Čína vytvořila projekt, jaký svět neviděl. Podvodní datové centrum 10 metrů pod hladinou spotřebuje o 20 % méně energie

Východně od Šanghaje leží na mořském dni výpočetní modul, který kombinuje chlazení oceánem, napájení z větrných turbín a komerční provoz pro AI.

Zdroj fotografie: Pexels

Představa serverů ponořených do moře není úplně nová. Microsoft už v roce 2018 potopil kontejner plný serverů k Orknejským ostrovům a Čína sama spustila první komerční podvodní datové centrum na ostrově Chaj-nan na jaře 2023. Jenže to, co od začátku roku 2026 běží v zóně Lingang u Šanghaje, posouvá celý koncept o úroveň výš. Nejde o izolovaný experiment ani o laboratorní pilotní kapsli. Je to komerční infrastruktura napojená přímo na příbřežní větrný park, umístěná zhruba deset metrů pod hladinou Východočínského moře, navržená tak, aby rostla až na výkon 24 megawattů. A právě tato kombinace – komerční provoz, přímé napojení na větrnou energii, podvodní umístění a škálovatelnost – nemá ve světě obdoby.

Servery na dně: co přesně tam je

Jádrem projektu je válcový svislý modul zapuštěný do mořského dna asi 13 kilometrů od pobřeží Pudongu. Válcový tvar není estetická volba, ale zajišťuje stabilitu ve vlnách a mořských proudech. Modul je propojený s pobřežním řídicím centrem dvěma 35kV podmořskými kabely a funguje v režimu „lights-out“, tedy bez trvalé lidské obsluhy. Veškerý dohled probíhá vzdáleně prostřednictvím digitálního dvojčete.

Důležité je rozlišit dvě čísla, která se v médiích často zaměňují. Doložená první provozní fáze, spuštěná v průběhu let 2025–2026, využívá výkon 2,3 MW a obsahuje 192 serverových racků. Cílová kapacita celého dvoufázového projektu je 24 MW. Rozdíl je zásadní: první číslo představuje reálný provoz, druhé plánovanou konečnou kapacitu. Za projektem stojí trojice aktérů: správní výbor ekonomické zóny Lingang, investiční skupina Shanghai Lingang a technologická firma Shanghai Hicloud. Stavbu realizovala společnost CCCC Third Harbor Engineering a mezi prvními nájemci figuruje China Telecom.

Odkud se bere úspora 22,8 %

Titulkových „20 % méně energie“ je ve skutečnosti konzervativní formulace. Oficiální správa Lingangu uvádí snížení spotřeby elektřiny o 22,8 % oproti srovnatelným pozemním datovým centrům. Zástupci projektu v rozhovorech pro čínská média mluví dokonce o úsporách 30 až 40 %. Jak je to možné?

Mechanismus stojí na třech pilířích:

• Chlazení mořskou vodou. Klasická datová centra spotřebovávají obrovské množství energie na klimatizaci a chladicí věže. Tady chladicí médium proudí kolem serverů přirozeně. Spotřeba sladké vody je nulová. Ukazatel energetické efektivity PUE má dosahovat hodnoty kolem 1,15; pro srovnání, průměrné pozemní centrum se pohybuje mezi 1,3 a 1,6.
• Přímé napojení na příbřežní větrný park. Elektřina neputuje stovky kilometrů po přenosové soustavě, ale přichází přímo z blízkého zdroje. Tím odpadají přenosové ztráty, které u pozemních center běžně dosahují několika procent. Podíl zelené elektřiny přesahuje 95 %.
• Latence kolem 0,5 milisekundy. Blízkost k pobřežní infrastruktuře znamená, že data se dostanou na pevninu prakticky okamžitě. Pro výpočty umělé inteligence, kde záleží na každé milisekundě, jde o důležitý parametr.

