Závod robotů: 3 100 starobylých schodů na čínskou horu vyběhli za 43 minut. Průměrný člověk potřebuje 2 hodiny
Robot Unitree A2 vyběhl přes 3 000 kamenných schodů na hoře Tchaj-šan za 43 minut a 41 sekund. Běžný turista potřebuje na stejný úsek hodinu a půl až dvě a půl.
Obsah článku
Dne 2. listopadu 2026 se na úpatí hory Tchaj-šan v čínském Tchaj-anu seřadilo 89 týmů z dvanácti provincií. Před nimi ležel úsek historické poutní trasy Chung-men–Čung-tchien-men, dlouhý přibližně 3,9 kilometru a tvořený více než 3 100 kamennými schody, po kterých po staletí stoupají poutníci, mniši i turisté. Nešlo o laboratorní polygon ani o hladkou asfaltovou dráhu. Schody mají nestejnou výšku, proměnlivou šířku nášlapné plochy, úzké zatáčky a v horní části také prudké stoupání. Hora Tchaj-šan je památkou UNESCO a místem náboženského kultu s tradicí dlouhou přes dva tisíce let. V širším areálu se nachází celkem 6 660 schodů, desítky chrámů a stovky skalních rytin. Vítězný stroj týmu Beijing Lingyi Technology dorazil do cíle v čase 43:41. Podle turistických průvodců, kteří vycházejí z oficiálních tras, potřebuje běžný návštěvník na překonání stejného úseku přibližně hodinu a půl až dvě a půl hodiny. Elitní lidský závodník zvládne celou delší trasu až na vrchol za méně než hodinu, jde však o úplně jinou disciplínu.
Skutečný závod, ne virální video
Nejdůležitější je pochopit, co se na Tchaj-šanu vlastně odehrálo. Nešlo o jednorázový pokus jednoho robota před kamerou, ale o první ročník soutěže World Robot Mount Taishan Climbing Competition, která zahrnovala čtyři oficiální soutěžní disciplíny a jednu průzkumnou výzvu. Z 89 přihlášených týmů dokončilo závod 86,5 % účastníků. Zbývajících přibližně 13,5 % se do cíle nedostalo. Některým strojům se přehřály motory, jiné ztratily stabilitu na nerovném povrchu.
Vítězný robot Unitree A2 podle zprávy, která cituje přímo výrobce, dosáhl čistého času 41:41. Kvůli dvouminutové penalizaci však jeho oficiální výsledek činil 43:41. Zajímavý je také případ robota Cyvet od společnosti UNIUBI AI. Podle testu, jehož výsledky zveřejnila sama firma, zvládl trasu za 35:47, tedy výrazně rychleji. Nešlo však o oficiální závodní výsledek, nýbrž o čas dosažený při zkušebním výstupu. Nelze ho proto přímo srovnávat s vítězným časem soutěže.
Proč jsou schody pro roboty tak těžké
Na rovném povrchu udělali roboti v posledních letech obrovský pokrok. V dubnu 2025 vyhrál humanoidní robot pekingský půlmaraton v čase přibližně 2 hodiny a 40 minut. O rok později už vítěz stejného závodu dosáhl času 50:26. V srpnu 2026 navíc robot v Pekingu zaběhl stovku za 8,64 sekundy. Jenže rovná závodní dráha a historické kamenné schodiště představují dva zcela odlišné světy.
Na Tchaj-šanu musí robot při každém kroku vyhodnocovat jinou výšku schodu, odlišnou šířku nášlapné plochy, případnou vlhkost kamene i prudké změny sklonu. Agentura Sin-chua problém popsala výstižně: stroj musí při každém kroku vyhodnotit, jak vysoko zvednout nohu, zda je plocha dostatečně široká a jak upravit polohu těžiště, aby neztratil rovnováhu. Tým UNIUBI AI před závodem vysvětlil, že jeho robot snímá terén pomocí LiDARu. Tato technologie vysílá laserové pulzy a na základě jejich odrazů vytváří trojrozměrné bodové mračno okolního prostoru. Robot si z naměřených dat průběžně sestavuje 3D mapu terénu a podle ní rozhoduje, kam bezpečně došlápnout. Nejde tedy pouze o sledování obrazu kamerou, ale o průběžné měření a vyhodnocování okolního prostoru v reálném čase.
