Nadšenec si doma postavil sovětský počítač ze 460 elektronek. Startuje 15 minut, dvakrát už vybuchl

Brit jménem Mike pověsil na zeď obývacího pokoje 460 sovětských elektronek z 50. let a složil z nich funkční 8bitový počítač.

Zdroj fotografie: theTubeComputer

Nejde o restaurovaný sovětský stroj ani o muzeální repliku. Mike, samouk bez formálního elektrotechnického vzdělání, navrhl a postavil zcela nový počítač, který využívá recyklované sovětské součástky, konkrétně dvojité triody typu 6N3P, původně určené pro VHF rádia a televizory. Slovo „sovětský“ v celém příběhu odkazuje výhradně na původ elektronek, které Mike před lety sehnal ve východní Evropě. Samotný návrh počítače je jeho vlastní dílo, aktuálně ve třetí iteraci, kterou sám označuje jako The Tube Computer. Dva výbuchy, o kterých na svém webu otevřeně píše, se staly u předchozí verze systému. Popisuje, jak při prvním z nich v panice vytahoval zástrčky ze zdi, zatímco jeho žena Judy volala z vedlejšího pokoje, jestli je všechno v pořádku. Podruhé už prý panika byla menší. Judy mu pak koupila hasicí přístroj, který stojí vedle stroje dodnes. Aktuální verze podle Mikea „zatím drží“.

Stěna plná žhnoucích baněk

Představte si akrylový panel o rozměrech 190 × 130 centimetrů, zavěšený na hliníkovém rámu. Na něm je 46 vlastnoručně navržených desek plošných spojů, každá s deseti elektronkami. Celá sestava váží kolem 20 kilogramů. Každá z 460 elektronek 6N3P obsahuje dvě triody, Mike z nich tedy získává celkem 920 triodových prvků, které zapojuje do logických obvodů typu NOR. Z nich skládá vše, co počítač potřebuje: aritmeticko-logickou jednotku, registry, oscilátor i paměť RAM.

Výsledkem je skutečný programovatelný stroj se 16 instrukcemi, od LOADA a ADD přes JUMPØ až po OUTPUT. Na technické stránce projektu Mike vypisuje kompletní instrukční sadu a popisuje architekturu počítače. Nejde o dekoraci ani o svítící rekvizitu. Na počítači aktuálně běží mimo jiné rozpracovaný simulátor vzducholodi, který chce Mike dokončit pro svá vnoučata.

Patnáct minut čekání a téměř kilowatt na žhavení

Po stisknutí vypínače se neděje nic, co by připomínalo start běžného počítače. Elektronky se musí nejprve zahřát na provozní teplotu a jejich parametry se musí ustálit. Mike sám píše o zhruba deseti minutách tepelné stabilizace, po které následuje reset a další doladění. Sekundární zdroje, včetně Tom’s Hardware, uvádějí rozmezí 10 až 15 minut. Patnáct minut je horní hranice, ale i deset minut by dnes většinu uživatelů přivedlo k šílenství.

A pak je tu spotřeba. Datasheet elektronky 6N3P uvádí žhavení 6,3 V při 0,34 A na kus. Vynásobíme-li to 460 kusy, samotné žhavení vláken spotřebuje přibližně 985 wattů, a to ještě bez dalších ztrát v obvodu. Pro srovnání: moderní desktopový procesor Intel Core Ultra 7 265 má základní tepelný výkon 65 wattů. Jen žhavení Mikeových elektronek tedy vyžaduje přibližně patnáctkrát více energie než základní příkon tohoto procesoru, zatímco výpočetní výkon je samozřejmě nesrovnatelně nižší.

Cena výpočtu před tranzistorem

Síla Mikeova projektu nespočívá v nostalgii. Spočívá v tom, jak názorně ukazuje, co obnášel výpočet v éře před polovodiči. Sovětský BESM-1 z padesátých let potřeboval přibližně 5 000 elektronek, zabíral značnou část místnosti a měl spotřebu v řádu desítek kilowattů. Ještě starší MESM byl rovněž rozměrným strojem s výrazně vyšší spotřebou než dnešní počítače a jeho výkon se pohyboval řádově v desítkách operací za sekundu. Mikeův stroj je oproti těmto kolosům miniaturní: zabírá přibližně 2,5 metru čtverečního na zdi a používá 460 elektronek. Jeho smyslem ale není konkurovat historickým ani moderním počítačům výkonem. Je to demonstrátor principu.

Mike na svém webu vysvětluje, proč zvolil právě 6N3P: našel je ve východní Evropě, dvojitá trioda v jedné baňce šetří místo a jde o skutečnou součástku z éry, kterou chce svým projektem přiblížit. Přiznává ale i nevýhody: parametry jednotlivých elektronek se mohou kus od kusu lišit a životnost závisí na konkrétní variantě i způsobu provozu. U běžné 6N3P se uvádí životnost kolem 500 hodin, u varianty 6N3P-E přibližně 1 500 hodin a u vojenské 6N3P-EV až 5 000 hodin. U desítky let starých elektronek ze skladových zásob ale podle Mikea není možné jejich zbývající životnost spolehlivě odhadnout.

Kolik by stála replika a proč ji asi nepostavíte

Mike cenu projektu nezveřejnil, ale orientační odhad si udělat lze. Samotné elektronky 6N3P se dnes v obchodech s NOS součástkami prodávají od zhruba 80 korun za kus až po přibližně 230 korun za vojenskou variantu. Za 460 kusů tedy zaplatíte jen za lampy přibližně 37 000 až 106 000 korun. K tomu přičtěte 46 plošných spojů, pět propojovacích backplane desek, akrylový panel, hliníkový rám, napájecí zdroje, germaniové diody, pasivní součástky a náhradní kusy.

Větší překážkou než peníze je ale čas a prostor. Projekt na Hackaday aktuálně nemá zveřejněné žádné soubory ani kompletní návody, takže nejde o stavebnici, kterou byste si jednoduše objednali a složili. Každou desku je třeba navrhnout, osadit, otestovat a následně celý systém ručně doladit. A potřebujete také kus stěny o rozloze několika metrů čtverečních, který bude během provozu výrazně vyzařovat teplo.

Proč to celé dělá

Motivace je překvapivě prostá. Mike po odchodu do důchodu navštívil Bletchley Park, slavné britské centrum dešifrování z druhé světové války, a položil si otázku: proč za posledních několik desetiletí nikdo nepostavil nový elektronkový počítač? Chtěl se učit, chtěl pochopit základy výpočetní techniky na co nejnižší úrovni a chtěl, aby jeho vnoučata viděla, jak počítač skutečně pracuje, instrukci po instrukci, bez abstrakce operačního systému.

Stroj sám označuje jako „mírně nebezpečný“. Vysokonapěťovou část drží pod 100 volty, komponenty zapouzdřuje a hasicí přístroj od Judy stojí na dosah ruky. V září 2026 je projekt stále rozpracovaný, simulátor vzducholodi zatím není dokončený a Mike počítač průběžně ladí. Čtyři sta šedesát baněk na zdi jeho obýváku ale svítí dál.