Inženýr postavil deštník, který létá nad hlavou a sleduje vás jako dron. Nemusíte nic držet ani na sebe nic navlékat

Autor YouTube kanálu I Build Stuff proměnil deštník v autonomní kvadrokoptéru, která se vznáší nad hlavou a sleduje každý váš krok.

Zdroj fotografie: Techno Source

Žádné kouzlo ani počítačové efekty. Inženýr a filmař vystupující pod kanálem I Build Stuff zveřejnil 7. ledna 2026 video, ve kterém jeho deštník sám vzlétne, najde si hlavu svého majitele a drží se nad ní, zatímco člověk kráčí v dešti. Konstrukce funguje podobně jako dron: čtyři vrtule na skládacích ramenech vytvářejí vztlak, letový kontrolér stabilizuje let a hloubková kamera propojená s Raspberry Pi v reálném čase sleduje polohu uživatele. Člověk nemusí nic držet v ruce, protože oproti první verzi odpadl ruční ovladač. Nemusí si ani nic připínat k tělu. Na rozdíl od takzvaných hands-free deštníků, které se upevňují k batohu nebo hrudnímu postroji, se tento prototyp uživatele vůbec nedotýká. Jednoduše se vznáší nad ním.

Od ručního ovládání k autonomnímu letu: dva roky vývoje

První prototyp se objevil už 3. ledna 2024. Šlo o deštník nesený dronem a ovládaný klasickým vysílačem. V podstatě se jednalo o kvadrokoptéru s deštníkovou stříškou, kterou musel pilot řídit ručně. Zajímavý koncept, ale v praxi nepříliš užitečný: jednu ruku zaměstnával ovladač, takže výhoda volných rukou zůstávala jen na papíře.

Vývoj další verze trval podle autora 358 dní. Během této doby zkoušel různé způsoby, jak deštník naučit samostatně sledovat člověka. GPS rychle zavrhl, protože její přesnost v řádu několika metrů nestačí k tomu, aby deštník spolehlivě zůstával nad hlavou. Při chůzi po chodníku by i malá odchylka mohla znamenat, že déšť dopadá přímo na uživatele. Obyčejná kamera zase měla problémy za šera a v dešti.

Průlom přinesla hloubková kamera využívající technologii time-of-flight, která měří vzdálenost objektů a vytváří trojrozměrný obraz okolí. Raspberry Pi z těchto dat v reálném čase odhaduje polohu uživatele a předává letovému kontroléru informace potřebné ke korekci letu.

Výsledek funguje alespoň v podmínkách zachycených na videu. Deštník se drží nad autorem i za silného deště a reaguje na změny směru chůze. Podle Popular Science měl kanál v době publikace přibližně 160 tisíc odběratelů a jen 16 videí. Každé z nich však představovalo samostatný technický projekt.

Jak přesně to funguje a kde to selhává

Princip je poměrně jednoduchý: hloubková kamera snímá prostor pod dronem, algoritmus rozpoznává člověka a odhaduje polohu jeho hlavy. Letový kontrolér pak průběžně upravuje polohu dronu tak, aby deštníková stříška zůstávala nad uživatelem. Výpočty probíhají na Raspberry Pi, tedy na malém jednodeskovém počítači běžně používaném v hobby elektronice a různých automatizačních projektech.

Takové řešení má ale své limity:

• Vítr. Rozevřená stříška působí jako plachta. Silnější poryvy mohou dron vychýlit z rovnováhy a zhoršit přesnost sledování.
• Hluk. Čtyři rotory přímo nad hlavou nejsou tiché. Sekundární zdroje opakovaně upozorňují na hlučnost jako na praktický problém, přesné měření v decibelech však není veřejně k dispozici.
• Bezpečnost. Vrtule se otáčejí v blízkosti hlavy a nemají ochranné kryty. V davu by proto mohly představovat riziko pro uživatele i kolemjdoucí.
• Výdrž baterie. Podle Men’s Journal vydrží deštník ve vzduchu přibližně 10 minut. To může stačit na krátký přesun, nikoli na delší procházku.

