebo tepelné čerpadlo s radiátory či podlahovým vytápěním stále praktičtější a dostupnější cesta.

Kdo ale staví novou betonovou budovu a chce maximální komfort s minimem viditelné techniky, měl by se na TABS přinejmenším zeptat projektanta. Římané by pochválili princip. Švýcaři už spočítali, že se vyplatí.