Smazání historie prohlížeče nestačí. Windows si pamatuje každou stránku na skrytém místě, o kterém nevíte

Zdroj fotografie: Unsplash

OS Windows si uchovává seznam domén, které nedávno překládal přes DNS, v systémové DNS mezipaměti, zcela mimo historii prohlížeče.

Když smažete historii v Chrome nebo Firefoxu, zbavíte se seznamu navštívených stránek uvnitř prohlížeče. Jenže Windows 10 i Windows 11 si paralelně vedou vlastní evidenci, takzvanou DNS client resolver cache. Jde o systémovou mezipaměť, do které si operační systém ukládá DNS záznamy, které potřeboval pro překlad domén na IP adresy. Není schovaná v žádné složce, kterou byste proklikali v Průzkumníku. Zobrazíte ji jedině příkazem ipconfig /displaydns v příkazovém řádku nebo přes Get-DnsClientCache v PowerShellu. A právě proto o ní většina uživatelů netuší. Důležité upřesnění: tato cache neukládá kompletní URL každé podstránky ani čas návštěvy. Drží názvy domén a DNS záznamy, tedy například „seznam.cz“ nebo „youtube.com“, spolu s typem záznamu a dobou platnosti. I tak ale může napovědět, s jakými doménami počítač v poslední době komunikoval.

Co přesně DNS cache obsahuje, a co ne

Rozdíl mezi historií prohlížeče a systémovou DNS cache si zaslouží jasné srovnání:

Historie prohlížeče	Mezipaměť DNS ve Windows
Co se ukládá	Konkrétní URL navštívených stránek
Kde žije	Uvnitř Chrome, Firefoxu apod.
Jak dlouho	Podle nastavení prohlížeče a uživatele
Smažete se s historií prohlížeče?	Ano
Jak ji zobrazit	Ctrl+H v prohlížeči

Každý záznam v DNS cache obsahuje pole jako Name, Type, TimeToLive, Data a Status. Neuvidíte v něm, že jste na Wikipedii četli článek o kvantové fyzice, uvidíte jen to, že váš počítač překládal doménu „cs.wikipedia.org“. Záznamy navíc expirují samy podle hodnoty TTL, takže nejde o trvalý archiv. Přesto může na sdíleném nebo pracovním počítači i pouhý seznam domén prozradit víc, než byste chtěli.

Proč tam jsou i weby, na které jste neklikli

Překvapivé je, že DNS cache nemusí odrážet jen vaše vědomá kliknutí. Když otevřete jedinou stránku, prohlížeč může potřebovat přeložit domény všech zdrojů, které stránka načítá: reklamních sítí, analytických skriptů nebo fontů z externích serverů. Moderní weby navíc používají techniku dns-prefetch, která překládá domény odkazů ještě dříve, než na ně kliknete. Výsledek? V DNS cache se mohou objevit domény, o kterých nemáte ponětí. Nejde tedy o čistou „historii surfování“, ale o technický otisk síťové aktivity systému. V cache se mohou objevit také záznamy vzniklé na základě lokálního souboru Hosts nebo negativních odpovědí, například když doména neexistuje.

Jak DNS cache zobrazit a smazat krok za krokem

Postup je stejný pro Windows 10 i Windows 11 a zvládne ho kdokoliv:

• Klikněte na Start a napište cmd nebo příkazový řádek.
• Spusťte ho jako správce (pravé tlačítko → Spustit jako správce).
• Pro zobrazení mezipaměti zadejte: ipconfig /displaydns a stiskněte Enter.
• Pro smazání mezipaměti zadejte: ipconfig /flushdns a stiskněte Enter.

Pokud preferujete PowerShell, ekvivalentní příkazy jsou Get-DnsClientCache a Clear-DnsClientCache. Microsoft uvádí, že Clear-DnsClientCache dělá totéž co ipconfig /flushdns. Mazání má smysl hlavně po citlivé práci na sdíleném počítači nebo před jeho předáním jinému uživateli. Jako každodenní rutinu to ale není potřeba dělat, protože záznamy se podle TTL průběžně mažou samy.

DNS cache je jen jedna vrstva. Existují další

I po vymazání lokální DNS cache zůstávají stopy jinde. Běžné DNS dotazy mohou v závislosti na konfiguraci putovat sítí nešifrovaně, takže váš poskytovatel internetu nebo správce firemní sítě je může vidět, aniž by potřeboval přístup k vašemu počítači. Řešením je šifrované DNS: Firefox nabízí DNS over HTTPS, Chrome má funkci Secure DNS. Na firemních spravovaných zařízeních ale může být tato ochrana vypnutá nebo řízená zásadami organizace. A mimochodem, obdobnou DNS cache si drží i macOS a Android. Nejde o specialitu Windows, ale o základní princip fungování internetu.

Stopy po surfování zkrátka nejsou jen jeden seznam v jednom prohlížeči. Jsou to vrstvy, od prohlížeče přes operační systém až po síť. Kdo chce mít skutečný přehled o tom, co jeho počítač prozrazuje, musí vědět o všech těchto vrstvách.