Bývalý zaměstnanec Googlu vytvořil web, který ukáže, jak moc vás Instagram a Facebook špehují. Výsledky děsí
Stačí jeden odkaz otevřený v Instagramu, a aplikace si do cizí stránky vloží vlastní sledovací kód. To dokáže odhalit web, který je zdarma dostupný komukoliv.
Obsah článku
Felix Krause, bezpečnostní výzkumník a bývalý zaměstnanec Googlu a Twitteru, spustil v srpnu 2022 web InAppBrowser.com. Jeho princip je jednoduchý: otevřete stránku přímo v některé aplikaci a nástroj vám ukáže, zda aplikace do načteného webu vkládá vlastní JavaScriptový kód, který tam původně nepatří. Pokud test provedete například přes Instagram nebo Facebook, zjistíte, že aplikace do cizích webových stránek vkládají vlastní skripty a sledují různé události, například klepnutí, označování textu nebo práci s formulářovými poli. Krause své poznatky veřejně zdokumentoval a vysvětlil. Jeho nástroj se proto dodnes těší pozornosti. Web funguje i v roce 2026 a jeho zdrojový kód je veřejně dostupný na GitHubu.
Co přesně web odhalí a co naopak ne
Když v Instagramu kliknete na odkaz, obvykle se neotevře Safari ani Chrome. Místo toho se zobrazí takzvaný vestavěný prohlížeč (in-app browser), který je součástí samotné aplikace. Ta tak má nad zobrazenou stránkou větší kontrolu než v případě, kdy odkaz otevřete v běžném prohlížeči. Může do ní například vložit vlastní JavaScriptový kód a sledovat některé uživatelské interakce.
InAppBrowser.com dokáže přítomnost takového kódu odhalit. Stránka upraví vybrané běžně používané JavaScriptové funkce a zaznamenává, zda je hostitelská aplikace využívá nebo do stránky vkládá další skripty. Výsledek pak prezentuje v několika kategoriích:
- Žádná detekovaná injekce – nástroj nezjistil, že by aplikace do stránky vložila vlastní JavaScriptový kód.
- Detekována JavaScriptová injekce – aplikace do stránky přidala vlastní kód.
- Detekována injekce s potenciálně nebezpečnými příkazy – aplikace vložila kód, který může sledovat některé vaše interakce se stránkou.
U Instagramu a Facebooku Krause doložil přítomnost vloženého skriptu pcm.js a posluchačů událostí, které zaznamenávaly například klepnutí nebo výběr prvků na stránce. TikTok v jeho testu dopadl ještě hůře: sledoval také stisknuté klávesy, což Krause přirovnal k fungování keyloggeru na cizích webových stránkách. WhatsApp naopak odkazy otevíral přímo v Safari, přestože patří pod stejnou společnost jako Instagram a Facebook.
Důležité je ale upozornění, na které Krause opakovaně poukazuje: ani „zelený“ výsledek není stoprocentní zárukou bezpečnosti. Od verze iOS 14.3 totiž mohou aplikace spouštět JavaScript také v odděleném prostředí, které samotná testovaná webová stránka nemusí být schopna odhalit.
Proč je to znepokojivé i pro české uživatele
Tento mechanismus funguje všude stejně. Nezáleží na tom, jestli Instagram používáte v Praze, Berlíně nebo New Yorku. Vestavěný prohlížeč může do navštívených stránek zasahovat stejným způsobem. Rozdíl je především v právním rámci, který se v Evropské unii v posledních letech výrazně zpřísnil.
Irský úřad pro ochranu osobních údajů už v prosinci 2022 rozhodl, že Meta nemůže pro behaviorální reklamu využívat jako právní základ plnění smlouvy podle GDPR. Meta následně oznámila, že v EU přejde u zpracování dat pro reklamní účely na právní základ souhlasu. Ani to však spor neukončilo. Evropská komise v dubnu 2025 dospěla k závěru, že model „souhlas, nebo plať“ u Facebooku a Instagramu porušuje nařízení o digitálních trzích (DMA). Uživatelům totiž podle Komise neposkytoval rovnocennou možnost využívat služby s menším rozsahem zpracování osobních údajů. Spor pokračuje i v roce 2026 a Komise nadále sleduje, jak Meta zavádí variantu s méně personalizovanou reklamou.
