Důchodkyně (69) poprvé v životě použila samoobslužnou pokladnu. Skončila na policii, brali jí otisky a fotili tetování

Švýcarská seniorka Therese Stoossová si poprvé v životě stoupla k samoobslužné pokladně. O čtyři měsíce později seděla na policejní stanici.

Zdroj fotografie: Wolfmann / Creative Commons / CC BY-SA

Stalo se to v obchodním centru Shoppyland Schönbühl u Bernu. Stoossová spěchala k zubaři, u klasických pokladen stála fronta, a tak zkusila samoobslužný terminál řetězce Migros. Zaplatila kartou zhruba 24 franků, v přepočtu asi 630 korun, a odešla. Jenže podle pozdějšího vyšetřování odnesla i plastový sáček za 0,05 franku, který nenaskenovala, a podle později vydaného, dosud nepravomocného trestního příkazu údajně také hovězí entrecôte za 69,95 franku, tedy přibližně 1 830 korun. Stoossová to popírá. Přesto ji o několik měsíců později policie předvolala k výslechu, ukázala jí kamerový záznam a provedla identifikační úkony: fotografie obličeje, otisky prstů i dlaní a snímek tetování. Migros po ní navíc požadoval 300 franků jako náhradu. „Nikdy v životě jsem u takové pokladny nebyla,“ řekla Stoossová švýcarskému deníku Blick.

Proč policie fotí tetování a snímá otisky dlaní

To, co Stoossová na stanici zažila, má oporu ve švýcarském trestním řádu. Ten umožňuje takzvanou identifikační evidenci (erkennungsdienstliche Erfassung), při níž se zjišťují tělesné znaky osoby a pořizují se otisky částí těla. Policie, státní zastupitelství nebo soud ji mohou nařídit, pokud je to pro řízení relevantní. Švýcarský trestní řád zároveň stanovuje, že takové opatření má být nařízeno písemně a stručně odůvodněno, s výjimkou naléhavých případů, kdy může být nejprve nařízeno ústně a následně písemně potvrzeno.

V případě Stoossové policie podle jejího popisu pořídila fotografie z různých stran, otisky prstů a dlaní a zaznamenala také tetování. Kantonální policie v Bernu podle Blicku uvedla, že takové identifikační úkony při vyšetřování krádeží nejsou neobvyklé bez ohledu na výši škody.

Česká policie má podobné pravomoci, ale právní základ je jiný. Podle § 65 zákona o Policii ČR může získávat mimo jiné daktyloskopické otisky, fotografie a údaje o tělesných znacích u osob obviněných z úmyslného trestného činu nebo u osob, kterým bylo sděleno podezření ze spáchání takového činu. V souvislosti s konkrétním trestním řízením může policie provádět identifikační úkony také podle trestního řádu. Oficiální materiály Policie ČR mezi fotografované zvláštní znaky výslovně řadí například tetování a piercing.

Jak vás obchod dohledá i po měsících

Případ Stoossové odhaluje něco, co si většina zákazníků u samoobslužné pokladny neuvědomuje: i bez věrnostní karty může být nákup zpětně dohledatelný. Stačí kombinovat údaje o platbě kartou s kamerovými záznamy. Blick ve svém rozboru sledování zákazníků popsal, že při podezření na nesrovnalost mohou kamery a další senzory upozornit na problém a následná analýza může proběhnout i zpětně. V případě Stoossové přitom podle Blicku nebyla použita věrnostní karta Migros a sama uvedla, že v dané prodejně několik let nenakupovala. Policie ji přesto dokázala zpětně identifikovat pomocí digitálních stop spojených s platbou kartou a kamerových záznamů.

Proč ale mezi nákupem a předvoláním uplynuly čtyři měsíce? Přímou odpověď nedal ani Migros, ani policie. Blick jako možné vysvětlení uvádí, že obchod mohl problém odhalit a předat policii až s odstupem, případně že policie věc kvůli její závažnosti neřešila přednostně. Jisté je, že Stoossová o vyšetřování nevěděla až do chvíle, kdy ji policie předvolala.

Co by se stalo v českém supermarketu

Scénář „čtyři měsíce ticho, pak policie“ by v českých řetězcích podle veřejně dostupných pravidel nemusel být běžným prvním krokem. Albert ve svých podmínkách pro službu Scan počítá s tím, že při problému se skenováním zákazník přivolá obsluhu a situace se řeší na místě. Kaufland požaduje kompletní zaevidování všech položek, připouští namátkové kontroly nákupu a právní kroky zmiňuje až při jednání relevantním z hlediska trestního práva. Lidl veřejně přiznává, že na části samoobslužných pokladen provozuje kamery s umělou inteligencí, které v reálném čase porovnávají průběh skenování se skutečně viděným zbožím.

Už samotná existence těchto technologií ukazuje, že samoobslužné pokladny nejsou založené pouze na důvěře zákazníka. Systémy dokážou odhalovat nesrovnalosti mezi tím, co zákazník naskenuje, a tím, co kamera nebo senzor zaznamená. Albert například v červnu 2026 oznámil nasazení umělé inteligence s cílem snížit chybovost při skenování a zadávání zboží.

V českém právu je navíc zásadní rozdíl mezi přestupkem a trestným činem. U krádeže podle § 205 trestního zákoníku hraje roli například výše způsobené škody, způsob provedení činu nebo opakování krádeže. Bagatelní případ bez dalších okolností proto nemusí automaticky znamenat trestný čin. Stejně tak nelze říct, že by při každé takové události automaticky následovala identifikační procedura s otisky prstů. Konkrétní postup závisí na právní kvalifikaci případu a okolnostech vyšetřování.

Jak se podobné situaci vyhnout

Praktický checklist pro každého, kdo stojí u samoobslužné pokladny:

• Zkontrolovat účtenku ještě v prodejně, počet položek musí odpovídat obsahu tašky.
• Při jakékoli pochybnosti okamžitě přivolat obsluhu, ne „to nějak vyřešit“ sám.
• Položku s nečitelným nebo chybějícím kódem nenechávat „projít“, ale nahlásit zaměstnanci.
• Účtenku a doklad o platbě si ponechat, právě čas platby může později pomoci při dohledání konkrétního nákupu.

Pokud vás obchod obviní z krádeže, o vině nerozhoduje prodavač ani manažer prodejny. O případné trestní odpovědnosti rozhodují příslušné orgány a v konečném důsledku soud. Pokud jste v postavení podezřelého nebo obviněného, máte v trestním řízení právo na obhájce a na další práva stanovená zákonem.

Příběh Therese Stoossové není jen o pytlíku za pět rapen. Je o tom, že samoobslužná pokladna přesouvá část odpovědnosti za správné zaevidování nákupu na zákazníka a že zdánlivě banální chyba může mít nečekaně vážné následky. V jejím případě vedla k policejnímu vyšetřování, identifikačním úkonům a sporu o to, co přesně se při nákupu stalo.