Paměti RAM zdražily natolik, že si nadšenec vyrobil vlastní. Pojme 8 bajtů a používá technologii z lodi Apollo

Nadšenec a youtuber si postavil funkční USB paměť z ručně proplétaných feritových kroužků. Kapacita? Přesně 64 bitů, osm znaků textu.

Zdroj fotografie: Polymatt

Když se ceny operačních pamětí vyšplhají na několikanásobek během jediného roku, člověk buď zaplatí, anebo začne improvizovat. Muž jménem Polymatt zvolil druhou cestu a zašel s ní do extrému. Na konci června 2026 zveřejnil na YouTube video s názvem „Memory is too expensive so I made my own“, v němž krok za krokem ukazuje stavbu skutečně fungujícího USB úložiště založeného na magnetické jádrové paměti. Tedy na technologii, kterou v 60. letech používal navigační počítač lunárního modulu programu Apollo. Výsledek pojme přesně 8 bajtů, tedy osm znaků ASCII. Po připojení k počítači se hlásí jako běžná flashka s jediným souborem core.txt a data uchová i po odpojení, bez baterie i bez flash čipu. Není to náhrada modulu DDR5. Je to ale reálná, zapisovatelná i čitelná paměť postavená v domácí dílně, která doslova zhmotňuje cenu každého jednotlivého bitu.

Proč se vůbec mluví o drahých pamětech

Polymattův projekt nevznikl ve vzduchoprázdnu. Ceny operačních pamětí v roce 2025 a na začátku roku 2026 vzrostly způsobem, který nemá v posledních letech obdoby. Podle srovnání na Světu hardware, opřeného o cenové grafy Heureky, stály běžné DDR4 kity v českém maloobchodě k únoru 2026 zhruba 4,2× více než o rok dříve. U DDR5 kitů byl nárůst ještě výraznější – přibližně 4,2 až 4,8násobný podle kapacity. Cenová minima připadla na jaro 2025, vrchol přišel kolem Vánoc téhož roku a únorové ceny sice mírně klesly, stále však zůstávaly mimořádně vysoké.

Globální obraz není o nic optimističtější. Analytická společnost TrendForce ještě 3. července 2026 psala o rekordních kontraktních cenách běžných pamětí DRAM a očekávala jejich další růst o 13 až 18 % mezi čtvrtletími. Hlavním důvodem je poptávka po pamětech pro AI servery, která vyčerpává výrobní kapacity a tlačí vzhůru i ceny spotřebitelských modulů. Polymattova motivace – „paměti jsou příliš drahé, tak si vyrobím vlastní“ – je samozřejmě nadsázka. Ale nadsázka postavená na reálných číslech.

Feritové kroužky místo tranzistorů: jak to funguje

Princip magnetické jádrové paměti je překvapivě jednoduchý. Každý drobný feritový kroužek, tedy „donut“ o průměru zlomku milimetru, uchovává jeden bit informace. Směr magnetizace určuje, zda jde o nulu, nebo jedničku. Vodiče protažené skrz kroužek stav přepínají proudovým impulzem a takzvaný sense wire detekuje slabý signál při čtení. Čtení je destruktivní – přečtením se bit přepíše, takže elektronika musí po každém čtení data znovu zapsat.

Polymatt vzal 64 feritových kroužků ze staré sovětské techniky a ručně je propletl do matice 8 × 8. Nejprve si na jednobitovém testovacím přípravku změřil, jaký proud je potřeba k přepnutí magnetizace. Poté navrhl dvě vlastní desky plošných spojů: jednu s řídicí elektronikou a obvody budičů pro generování přesných proudových impulzů, druhou se zesilovačem pro čtení slabých signálů ze sense wire. Srdcem USB komunikace je mikrokontrolér ESP32, který celé zařízení prezentuje počítači jako běžné velkokapacitní úložiště.

Výsledek uzavřel do 3D tištěného pouzdra s akrylátovými okénky a feritovou matici ponořil do silikonového oleje. Ten není jen vizuální efekt – funguje jako tepelný pufr, který stabilizuje spínací chování jader při změnách okolní teploty.

Co s tím uživatel reálně udělá

Po zasunutí do USB portu se zařízení ohlásí jako běžný disk s jediným souborem core.txt. Uživatel jej otevře, napíše maximálně osm znaků, třeba „Ahoj!“, a soubor uloží. Firmware převede znaky na 64 bitů a zapíše je do feritové matice. Po odpojení a opětovném připojení tam text stále je. Bez baterie, bez flash paměti – čistě díky remanentní magnetizaci feritových kroužků.

Praktické využití? Žádné, pokud hledáte náhradu běžné flashky. Obrovské, pokud chcete někomu ukázat, jak paměť funguje na nejnižší možné úrovni – bit po bitu, kroužek po kroužku.

Technologie z Apolla

Nadpis odkazuje na navigační počítač Apollo Guidance Computer, který astronauty dovedl na Měsíc. Ten používal dvě příbuzné feritové paměťové technologie: zapisovatelnou erasable core memory pro proměnná data a pevnou core-rope memory pro programy. Podle technické dokumentace NASA byla core-rope memory prakticky nezničitelná a data v ní přetrvávala bez napájení – vlastnosti, které v šedesátých letech neměly konkurenci.

Polymattův projekt je funkčně bližší zapisovatelné variantě, protože data v jeho matici lze přepisovat. Vazba na Apollo je ale zcela oprávněná – jde o stejnou rodinu feritových pamětí. A právě odolnost feritových jader vůči radiaci je jedním z důvodů, proč je NASA v kosmických počítačích tak dlouho používala. Moderní polovodičové paměti ukládají informaci do drobných elektrických nábojů v jemných křemíkových strukturách, které může kosmické záření přepnout; NASA tyto poruchy označuje jako single-event upsets. Feritový kroužek uchovává informaci magneticky, takže je vůči tomuto jevu podstatně odolnější.

Není první a nebude poslední

Polymatt není jediný, koho napadlo vrátit se k feritovým jádrům. Už v únoru 2026 představil japonský nadšenec @dyd_Nao 128bajtovou magnetickou USB paměť – šestnáctkrát větší kapacitu, ale také přibližně šestnáctkrát větší rozměry, zhruba jako talíř. Řízení obstarávalo Raspberry Pi Pico. Polymattův projekt je kompaktnější, estetičtější a díky olejové výplni i vizuálně atraktivnější.

A pak je tu ještě Dr. Semiconductor, který ve své domácí čisté místnosti třídy 100 skutečně vyrábí polovodičovou DRAM. V dubnu 2026 naměřil kapacitu kolem 12 pikofaradů na malém poli buněk a plánuje škálování na úroveň, kterou by bylo možné připojit k PC. Termín ale veřejně nestanovil. Zatímco Dr. Semiconductor míří k moderní technologii zmenšené do garáže, Polymatt jde opačným směrem – bere šedesát let starou technologii a dává jí USB konektor.

Osm bajtů nestačí ani na slovo „zdražení“. Stačí ale na to, aby člověk pochopil, co se vlastně děje uvnitř každého paměťového čipu – jen v měřítku, které je vidět pouhým okem.