Samotné používání vestavěného prohlížeče samozřejmě není automaticky nezákonné. Problém nastává ve chvíli, kdy aplikace prostřednictvím tohoto prohlížeče sleduje uživatele nad rámec toho, co mu transparentně vysvětlila a s čím platně souhlasil. Takové zpracování dat může narazit na evropská pravidla týkající se ochrany soukromí, souhlasu a minimalizace osobních údajů.
Co na to Meta a proč to Apple nezakáže
Meta dlouhodobě tvrdí, že data inzerentům „neprodává“. Místo toho jim poskytuje například reklamní cílení a souhrnné statistiky. Skript pcm.js společnost vysvětlovala jako nástroj pro zpracování a agregaci událostí, například dokončených nákupů. Jeho účelem má být měření účinnosti reklamy a respektování uživatelských voleb v rámci systému App Tracking Transparency. Meta zároveň přiznává, že informace získané z webů a aplikací mimo její vlastní platformy využívá mimo jiné ke zlepšování služeb, zajištění bezpečnosti a reklamním účelům.
Krause před zveřejněním svých zjištění využil standardní program Mety pro odměňování bezpečnostních výzkumníků (bug bounty). Společnost dokázala popsané chování reprodukovat, ale samotné vkládání kódu do navštívených stránek neodstranila. Krause se proto rozhodl své poznatky zveřejnit.
Proč tedy Apple nebo Google podobnou praxi jednoduše nezakážou? Vestavěné prohlížeče mají i legitimní využití, například při zobrazování obsahu přímo v aplikaci. Apple ve svých pravidlech App Storu zakazuje skryté získávání hesel a sledování uživatelů bez potřebného souhlasu, samotnou technologii WKWebView ale neblokuje. Místo toho zavedl mechanismus App-Bound Domains, který omezuje možnost aplikací zasahovat pomocí JavaScriptu do obsahu mimo jejich vlastní domény.
Google na Androidu zase rozlišuje mezi plně řízeným komponentem WebView a funkcí Custom Tabs. Ta využívá uživatelův výchozí prohlížeč a nabízí bezpečnější způsob otevírání externích odkazů. Právě Custom Tabs Google pro tento účel doporučuje.
Platformy tedy samotnou technologii nezakazují. Snaží se především omezit její zneužívání a regulovat způsob, jakým s ní aplikace pracují.
Jak se chránit: jeden jednoduchý krok
Nejúčinnější obrana je překvapivě jednoduchá. Když v Instagramu nebo Facebooku narazíte na odkaz, neotevírejte ho automaticky ve vestavěném prohlížeči. Vyhledejte možnost „Otevřít v prohlížeči“ nebo „Open in Safari“. Většina aplikací tuto volbu někde v nabídce nabízí. Pokud ji nenajdete, zkopírujte adresu odkazu a otevřete ji ručně v běžném prohlížeči.
Tím omezíte možnost, aby samotná aplikace zasahovala do načtené stránky. Safari a SFSafariViewController totiž oddělují obsah webu od hostitelské aplikace. Ta tak nemá stejný přístup k obsahu stránky jako v případě vlastního vestavěného prohlížeče.
Pokud si chcete ověřit chování konkrétní aplikace, postup je jednoduchý: pošlete si odkaz na InAppBrowser.com do aplikace, kterou chcete otestovat, otevřete ho prostřednictvím jejího vestavěného prohlížeče a podívejte se na výsledek. Nezapomeňte ale, že ani čistý výsledek testu není absolutní zárukou, že aplikace žádným způsobem nesleduje vaše chování.
Příběh kolem InAppBrowser.com ukazuje něco podstatnějšího než jen několik řádků podezřelého kódu. Stejné kliknutí na stejný odkaz může mít z hlediska soukromí úplně jiné důsledky podle toho, zda se stránka otevře v Instagramu, nebo v běžném prohlížeči. To by měl vědět každý, kdo každý den prochází sociální sítě.