Microsoft měl chytrý telefon s Windows 5 let před iPhonem. Většina lidí o něm nikdy neslyšela, i když předběhl dobu

Říjen 2002, Británie. V obchodech operátora Orange se objevuje telefon, který umí prohlížet web, číst e-maily a synchronizovat kalendář s Outlookem.

Zdroj fotografie: Old Phones World

Jmenoval se Orange SPV, hardware vyrobilo tchajwanské HTC, software dodal Microsoft pod hlavičkou platformy Smartphone 2002 a do prodeje ho 28. října 2002 uvedl britský operátor Orange. Šlo o první komerčně dostupný smartphone na této microsoftí platformě a jeho výbava by i dnes na papíře vypadala solidně. Barevný displej, GPRS data, slot na paměťové karty SD/MMC, multimediální přehrávač, Pocket Internet Explorer, správa kontaktů a úkolů ve stylu Outlooku. To vše v době, kdy většina lidí posílala maximálně SMS. Proč o něm tedy téměř nikdo neví? Protože prodej byl omezený na jednoho operátora v jedné zemi, telefon vyžadoval trpělivé nastavování a pro běžného uživatele představoval spíš technologickou hádanku než produkt, po kterém by sáhl v obchodě. Nebyl to masový kulturní fenomén. Byl to průkopník, kterého ocenili nadšenci a firemní zákazníci, a zbytek světa ho minul.

Pět let, které dělily dva světy

Časová osa je jednoduchá. Microsoft oznámil platformu Smartphone 2002 a první handset Orange SPV 22. října 2002. O šest dní později šel telefon do britského prodeje. Apple představil iPhone 9. ledna 2007 na konferenci Macworld a do obchodů ho pustil až v červnu téhož roku. Mezi oběma událostmi leží zhruba pět let a propastný rozdíl v tom, jak oba přístroje změnily trh.

Orange SPV měl barevný displej 176 × 220 pixelů, ovládal se joystickem a tlačítky jednou rukou, uměl OTA konfiguraci a operátor přes něj plánoval prodávat datové služby budoucnosti. iPhone přišel s 8,9cm (3,5palcovým) multi-touch displejem, Safari, Wi-Fi, senzory pohybu a vizuální hlasovou schránkou. Na papíře obojí „smartphone“. V praxi dva zcela odlišné produkty.

Co SPV uměl a co ne

Dobová recenze ZDNet z 30. října 2002 popisuje SPV jako zařízení, které „není pro technofoby“. Funkční výbava byla na svou dobu pozoruhodná:

• Web a e-mail: Pocket Internet Explorer zvládal barevné stránky, e-mailový klient podporoval POP3 i IMAP.
• PIM funkce: kontakty, kalendář, úkoly synchronizované s PC přes Outlook.
• Multimédia: přehrávání hudby a videa, fotoaparát ovšem jen jako volitelné příslušenství.
• Rozšiřitelnost: slot na SD/MMC karty v době, kdy většina telefonů neměla žádný.
• OTA správa: operátor mohl telefon konfigurovat a zálohovat na dálku.

Jenže vedle toho stály zásadní limity. Žádný dotykový displej. Složitější zprovoznění datových služeb. Síťový zámek na Orange. A cena, která cílila spíš na firemní zákazníky a nadšence do novinek než na běžné lidi na ulici.

Pro srovnání s tehdejší konkurencí: Palm Treo 180 ze stejného roku nabízel monochromatický displej 160 × 160 pixelů, Palm OS a žádný rozšiřující slot. BlackBerry 5810 sice exceloval v zabezpečeném firemním e-mailu, ale pro telefonování vyžadoval headset. SPV bylo v multimediální a webové výbavě napřed, jenže to samo o sobě nestačilo k tomu, aby prorazilo na masový trh.

Microsoft prohrál boj, který začal první

Největší paradox celého příběhu není v tom, že Microsoft přišel pozdě. Přišel brzy, se správnými funkcemi a špatným produktem pro masový trh. Platforma Smartphone 2002 spoléhala na operátory jako distribuční kanál a na výrobce, jako bylo HTC, jako dodavatele hardwaru. Microsoft nekontroloval ani design, ani zákaznický zážitek, ani prodejní cestu.

iPhone udělal přesný opak. Apple převzal kontrolu nad celým řetězcem, od čipu po obchod, a oslabil historickou moc operátorů nad zákazníkem. Dobová reflexe v InformationWeek z roku 2009 to pojmenovala přesně: iPhone nezměnil jen telefon, změnil byznysový model celého odvětví.

Steve Ballmer v roce 2012 přiznal, že Microsoft zaskočil přesun nejpopulárnějšího rozhraní k dotykovým gestům. Bill Gates šel ještě dál, zpětně označil prohraný boj o mobilní platformu za svou „největší chybu“ a upozornil, že platformové trhy fungují na principu „vítěz bere vše“. Pozici, kterou Microsoft nezískal, dnes mimo Apple drží Android. Ve čtvrtém čtvrtletí 2007 měl Microsoft na globálním trhu smartphonových operačních systémů pouhých 12 % a iPhone ho v USA už tehdy přeskočil.

Český střípek: Eurotel Smartphone

Orange v Česku nepůsobil, takže SPV pod touto značkou u nás v prodeji nebylo. Dobový český zdroj, časopis MobilMania z roku 2003, ale dokládá, že na tuzemský trh dorazily příbuzné modely HTC na platformě Microsoft Smartphone 2002. Konkrétně šlo o „Eurotel Smartphone“, windowsový přístroj prodávaný přes tehdejší Eurotel. Český zákazník tedy mohl ochutnat microsoftí vizi chytrého telefonu, byť pod jinou značkou a s ještě menším marketingovým hlukem než v Británii.

Zapomenutý průkopník žije dál, v archivech

Dnes Orange SPV najdete spíš v muzejních sbírkách než v kapsách. Mobile Phone Museum, britská charita evidující přes 2 800 modelů a 6 000 zařízení, uchovává právě takové kusy mobilní historie. Komunita MoDaCo dodnes udržuje archiv softwaru pro zařízení s Windows Mobile. A občas se SPV objeví na aukčních serverech jako kuriozita z doby, kdy Microsoft věděl, co chce budoucnost přinést, ale nedokázal ji prodat lidem, kteří ji měli žít.

Orange SPV neprohrál proto, že by nabízel málo. Prohrál proto, že nabízel příliš mnoho, příliš složitě, příliš brzy a příliš málo lidem najednou. Přesně to je důvod, proč ho většina z nás nikdy nepotkala.