Windows má skrytý nástroj na instalaci programů, o kterém většina lidí neví. Jedním příkazem nainstalujete cokoliv

Přímo ve Windows se už roky ukrývá příkazový správce balíčků, který dokáže nainstalovat desítky programů bez jediného kliknutí v prohlížeči.

Zdroj fotografie: Unsplash

Jmenuje se winget, celým názvem Windows Package Manager, a jde o oficiální nástroj od Microsoftu, který je součástí Windows. Není to žádný hack ani utilita, kterou byste museli stahovat z pochybného webu. Je součástí komponenty App Installer a funguje ve Windows 10 (od verze 1809), Windows 11 i Windows Serveru 2025. Důvod, proč o něm většina běžných uživatelů vůbec neví, je jednoduchý: nemá vlastní ikonu v nabídce Start, nenabízí klasické grafické rozhraní a Microsoft o něm informuje především v technické dokumentaci na Microsoft Learn. Ovládá se přes Windows Terminál, PowerShell nebo klasický příkazový řádek. Právě proto zůstává pro řadu uživatelů prakticky neviditelný. Slovo „cokoliv“ je samozřejmě potřeba brát s rezervou. Winget dokáže instalovat programy, které jsou dostupné v jeho zdrojích balíčků. Najdete mezi nimi tisíce aplikací, od VLC a Firefoxu až po Git nebo Visual Studio Code.

Jak to funguje: jeden řádek místo deseti kliknutí

Celý princip je jednoduchý. Otevřete Windows Terminál (stačí kliknout pravým tlačítkem na Start a vybrat „Terminál“) a zadáte následující příkaz:

winget install –id Mozilla.Firefox -e

Stisknete Enter a winget se postará o zbytek. Vyhledá odpovídající balíček, stáhne instalační soubor a spustí instalaci. Nemusíte tedy sami hledat správný web, proklikávat se nabídkami ke stažení ani procházet jednotlivé kroky instalačního průvodce.

Ještě zajímavější je, že winget dokáže nainstalovat několik aplikací najednou:

winget install Microsoft.VisualStudioCode Microsoft.PowerShell Git.Git

Tři programy, jeden příkaz. Při nastavování nového počítače tak můžete ušetřit spoustu času oproti ručnímu stahování a instalování jednotlivých aplikací.

Skutečná síla: export, import a hromadné aktualizace

Instalace jednotlivých programů je praktická, ale největší přínos wingetu se ukáže ve dvou situacích: když přecházíte na nový počítač a když chcete udržovat aktuální software na tom stávajícím.

Přesun výbavy na nový počítač umožňuje dvojice příkazů. Na starém počítači zadáte:

winget export -o apps.json

Winget vytvoří soubor JSON se seznamem nainstalovaných aplikací, které dokáže přiřadit ke svým balíčkům. Soubor pak přenesete na nový počítač, například pomocí flash disku nebo cloudového úložiště, a spustíte:

winget import -i apps.json

Winget se pokusí nainstalovat aplikace uvedené v seznamu. Pokud některý balíček v dostupných zdrojích nenajde, můžete použít přepínač –ignore-unavailable. Díky němu import neskončí chybou jen proto, že některá z aplikací není dostupná, a pokračuje dál.

Hromadná aktualizace je ještě jednodušší. Příkaz winget upgrade zobrazí seznam programů, pro které je dostupná novější verze. Pomocí příkazu winget upgrade –all pak můžete spustit aktualizaci všech nalezených aplikací najednou.

Winget dokáže rozpoznat také některé programy, které jste původně nainstalovali ručně. Neplatí to ale vždy. U některých aplikací nemusí být možné zjistit jejich aktuální verzi. V takovém případě může pomoci přepínač –include-unknown, který zahrne i balíčky s neznámou verzí.

Co znamená „cokoliv“ a kde jsou limity

Winget pracuje s několika zdroji balíčků. Ve výchozím nastavení je nejdůležitější komunitní repozitář winget a zdroj Microsoft Store (msstore). Dostupnost dalších zdrojů se může lišit podle verze a konfigurace nástroje. Dohromady nabízejí tisíce aplikací – od kancelářských programů přes vývojářské nástroje až po hry.

Pokud ale hledáte specializovaný program, který v žádném z dostupných zdrojů není, winget ho běžným příkazem nenainstaluje. Máte v zásadě dvě možnosti: někdo může připravit a přidat jeho balíček do veřejného repozitáře, případně můžete využít vlastní manifest. Druhá varianta je ale pokročilejší a může vyžadovat další nastavení nebo oprávnění.

Chcete-li zjistit, zda je konkrétní program dostupný, stačí zadat:

winget search <název programu>

Výsledkem bude seznam odpovídajících balíčků včetně jejich ID a zdroje. Před instalací si můžete zobrazit také podrobnější informace pomocí příkazu winget show –id <ID> -e. Ten může uvést například adresu instalačního souboru nebo jeho kontrolní součet SHA-256, podle kterého lze ověřit integritu staženého souboru.

Je to bezpečné?

To je naprosto oprávněná otázka. Manifesty ve veřejném repozitáři wingetu procházejí automatickou kontrolou a validací ze strany Microsoftu. Jedním z požadavků je, aby adresa instalačního souboru vedla ke zdroji vydavatele programu. Kontrolní proces zahrnuje také prověřování známých bezpečnostních hrozeb. Veřejný repozitář je navíc dostupný na GitHubu, takže do jeho obsahu může nahlédnout každý.

Riziko ale není nulové. U řady balíčků se stále spouští klasický instalační soubor EXE nebo MSI od vývojáře, stejně jako kdybyste si ho stáhli ručně z jeho webu. Winget tedy automaticky nezaručuje, že je každý instalovaný program bezpečný.

Doporučení je proto jednoduché: používejte přesná ID balíčků (přepínač -e zajistí přesnou shodu názvu), držte se důvěryhodných zdrojů a před instalací neznámého programu si pomocí winget show ověřte, odkud instalační soubor pochází.

Co dělat, když winget „nefunguje“

Občas se může stát, že po prvním přihlášení do čerstvě nainstalovaných Windows systém příkaz winget nezná. Nemusí jít o skutečnou chybu. App Installer se může registrovat až se zpožděním, například při instalaci nebo aktualizaci prostřednictvím Microsoft Storu.

Pokud nechcete čekat, Microsoft v dokumentaci uvádí také postup, jak registraci App Installeru vyžádat ručně pomocí příkazu v PowerShellu.

Pro uživatele, kterým příkazová řádka nevyhovuje, existuje také nezávislý web Winstall. Ten umožňuje procházet katalog wingetu v grafickém rozhraní a následně vygenerovat příkaz, který stačí zkopírovat do Terminálu. Nejde o službu Microsoftu, ale využívá data z veřejného repozitáře wingetu.

Winget není žádnou revoluční novinkou. Uživatelé Linuxu a macOS mají podobné nástroje k dispozici už řadu let. Zajímavé je spíš to, že ve Windows je tento správce balíčků dostupný prakticky každému, přesto o něm mnoho lidí vůbec neví. Přitom stačí otevřít Terminál a zadat několik slov.