SpaceX vytvořila další rekord, výsledek je o 73 % lepší. Posádku na ISS dopravilo za necelých 8 hodin

Loď Dragon s posádkou Crew-13 dorazila k Mezinárodní vesmírné stanici za 7 hodin a 55 minut, což je nejrychlejší americký pilotovaný let k ISS v historii.

Zdroj fotografie: Official SpaceX Photos / Creative Commons / CC BY-SA

Dne 1. října 2026 v 11:10 východoamerického času odstartoval Falcon 9 z Kennedyho vesmírného střediska a v 19:05 téhož dne Dragon autonomně dokoval u stanice. Celkem tedy let trval sedm hodin a 55 minut. Když to porovnáme s dosavadním standardem kolem třiceti hodin, který americké lodě k ISS běžně potřebovaly, vychází zkrácení doby letu zhruba o 73 %. A pokud vezmeme jako měřítko únorovou misi Crew-12, jejíž přelet trval podle NASA přibližně 34 hodin, je rozdíl ještě výraznější. Čtyřčlenná posádka (velitelka Jessica Watkinsová, pilot Luke Delaney, specialista Joshua Kutryk z Kanadské kosmické agentury a specialista Sergej Těťerjatnikov z Roskosmosu) strávila cestou na své nové pracoviště méně času, než kolik trvá běžný pracovní den.

Proč byl let tak rychlý

Klíč k rekordu neleží v silnějším motoru ani v úpravě lodi. Falcon 9 i Dragon jsou v podstatě stejný hardware jako u předchozích misí. Rozdíl udělala orbitální mechanika, přesněji mimořádně výhodná poloha ISS vůči místu startu.

Na tiskovém briefingu po startu to potvrdila Julianna Scheimanová ze SpaceX: stanice se nacházela v poloze, která umožnila velmi krátký phasing, tedy postupné přibližování lodi ke stanici na oběžné dráze. Místo obvyklého čekání během desítek hodin a mnoha oběhů kolem Země bylo tentokrát potřeba výrazně méně oběhů. NASA přitom tento rychlý profil naplánovala dopředu. Cílový čas dokování kolem 19:00 EDT byl zveřejněn ještě před samotným příletem a Dragon přiblížení zvládl plně automaticky.

Důležité je zasadit rekord do kontextu. Jde o americký rekord, nikoli o absolutní rekord pro lety k ISS. Ruské Sojuzy dokážou ke stanici letět po dvouorbitové trajektorii přibližně tři hodiny; mediálně uváděný rekord činí 3 hodiny a 3 minuty. Crew-13 je tedy stále zhruba o pět hodin pomalejší než nejrychlejší Sojuz. V americké kategorii ale posunula laťku zásadně: předchozí rekord držela Crew-11 s časem 14 hodin a 43 minut ze srpna 2025.

Bezpečnost šla před rychlostí

Kdo by čekal, že se kvůli rekordu na něčem šetřilo, mýlí se. Mise Crew-13 měla původně startovat 12. září. Během předstartovní přípravy ale technici odhalili únik oxidačního činidla v pohonném systému Dragonu s označením Grace. NASA start odložila a společně se SpaceX provedla sérii dodatečných testů a revizí dat. Přesnou příčinu závady agentura veřejně nerozvedla, podstatné ale je, že mise odstartovala až po dokončení potřebných kontrol.

Po dokování následovaly standardní procedury: kontrola těsnosti, tlakování vestibulu a teprve poté otevření poklopu. Žádná zkratka ani ústupek bezpečnostním postupům. Příletem Crew-13 vzrostl počet lidí na stanici dočasně na jedenáct, protože posádka Crew-12 ještě čekala na svůj návrat.

Co to znamená pro budoucnost a pro Česko

Crew-13 je třináctá rotační mise SpaceX v rámci programu Commercial Crew a čtrnáctý let Dragonu s astronauty NASA celkově, pokud započítáme i demonstrační misi Demo-2. Nejde tedy o experiment. Jde o zavedený dopravní systém, který se s každým letem učí lépe využívat i velmi těsná startovní okna.

Pro český kosmický program je to relevantní zcela konkrétně. ESA v červnu 2026 oznámila dohodu o české misi k ISS s Alešem Svobodou jako plánovaným pilotem; dopravu má v roce 2027 zajistit právě Dragon na Falconu 9. Účast ještě podléhá schválení v rámci procesu MCOP, ale infrastruktura, na které by český astronaut letěl, je stejná, jaká právě předvedla rekordně rychlý let.

Kratší přelet má i praktický význam pro posádku: znamená méně hodin v těsné kabině a méně času stráveného během hlavních letových fází. Na druhou stranu neřeší hlavní fyziologický problém prvních dnů ve vesmíru. Podle NASA postihuje takzvaná kosmická adaptační nevolnost až 73 % členů posádek během prvních dvou až tří dnů v beztíži. Osm hodin místo třiceti tedy pomůže s komfortem během samotného přeletu. S nevolností po příchodu na oběžnou dráhu už ale přímo nesouvisí.

Stanice odchází, systém zůstává

ISS má být vyřazena z provozu koncem tohoto desetiletí. NASA ale nesází na jednoho nástupce a paralelně podporuje vývoj několika komerčních stanic, například od Axiomu, Blue Origin (Orbital Reef), Starlabu a společnosti Vast. Cíl je jasný: přejít z modelu „NASA vlastní a provozuje“ na model, v němž NASA nakupuje služby od komerčních operátorů. V takovém ekosystému bude schopnost dopravit posádku rychle a flexibilně důležitou konkurenční výhodou.

Crew-13 neotevřela éru pravidelných kosmických linek. Ukázala ale něco možná důležitějšího: že americká pilotovaná doprava na oběžnou dráhu už není jen inženýrským experimentem, ale zavedenou službou, která dokáže využít i mimořádně výhodné startovní okno, jež se naskytne jen jednou za čas.