Technologie z roku 1952 láme prodejní rekordy. Kupující jí dávají přednost před SSD i cloudem kvůli AI

Dodaná kapacita magnetických pásek LTO dosáhla v roce 2024 historického maxima, 176,5 exabajtů. Za rekordem stojí hlavně exploze dat kolem umělé inteligence.

Zdroj fotografie: Pexels

V roce 1952 připojili inženýři IBM k počítači řady 701 první magnetopáskovou jednotku. O sedmdesát tři let později tatáž fyzikální technologie, záznam na magnetický pásek, zažívá čtvrtý rok růstu v řadě. Nejde přitom o nostalgii. Dnešní podoba se jmenuje LTO (Linear Tape-Open) a s cívkami z mainframových sálů má společný jen princip. Jedna kazeta generace LTO-10 pojme 36 až 40 terabajtů nativně, s kompresí až 100 terabajtů. To je víc, než kolik dat průměrná česká firma vyprodukuje za celý rok. A přesně tady začíná příběh o tom, proč datacentra po celém světě znovu nakupují pásky ve velkém.

Záznam v číslech: co přesně roste a proč

Podle oficiálních zpráv LTO Programu ze července 2025 dosáhla celková dodaná nativní kapacita LTO médií v roce 2024 hodnoty 176,5 exabajtů, tedy meziroční nárůst o 15,4 procenta. Důležité je, co se měří: nejde o počet prodaných kazet, ale o celkovou kapacitu, kterou zákazníci odebrali. Firmy tedy nejen kupují víc pásek, ale kupují pásky s vyšší kapacitou.

LTO Program jako hlavní faktory růstu uvádí tři věci: explozi nestrukturovaných dat generovaných AI a strojovým učením, přechod na hybridní cloudovou architekturu a potřebu offline ochrany proti ransomwaru. Fujifilm, jeden z klíčových výrobců médií, u své 40TB varianty LTO-10 přímo mluví o „archivní kapacitě připravené pro AI“. Formulace je marketingová, ale podstata sedí: tréninkové datasety, kontrolní body modelů, regulační kopie a starší verze dat musí někde ležet. A ležet levně.

Proč ne SSD, proč ne cloud

Páska neporáží SSD v rychlosti. Neporáží cloud v jednoduchém nasazení. Poráží obojí v jedné konkrétní disciplíně: dlouhodobé uložení velkého objemu dat, ke kterému se přistupuje zřídka nebo vůbec.

Srovnání nákladů ukazuje proč:

• LTO-10 médium: IBM 30TB kazeta stojí u distributorů kolem 267 dolarů, tedy přibližně 210 korun za terabajt. Fujifilm 40TB varianta vychází na zhruba 310 korun za terabajt. S rostoucím objemem cena za terabajt dál klesá.
• AWS S3 Glacier Deep Archive: nejlevnější cloudová archivní třída stojí asi 25 korun za terabajt měsíčně. Za deset let držení dat to je přes 3 000 korun za terabajt, i s poplatky za obnovu, metadata a minimální dobu uložení 180 dní.
• SSD: pro archivní roli ekonomicky nedává smysl. Enterprise SSD jsou optimalizované na výkon a nízkou latenci, ne na to, aby data ležela bez přístupu.

K ceně se přidává bezpečnostní argument. Páska po vyjmutí z mechaniky představuje fyzicky odpojenou kopii, skutečnou vzduchovou mezeru. Žádný ransomware se nedostane k páskám, které leží v trezoru. LTO navíc nabízí hardwarové šifrování AES-256-GCM přímo v mechanice a režim WORM, který zabraňuje přepsání. Cloud a SSD lze chránit jinými mechanismy, ale pokud jsou online, nejsou „skutečně offline“ v tom smyslu jako kazeta vytažená z knihovny.

Důležitá nuance: u malých objemů (jednotky terabajtů) je cloudový archiv provozně jednodušší, a zvlášť vstupní investice do hardwaru je výrazná. Vstupní bariéra páskového řešení činí u i nejlevnějších autoloaderů HPE přes 150 tisíc korun ještě před prvním médiem. Páska začíná ekonomicky dávat smysl od desítek terabajtů výš.

Co umí LTO-10 a kam míří roadmapa

Specifikace LTO-10 představují proti předchozí generaci výrazný skok. Nativní kapacita vzrostla na 30 TB u první varianty (červen 2025) a 40 TB u druhé (dodávky od ledna 2026). Přenosová rychlost dosahuje nativně 400 MB/s, s kompresí přes gigabajt za sekundu. Počet datových stop narostl o téměř 70 procent na 15 104.

Zásadní změna je ale jinde: LTO-10 poprvé v historii standardu zcela opouští zpětnou kompatibilitu. Redesign čtecí hlavy a změny v konstrukci médií znamenají, že mechanika LTO-10 nepřečte kazety LTO-8 ani LTO-9. Pro firmy plánující upgrade je to důležitý detail, migrace bude nutná.

Díky souborovému systému LTFS se přitom moderní páska chová téměř jako disk. Soubory mají jména, adresářovou strukturu a dají se procházet v průzkumníku. Éra tajemných archivních formátů je pryč.

A budoucnost? Roadmapa LTO Program sahá do generace LTO-14 s cílem 1,44 petabajtu komprimované kapacity na jedné kazetě. Pevné kalendářní datum neexistuje, ale podle historického tempa generací jde o horizont druhé poloviny třicátých let.

Česká stopa: petabajty na páskách v CESNETu

Magnetická páska není v Česku teorie. Síť CESNET, která provozuje datovou infrastrukturu pro český výzkum, historicky nasadila páskové knihovny na několika lokalitách: v Plzni s kapacitou 4,8 petabajtu, v Jihlavě s IBM TS3500 o téměř 3 800 terabajtech využitelné kapacity, v Brně s dalšími 3 500 terabajty. Nad tím běží služba dlouhodobého uchovávání dat s validací archivních balíčků, kontrolními součty a auditními záznamy, protože samotná páska je jen médium, archivace je proces.

Kolik českých komerčních firem a datacenter pásku používá, veřejně dostupná statistika neříká. Ale kdykoli český uživatel nahraje soubor do cloudové služby slibující „neomezený archiv“, existuje reálná šance, že data nakonec skončí právě na magnetickém pásku v hluboké archivní vrstvě.

Není to smrt SSD. Je to návrat disciplíny

Rekordní dodávky LTO nevypovídají o tom, že by svět opouštěl flash nebo cloud. Vypovídají o něčem jiném: firmy si pod tlakem rostoucích objemů AI dat znovu uvědomují, že ne každý bajt potřebuje milisekundovou odezvu. Rychlá data na SSD, operativní kopie do cloudu a dlouhý ocas (datasety, zálohy, regulační archivy, checkpointy modelů) míří do nejlevnější a fyzicky nejbezpečnější vrstvy – tak, jak to průmysl dlouhodobě dělá.

Technologie z roku 1952 nezemřela. Jen čekala, až ji bude svět potřebovat víc než kdy dřív.