Proč je Start vlevo dole? Microsoft najal experta na šimpanze, aby vyřešil problém, se kterým si neporadil ani vědec z NASA

Tlačítko Start ve Windows navrhl psycholog, který učil šimpanze komunikovat přes dřevěnou klávesnici. Inženýr z Boeingu neotevřel ani textový editor.

Zdroj fotografie: Bolly Holly Baba / Creative Commons / CC BY-SA

V říjnu 1992 nastoupil do Microsoftu Danny Oran, poslední student legendárního behavioristy B. F. Skinnera z Harvardu. Oran strávil roky výzkumem jazykové komunikace šimpanzů Austina a Shermana, které učil ovládat počítačový program přes jednoduché fyzické prvky. Microsoft ho nepotřeboval kvůli primátům, ale kvůli tomu, co z práce s nimi vytěžil: schopnost rozložit složitou interakci na jeden srozumitelný první krok. Právě tenhle princip dal vzniknout tlačítku Start a celému taskbaru Windows 95. A co ten „raketový vědec“ z titulku? Šlo o inženýra Boeingu, který se podílel na pohonných systémech. Při usability testu Windows 3.1 mu trvalo otevření programu Microsoft Write zhruba dvacet minut. Problém nebyl v jeho inteligenci, ale v rozhraní.

Dvacet minut na otevření textového editoru

Microsoft na počátku devadesátých let věděl, že Windows 3.1 mají problém. Grafické rozhraní vypadalo moderně, ale běžní uživatelé se v něm ztráceli. Usability testy to ukazovaly brutálně. Oran ve svém vlastním Q&A z roku 2022 popisuje, jak sledoval jednoho účastníka za druhým, jak marně hledají cestu k základním úkonům. Ten inženýr z Boeingu, člověk zvyklý řešit raketové pohony, prostě nevěděl, kam kliknout.

Oranovi to připomnělo jeho práci se šimpanzi. Když učíte primáta novou dovednost, musíte mu nabídnout jednoznačný vstupní bod. Žádné rozptýlené možnosti, žádné skryté cesty. Jeden jasný první krok. Přesně tohle Windows 3.1 chybělo. Program Manager nabízel spoustu ikon v oknech, ale žádný zřetelný signál, kde začít.

Od šimpanzí klávesnice ke slovu „Start“

Oran začal pracovat na projektu s interním názvem Chicago, budoucích Windows 95. Nejprve navrhl prototyp ClearView, systém záložek v horní části obrazovky. Pak přišel klíčový posun: místo záložek jeden centrální bod. Tlačítko. Původně se jmenovalo „System“, ale v testech lidé váhali; název zněl technicky, odtažitě. Nikdo si nebyl jistý, co se stane po kliknutí.

Přejmenování na „Start“ změnilo všechno. Slovo fungovalo současně jako popis i instrukce. V usability testech účastníci okamžitě věděli, co mají udělat. Oran to ve svém textu komentuje stručně: lidé prostě začali klikat.

Zajímavé je, že Oran původně umístil Start i celý taskbar nahoru. K přesunu dolů došlo pod tlakem uvnitř Microsoftu, částečně kvůli estetickým preferencím týmu, částečně kvůli obavám z přílišné podobnosti s Macem, který drží svou menu lištu na horním okraji obrazovky. Výsledkem byl levý dolní roh. A ten měl svou vlastní logiku.

Proč zrovna roh obrazovky

Princip, který stojí za umístěním Startu, se jmenuje Fittsův zákon. Formuloval ho Paul Fitts už v roce 1954 a říká v podstatě tohle: čím je cíl větší a bližší, tím rychleji ho trefíte. Hrana obrazovky je v tomto smyslu speciální, kurzor se o ni zastaví, takže cíl umístěný na hraně má prakticky nekonečnou hloubku. A roh? Ten má nekonečnou hloubku ve dvou směrech. Stačí „mrštit“ myší doleva dolů a kliknout. Žádné jemné doměřování.

Studie z roku 2001 publikovaná v Proceedings of the Human Factors and Ergonomics Society tento efekt přímo potvrdila: cíle na hraně obrazovky jsou měřitelně rychlejší než identické cíle odsazené byť o jediný pixel. Joe Belfiore, tehdejší viceprezident Microsoftu a spoluautor patentu na taskbar se Start menu, to v roce 2026 na platformě X shrnul výrazem „slam mouse and click“. Roli hrál i západní čtecí návyk, zleva doprava, shora dolů. Levý dolní roh je přirozený koncový bod pohledu po obrazovce.

Jenže Windows 95 tuhle elegantní teorii nedotáhly. Klikací plocha tlačítka Start nebyla vytažená až do absolutního rohu; mezi aktivní zónou a skutečným okrajem obrazovky zůstalo malé odsazení. Kdo myší opravdu „narazil“ do rohu, mohl minout. Oprava přišla až s Windows 98, kdy se aktivní oblast roztáhla k samému pixelovému okraji.

Nebyl v tom sám, a taskbar nebyl jen launcher

Oran je klíčovou postavou příběhu, ale ne jedinou. Patent US5920316A uvádí sedm spoluinventorů včetně Belfioreho. A samotný taskbar nevznikl ve vzduchoprázdnu. Belfiore v roce 2026 popsal dva zdroje inspirace: starší koncept stále viditelného „tray“ z neúspěšného interního projektu Cairo a praktickou potřebu řešit problém minimalizovaných oken z Windows 3.1, která se ztrácela pod ostatními okny a uživatelé je nedokázali najít. Výslovně přitom odmítl populární mýtus, že taskbar vznikl kopírováním Docku ze systému NeXT Steva Jobse.

Důležitý detail: tlačítka na taskbaru původně vůbec nesloužila ke spouštění programů. Jejich jediným účelem bylo zobrazit a obnovit už běžící okna. Funkce spouštěče se posilovala postupně. Oran navíc navrhl i notifikační oblast na pravé straně lišty; nešlo tedy jen o jedno tlačítko, ale o celou architekturu spodního panelu, kterou Windows v různých obměnách používají dodnes.

Třicet let poté: Windows 11 a návrat ke kořenům

Windows 11 v roce 2021 Oranův princip narušil, ikony na taskbaru se ve výchozím stavu přesunuly na střed. Start sice zůstal na liště, ale ztratil výhodu levého dolního rohu. Vrátit zarovnání doleva je snadné (stačí pár kliknutí v nastavení taskbaru), ale plný přesun celé lišty na jiný okraj obrazovky Microsoft dlouho neumožňoval. To se mění až teď: preview aktualizace KB5120998 z 27. srpna 2026 přináší možnost přesunout taskbar na horní, levý nebo pravý okraj. Jde zatím o postupný rollout, takže funkce nemusí být dostupná na všech počítačích naráz.

Pro uživatele, kteří Start otevírají myší a spoléhají na svalovou paměť, má návrat doleva měřitelný smysl; obnovuje ten samý princip „dojezdu na hranu“, který Oran s kolegy zabudovali do Windows 95. Kdo používá hlavně klávesu Win, rozdíl pocítí méně.

Celý příběh tlačítka Start je vlastně příběh jednoho poznání: když se člověk ztratí v rozhraní, není to jeho selhání. Je to selhání toho, kdo rozhraní navrhl. Trvalo dvacet minut a jednoho inženýra z Boeingu, aby to Microsoft pochopil. A jednoho psychologa od šimpanzů, aby to vyřešil.