Sám autor přiznává, že výsledek „není perfektní“. Při prudkých změnách směru nebo v náročnějších podmínkách se deštník může od ideální polohy odchýlit. Systém navíc zatím neslouží k biometrickému rozpoznávání konkrétního majitele. Sleduje člověka podle obrazu z kamery, nikoli podle ověřené identity. V davu by tak mohl teoreticky začít sledovat někoho jiného.

Proč nejde o produkt, ale o důkaz konceptu

Létající deštník vyvolal na internetu značný zájem, ale také pochybnosti. Někteří lidé považovali podobná videa za podvrhy vytvořené umělou inteligencí. Jak vysvětluje fact-check serveru Lead Stories, internetem skutečně koloval falešný, uměle vygenerovaný klip létajícího deštníku. Projekt I Build Stuff je však samostatný, skutečný a zdokumentovaný technický experiment.

Koupit si tento deštník zatím nemůžete. Ve veřejně dostupných zdrojích není uvedena cena, termín prodeje ani plán sériové výroby. Nejde o běžný komerční produkt připravovaný pro trh, ale o projekt jednoho tvůrce, který chtěl ověřit, zda lze takový koncept technicky realizovat.

Právě v tom spočívá jeho hlavní přínos. Autonomní létající zařízení, které dokáže sledovat člověka v reálném prostředí, by ještě před několika lety vyžadovalo výrazně dražší vybavení a specializované zázemí. Dnes lze podobný prototyp sestavit z běžně dostupných komponent, jako jsou Raspberry Pi, hloubková kamera a letový kontrolér. To samozřejmě neznamená, že je zařízení levné, bezpečné nebo připravené k běžnému používání. Ukazuje to ale, jak dostupnější se podobné technologie staly.

Co by na to řekl český úřad pro civilní letectví

I kdyby se létající deštník dostal do prodeje, jeho používání v českých ulicích by mohlo narazit na pravidla pro provoz bezpilotních letadel. Podle Úřadu pro civilní letectví záleží na konkrétních vlastnostech zařízení a způsobu jeho provozu. Autonomní řízení samo o sobě automaticky neznamená, že dron spadá do zvláštní kategorie „specific“ nebo „certified“. Zařazení se posuzuje podle příslušných pravidel, rizik a podmínek provozu.

V otevřené kategorii navíc platí omezení týkající se létání nad nezúčastněnými osobami. Bezpilotní letadlo proto nelze automaticky provozovat nad lidmi na veřejném chodníku jen proto, že je malé nebo sleduje svého majitele. U takového zařízení by bylo nutné vyřešit nejen právní zařazení, ale také bezpečnost provozu v blízkosti lidí.

Jinými slovy: i kdyby technologie fungovala spolehlivě, její běžné používání na českých ulicích by nebylo automaticky legální. Rozhodující by byla konkrétní konstrukce zařízení a splnění příslušných provozních požadavků.

Hands-free deštník není nový nápad, ale tohle řešení ano

Patentové databáze obsahují řadu pokusů, jak lidem uvolnit ruce při používání deštníku. Americký patent z roku 2004 například popisuje konstrukci nesenou na zádech pomocí batohu. Jiná řešení pracují s nositelnými konstrukcemi, které se upevňují k ramenům, hrudníku nebo pasu. Společným znakem těchto návrhů je, že deštník zůstává fyzicky spojený s tělem uživatele.

Projekt I Build Stuff představuje veřejně zdokumentovaný funkční prototyp, který se této vazby snaží zbavit úplně. Deštník se vznáší samostatně a pomocí kamery průběžně upravuje svou polohu podle pohybu člověka.

Z praktického hlediska má zatím daleko k dokonalosti. Je hlučný, má krátkou výdrž, citlivě reaguje na okolní podmínky a v hustém davu může představovat bezpečnostní riziko. Přesto jde o zajímavou ukázku toho, co dnes dokážou dostupné součástky a šikovná konstrukce. Deštník skutečně létá a dokáže sledovat člověka, aniž by se ho dotýkal. To je na nezávislý technický projekt pozoruhodný výsledek.