Při plném cílovém výkonu 24 MW by roční úspora podle provozovatele činila zhruba 61 milionů kilowatthodin. To odpovídá přibližně roční spotřebě několika tisíc českých domácností.

Proč to není jen nějaká efektní atrakce

Skeptik by mohl namítnout, že jde o drahý marketingový kousek. Jenže čísla ukazují něco jiného. Projekt šetří přes 90 % pozemní plochy oproti klasickému datovému centru stejného výkonu. V přelidněné východní Číně, kde cena půdy v okolí Šanghaje dosahuje astronomických částek, to není detail, ale silný ekonomický argument.

A pak je tu kontext éry umělé inteligence. Globální spotřeba datových center raketově roste, protože trénování a provoz velkých jazykových modelů spotřebovávají energii tempem, které ještě před několika lety málokdo očekával. Lingang nabízí model, který řeší tři limity najednou: energii, chlazení a prostor. Není to univerzální náhrada všech datových center; podmořský modul nepostavíte v Česku ani uprostřed Sahary. Ale pro pobřežní regiony s dostupnou větrnou energií a vysokou datovou poptávkou jde o směr, který dává smysl.

Čína to ostatně nehodlá nechat u jednoho projektu. Tým kolem Lingangu veřejně hovoří o modulech s výkonem 5 až 7 MW, o plánu 500MW hlubokomořského datového centra napájeného větrnou energií a o rozšíření modelu do deltových oblastí Jang-c’-ťiangu, Perlové řeky a do oblasti Pochajského zálivu. Jde zatím o deklarované ambice, nikoli o schválené stavby. Směr je ale zřejmý.

Co na to příroda a co na to svět

Každý projekt na mořském dně vyvolává otázky ohledně ekologických dopadů. Posouzení vlivů na životní prostředí pro Lingang identifikuje několik rizik: mořská voda po výměně tepla může být až o 5 °C teplejší, nasávání vody ohrožuje rybí jikry a larvy a piloty či kabely narušují bentická stanoviště. Oficiální závěr říká, že biologické dopady jsou zvládnutelné při zavedení kompenzačních opatření, tedy monitoringu, zarybňování a ochraně původních druhů. Nezávislé dlouhodobé studie však zatím chybějí.

Zajímavé je srovnání s tím, co zažívají pozemní datová centra jinde ve světě. V polských Regułách u Varšavy se plánuje klasické datové centrum, jehož environmentální dokumentace počítá mimo jiné s dvanácti dieselovými generátory, úpravnou vody a nádrží o objemu 3 500 kubických metrů. Místní obyvatelé sepsali petici a obecní rada řeší výrazný odpor veřejnosti. Lingang tyto problémy neodstraňuje, ale přesouvá je z obydlené pevniny do regulovaného mořského prostoru.

A co projekt Microsoft Natick? Ten přinesl klíčový poznatek: servery pod vodou vykazovaly až osmkrát nižší poruchovost než srovnatelná pozemní kontrolní skupina. Zůstal však výzkumným projektem. Lingang je prvním místem, kde se podvodní datové centrum, příbřežní větrný park a komerční služby pro umělou inteligenci propojily do jednoho funkčního celku.

V Česku podobný projekt z principu vzniknout nemůže – chybí moře i příbřežní větrná energie. Česká cesta k efektivnějším datovým centrům vede přes kapalinové chlazení, využití odpadního tepla a nízkouhlíkovou elektřinu. Ale to, co Lingang ukazuje světu, platí univerzálně: budoucnost datových center nespočívá jen ve stavbě dalších hal, ale v umisťování výpočetního výkonu tam, kde jsou energie a chlazení přirozeně k dispozici.

Deset metrů pod hladinou Východočínského moře dnes pracuje 192 racků, které nikdo osobně nenavštěvuje. Zatím jde jen o první fázi. Pokud se plány naplní, může to být začátek infrastruktury, o které se bude mluvit ještě dlouho poté, co na tradiční chladicí věže zapomeneme.