Konkrétní problémy, které závod odhalil:
- Přehřívání motorů – známý humanoidní robot Unitree G1 musel kvůli přehřátí odstoupit.
- Restartování – nejméně jeden tým uvedl, že jeho robot musel během výstupu dvakrát restartovat.
- Úzké nášlapy a zatáčky – robot nemůže pouze mechanicky opakovat předem naprogramované pohyby. Každý krok vyžaduje nové vyhodnocení situace a odpovídající úpravu pohybu.
Co to znamená pro praxi
Organizátoři po závodě oznámili, že identifikovali více než sto možných scénářů využití podobných strojů. Patří mezi ně například ochrana lesů, údržba horských oblastí nebo poskytování služeb turistům. Město Tchaj-an navíc plánuje otevřít přímo na trase Tchaj-šanu tréninkové a testovací zázemí a nabídnout firmám také možnost sběru provozních dat. Z jednorázové atrakce se tak může stát dlouhodobá infrastruktura pro vývoj a testování robotů.
Ve světě už čtyřnohé roboty míří do běžného provozu. Švýcarská společnost ANYbotics nasazuje robota ANYmal k autonomním inspekcím v energetice, těžebním průmyslu a chemických provozech. Americký NIST připravuje scénáře pro záchranářské roboty, které zahrnují průzkum požárů, hledání přeživších v poškozených budovách nebo zásahy v chemicky či radiologicky kontaminovaných oblastech. Závod na Tchaj-šanu přináší důležité poznatky především pro nasazení robotů v místech, kde je pro člověka nebezpečné nebo fyzicky vyčerpávající opakovaně pracovat. Může jít například o sutiny, strmé svahy nebo zřícené konstrukce.
A co Česko?
Čtyřnohé roboty čínské společnosti DEEP Robotics už mají v Česku a na Slovensku oficiálního distributora, který zajišťuje místní servis i školení. Ve Zlíně vzniká humanoidní robot GEORGE, určený pro využití ve výrobě a logistice. ČVUT má zase spin-off HELHEST, jehož technologie prošla testováním v Alpách a který se připravuje na vstup na trh. Evropa tedy v humanoidní robotice rozhodně není mimo hru. Například španělská společnost PAL Robotics vyvíjí autonomní humanoidní robotické platformy už řadu let.
Kdy se ale podobný stroj objeví v české továrně nebo u záchranářů a bude pracovat bez přímého lidského dohledu? Podle analytiků společnosti Gartner přejde do roku 2028 od experimentů k reálné výrobě humanoidních robotů méně než dvacet firem na světě. I ty však budou své stroje nasazovat v přísně kontrolovaných podmínkách. Fraunhofer upozorňuje, že bezpečnostní standardy pro humanoidní roboty se očekávají nejdříve v roce 2028. Také český GEORGE se prezentuje jako stroj, který může pracovat autonomně nebo pod lidským dohledem. Právě toto „nebo“ dobře vystihuje současný stav oboru.
Průlom není v rychlosti, ale v realitě
Čínské ministerstvo průmyslu uvádí, že v prvním pololetí roku 2026 bylo na trhu více než 400 humanoidních produktů a vyrobilo se přes 40 000 robotů určených pro nasazení ve třech stovkách různých oblastí. Čísla jsou působivá, ale závod na Tchaj-šanu ukázal něco důležitějšího než pouhou statistiku. Předvedl, že robotické stroje dokážou zvládnout náročné podmínky na skutečné veřejné infrastruktuře, nikoli jen v laboratorním prostředí nebo simulaci. Tentokrát musely překonávat mokré kamenné schody starobylé hory, po kterých lidé chodí už více než dva tisíce let. Roboti na Tchaj-šanu neporazili člověka. Porazili simulaci.