Pacient sice leží v narkóze, ale mozek pracuje dále. Při operaci reagoval na řeč i význam slov

Hipokampus sedmi pacientů v celkové anestezii rozlišoval nečekané zvuky, dekódoval význam slov a odhadoval, co přijde dál. Vzpomínku na to ale žádný z nich neměl.

Zdroj fotografie: Unsplash

Dne 6. května 2026 vyšla v časopise Nature studie, která nutí přehodnotit představu o tom, co se děje v hlavě člověka ležícího v operačním sále. Tým z Baylor College of Medicine během epileptochirurgického zákroku zavedl u sedmi pacientů do hipokampu vysokohustotní sondy Neuropixels a zaznamenával aktivitu jednotlivých neuronů. Pacienti byli v tu chvíli několik hodin po uvedení do narkózy, stabilně udržovaní propofolem, s indexem hloubky anestezie (BIS) mezi 45 a 60, tedy v hlubokém bezvědomí. Přesto jejich mozek nebyl tichý. Neurony reagovaly na zvuky, rozlišovaly slovní druhy a kódovaly význam slov z podcastu, který jim výzkumníci přehrávali do sluchátek. A co je nejpodivnější: síla těchto reakcí v průběhu experimentu rostla.

Co přesně mozek v narkóze dělal

Experiment měl dvě části. V první vědci pacientům přehrávali sérii tónů, do kterých se občas vmísil nečekaný zvuk, takzvaný oddball. Hipokampus na tyto odchylky reagoval a jeho odpověď se během zhruba deseti minut zesilovala. Autoři to interpretují jako známku plasticity: mozek se i v bezvědomí učil rozlišovat, co je pravidlo a co výjimka.

Ve druhé části, provedené u čtyř pacientů, běžel podcast s přirozenou řečí. Tady se ukázalo to nejpřekvapivější. Z aktivity 375 neuronálních jednotek šlo dekódovat:

• frekvenci slov, tedy jak běžné nebo vzácné dané slovo v jazyce je,
• sémantické kategorie, tedy zda jde o části těla, místa, emocionální výrazy, činnosti nebo předměty,
• slovní druhy, tedy podstatná jména, slovesa či přídavná jména,
• kontext, neurální odpovědi nesly informaci nejen o právě vyřčeném slově, ale i o slovech předchozích a budoucích.

Řada neuronů byla navíc modulována takzvaným surprisalem, tedy mírou překvapivosti slova v daném kontextu. Čím méně předvídatelné slovo zaznělo, tím silnější byla odpověď. Autoři z Bayloru tuto schopnost přirovnávají k tomu, jak fungují velké jazykové modely typu GPT. I ty odhadují další slovo na základě kontextu. Hipokampus v narkóze dělal něco podobného. Bez vědomí.

Tři věci, které se snadno zaměňují

Tady je klíčové rozlišení, bez kterého celý nález zní buď děsivě, nebo banálně. Jde o tři odlišné roviny, které se v běžném čtení často směšují.

Neuronové zpracování znamená, že neurony v hipokampu měřitelně reagují na řeč a její strukturu, aniž by to nutně znamenalo vědomé vnímání.

Vědomé slyšení znamená, že pacient subjektivně prožívá zvuk a ví, že něco slyší. Tato studie to neprokázala. Pacienti byli behaviorálně nereagující, v hluboké anestezii, a po operaci žádný z nich nehlásil žádné vzpomínky na průběh zákroku.

Explicitní paměť znamená, že si člověk po probuzení vybaví konkrétní obsah. Ani to se nestalo.

Mozek tedy zpracovával řeč, ale pacient ji nevnímal v tom smyslu, v jakém ji vnímáme v bdělém stavu. A rozhodně si ji nezapamatoval. Podle autorů studie právě toto oddělení ukazuje, že klíčové složky vědomí nespočívají v aktivitě jednotlivých neuronů, ale spíše v koordinaci mezi mozkovými oblastmi, globálním šíření signálů nebo v opakovaném „přepisování“ aktuální zkušenosti.

Limity, které nelze přehlédnout

Studie pracovala se sedmi pacienty. Jazyková část se týkala čtyř z nich. Všichni měli farmakorezistentní temporální epilepsii a podstupovali přední temporální lobektomii, tedy operaci, při níž byla odstraněna část mozkové tkáně. Sondy snímaly výhradně hipokampus, jednu jedinou strukturu. Anestezie byla vedena propofolem; inhalační anestetika byla použita pouze k úvodu a vysazena nejméně hodinu před záznamem.

Co z toho plyne: závěry nelze automaticky přenášet na jiné typy anestezie, spánek, kóma ani jiné oblasti mozku. Autoři to v článku sami zdůrazňují. Research Highlight v Nature Neuroscience z června 2026 nicméně označuje nález za překvapivý právě proto, že hipokampus – struktura tradičně spojovaná s pamětí – dokáže provádět sofistikované zpracování řeči ve stavu hluboké anestezie, kdy by měl být funkčně utlumen.

Co to znamená pro pacienty a operační sály

Kdo se nyní obává, že při příští operaci bude nevědomě poslouchat konverzaci chirurgů, může být relativně uklidněn, i když ne úplně. Studie z Bayloru ukazuje, že mozek nemusí být k řeči na sále zcela „hluchý“. Metaanalýza 53 randomizovaných studií publikovaná v Canadian Journal of Anesthesia dospěla k podobnému závěru: sluchové podněty mohou být při klinicky adekvátní celkové anestezii zpracovávány a souviset s implicitní pamětí, tedy pamětí bez vědomého vybavení. Hudba přehrávaná během operací v některých studiích navíc snižovala pooperační bolest i spotřebu opioidů.

Zároveň platí, že vědomé probuzení s pamětí během celkové anestezie je vzácné. Royal College of Anaesthetists uvádí přibližně 5 případů na 100 000 zákroků. V Česku, kde se podle dat ÚZIS v roce 2024 provedlo přes 3 miliony anestezií, je péče silně standardizovaná. Doporučení ČSARIM vyžadují kontinuální monitoraci pacienta a přítomnost anesteziologa u každého výkonu v celkové anestezii. Awareness je navíc sledována jako jeden z indikátorů kvality péče.

Řeč na sále není neurologicky nulová

Studie z Bayloru nemění zavedenou praxi a nezavádí nové zákazy. Spíše posiluje známý etický princip, který je součástí lékařských kodexů i české legislativy: s pacientem se musí zacházet důstojně a s respektem i tehdy, když je v bezvědomí. Mozek totiž může některé podněty zpracovávat, i když si je člověk vědomě neukládá.

Zůstává otevřená otázka, kterou autoři sami formulují: pokud hipokampus v narkóze zvládá takto komplexní výpočty, co přesně vlastně přidává vědomí? Odpověď zatím nemáme. Ale sedm pacientů v operačním sále v Houstonu ukázalo, že stojí za to ji hledat.