Hry na discích končí a EU to odmítla řešit. Hráči už nebudou vlastnit nic, jen licenci, kterou jim můžou kdykoli vypnout

Sony od ledna 2028 přestane vyrábět disky pro všechny nové hry na PlayStation. Evropská komise dva týdny předtím odmítla chránit hráče zákonem.

Zdroj fotografie: Uživatel William Hook / Creative Commons / CC BY-SA

Dne 1. července 2026 oznámila firma Sony na svém oficiálním blogu, že od ledna 2028 žádná nová hra vydaná pro konzole PlayStation nevyjde na fyzickém disku. Veškeré novinky budou k dispozici výhradně digitálně, prostřednictvím PlayStation Store nebo jako digitální kódy u maloobchodních prodejců. Her, které vyšly nebo ještě vyjdou na disku před tímto datem, se změna podle Sony nedotkne. Nejde tedy o zmizení všech fyzických kopií přes noc, ale o systémový konec nových diskových edic. A právě v tom je háček: u digitálního nákupu na PlayStationu hráč podle podmínek služby nevlastní hru, ale pouze osobní, nepřevoditelnou licenci k jejímu užívání. Při uzavření, pozastavení nebo smazání účtu může o přístup ke všem svým hrám přijít. Evropská unie přitom 16. června 2026, tedy pouhé dva týdny před oznámením Sony, odmítla navrhnout zákon, který by vydavatele nutil udržovat hry hratelné i po konci komerční podpory. Místo závazné legislativy nabídla pouze průmyslový kodex chování.

Digitál dávno vyhrál, disk byl poslední pojistka

Rozhodnutí Sony nepřišlo z čistého nebe. Interní investorské materiály firmy ukazují, že u plných her na PS4 a PS5 tvořily digitální nákupy 76 % tržeb ve fiskálním roce 2024 a v prvním čtvrtletí fiskálního roku 2025 už to bylo 83 %. Plastový disk zkrátka přestával dávat ekonomický smysl. Jenže disk nebyl jen nosičem dat. Byl to poslední masově rozšířený způsob, jak hru prodat v bazaru, půjčit kamarádovi nebo ji hrát bez závislosti na digitální distribuci. Od ledna 2028 tohle u nových her pro PlayStation skončí.

Jak moc je trh na změnu připravený, naznačil už případ GTA VI. Rockstar u svého očekávaného titulu oznámil, že takzvaná fyzická verze bude obsahovat pouze krabici s kódem ke stažení, nikoli disk. Sony z tohoto přístupu dělá plošné pravidlo pro celou platformu.

Co přesně říkají podmínky PlayStationu

Evropské podmínky PlayStation Store jsou v tomto ohledu překvapivě přímočaré. Při nákupu digitálního produktu hráč získává osobní licenci pro soukromé použití. Licence je nepřevoditelná, pokud místní právo nevyžaduje opak. A klíčová věta zní: hráč digitální produkt nevlastní.

Co to znamená v praxi:

• Pozastavení nebo uzavření účtu – Sony může pozastavit nebo zrušit účet za porušení podmínek. S účtem může zaniknout i přístup ke všem zakoupeným hrám.
• Zánik propojeného účtu třetí strany – některé hry vyžadují vlastní účet u vydavatele. Pokud tento účet zanikne nebo je odpojen, hra se může stát nehratelnou.
• Ukončení služby – pokud by byly služby PlayStation Network trvale ukončeny, Sony v podmínkách zmiňuje vrácení nevyčerpaných prostředků v peněžence a poměrné části předplatného. O garanci zachování přístupu k dříve zakoupeným hrám se podmínky nezmiňují.

Důležitá nuance: i software na fyzickém disku je v podmínkách Sony veden jako licencovaný. Rozdíl spočívá v tom, že u disku držíte hmotný nosič a v EU platí princip vyčerpání distribučního práva po prvním prodeji fyzického nosiče, což vám umožňuje disk dále prodat. U digitální licence to obecně neplatí.

Milion podpisů nestačil. Komise rozhodla jinak

Evropská občanská iniciativa „Stop Destroying Videogames“ nasbírala přes 1,29 milionu ověřených podpisů. Požadovala, aby vydavatelé prodávající nebo licencující hry v EU zajistili jejich funkčnost i po ukončení komerční podpory a nemohli je vzdáleně znefunkčnit. Milion podpisů ale Komisi nenutí předložit nový zákon, pouze ji zavazuje k formální odpovědi.

A odpověď přišla. Komise uvedla tři důvody, proč novou legislativu nechce: povinné udržování hratelnosti by zasahovalo do práv držitelů duševního vlastnictví, bylo by nepřiměřené a současné spotřebitelské právo podle ní už poskytuje základní ochranu. Místo zákona chce do konce roku 2026 připravit průmyslový kodex chování – dobrovolný, samoregulační a bez přímé vymahatelnosti.

Pro hráče je rozdíl zásadní. Zákonná povinnost by mohla vydavatelům nařídit uvolnění serverového kódu, vydání offline záplaty nebo jiný způsob, jak hru udržet hratelnou. Kodex chování může řešit lepší značení a větší transparentnost, ale nic z toho negarantuje. Vydavatel se může rozhodnout jej nedodržovat a žádná přímá sankce mu nehrozí.

Český retail se chystá, ale bolí to

Dopad na české herní obchody nebude lineární. Xzone, jeden z největších tuzemských specializovaných e-shopů, staví velkou část své identity na merchandise, figurkách, knihách a sběratelském zboží, nikoli výhradně na nových krabičkových hrách. Smarty, který po integraci JRC pokrývá široký sortiment od mobilních telefonů přes konzole až po deskové hry, bazar a servis, má rovněž diverzifikovaný byznys. Existenční ohrožení těchto firem veřejně dostupné informace nepotvrzují, ale oslabení segmentu nových diskových her pro PlayStation je nevyhnutelné.

V české online komunitě jsou reakce hlasité a rozdělené. Na Redditu i pod články na herních webech se opakují obavy o bazar, druhotný prodej a ztrátu přístupu ke hrám při problému s účtem. Část hráčů naopak píše, že diskovou mechaniku nepoužívá už roky a přechod na digitální distribuci je netrápí. Reprezentativní český průzkum neexistuje, ale nálada v diskusích je převážně negativní.

Dá se ještě něco dělat?

Krátkodobě ano. Do ledna 2028 lze stále kupovat diskové verze novinek, které do té doby vyjdou. U problémových digitálních her lze v EU uplatňovat práva z vadného plnění nebo žádat nápravu při nesouladu digitální služby se smlouvou podle směrnice o digitálním obsahu. Politicky tu navíc stále působí kampaň Stop Killing Games, která usiluje o legislativní změnu.

Dlouhodobě je obrana především spotřebitelská a aktivistická, nikoli systémově legislativní. Komise závaznou regulaci odmítla a Sony se opírá o data, která její strategii podporují – digitální prodeje u PlayStationu tvoří více než čtyři pětiny všech prodejů. Kdo chce pojistku v podobě fyzického nosiče, má na to necelé dva roky. Ani disk ale neznamená plné vlastnictví hry – i ten je podle podmínek Sony pouze nositelem licencovaného softwaru. Absolutní vlastnictví hry, jaké známe třeba u knihy na poličce, v herním průmyslu fakticky neexistuje.