Deska z roku 2006, DDR1 paměť a AGP grafika. Windows 11 běží na starém PC, i když to dle Microsoftu nemělo jít

Nadšenec s přezdívkou Omores rozběhl Windows 11 na sestavě s čipsetem starým přes 20 let, DDR1 pamětí a AGP grafickou kartou. Microsoft přitom takový hardware nepodporuje.

Zdroj fotografie: SuperDude115 / Creative Commons / CC BY-SA

Omores použil základní desku ASRock ConRoe865PE, jejíž manuál je datovaný do května 2006. K roku 2003 se váže čipset Intel 865PE, který Intel oficiálně oznámil 21. května 2003. Právě tento čipset definuje celou platformní generaci, s ní i podporu DDR1 pamětí (konkrétně DDR400/333/266) a grafického slotu AGP 8×. Obojí jsou technologie z éry před příchodem PCI Express, se kterými Microsoft v požadavcích na Windows 11 vůbec nepočítá. Přesto se Omoresovi podařilo systém nejen nainstalovat, ale i stabilně provozovat s fungující grafickou akcelerací. Celý postup zveřejnil začátkem června na svém Patreonu.

Sestava, která nemá právo existovat

ASRock ConRoe865PE byla v době svého vzniku zajímavá přemosťující deska. Stála na starém čipsetu Intel 865PE, ale díky úpravám dokázala podporovat i novější procesory řady Core 2. Konkrétně Omores nasadil čtyřjádrový Intel Core 2 Quad Q6600 z roku 2007. K tomu přidal 3 GB DDR1 paměti a grafickou kartu Radeon HD 4650 v provedení AGP.

Podívejte se, co všechno tato konfigurace porušuje oproti oficiálním systémovým požadavkům Windows 11:

• Procesor: Q6600 není v seznamu podporovaných procesorů Microsoftu.
• RAM: Microsoft požaduje minimálně 4 GB, sestava má pouze 3 GB.
• Firmware: Vyžadován je UEFI se Secure Bootem, ConRoe865PE má klasický BIOS.
• TPM: Povinný modul TPM 2.0 na desce z roku 2006 pochopitelně chybí.
• Grafika: Windows 11 vyžadují DirectX 12 s ovladačem WDDM 2.0, zde běží AGP Radeon přes ovladače staré více než deset let.

Pět bodů z pěti mimo specifikaci. A přesto to funguje.

Jak se vrátila podpora AGP

Samotná instalace Windows 11 nebyla tím nejtěžším krokem. K obejití hardwarových kontrol stačil nástroj Rufus při přípravě bootovacího USB. Skutečný oříšek představovala grafika. Microsoft totiž z Windows postupně odstraňoval podporu sběrnice AGP. Podle Omorese ještě Windows 10 ve verzích 1507 a 1511 obsahovaly nativní systémové soubory pro AGP, v pozdějších sestaveních už zmizely. Windows 11 s AGP nepočítají vůbec.

Omores proto sáhl k ručnímu zásahu. Použil soubor AGP440.sys (ovladač Intel GART) z Windows 10 verze 1507. Upravil INF soubor z existujícího ovladače AMD AGP tak, aby se AGP440.sys správně spároval s identifikátorem PCI-to-PCI bridge na desce. Přidal soubor agp.reg s generickými AGP položkami do systémového registru. A teprve na tomto základu nainstaloval 64bitové ovladače AGP Catalyst z roku 2012 určené pro Radeon HD 4650.

Výsledek? Stabilní systém s funkční AGP 8× akcelerací, hardwarovým dekódováním videa H.264 a grafickou akcelerací ve Firefoxu. V 3DMarku 2001 se sestava podle autora přiblížila výsledkům, které poskytovala pod Windows 10 s nativní podporou AGP, i když pod Windows 7 byly na stejné kartě výsledky vyšší.

Není to návod pro každého

Bylo by lákavé prohlásit, že Microsoftovy požadavky na hardware jsou zbytečně přísné. Omoresův experiment ale dokazuje spíš něco jiného: Windows 11 jsou technicky pružnější, než by se čekalo, jenže jejich spuštění na takto starém železe vyžaduje hluboké znalosti a ochotu pohybovat se zcela mimo oficiální podporu.

Microsoft u nepodporovaného hardwaru uvádí, že zařízení nemají garantované ani bezpečnostní aktualizace. Omoresova sestava navíc běží na větvi Windows 11 23H2, jejíž podpora pro edice Home a Pro skončila již v listopadu 2025. Enterprise a Education verze 23H2 dobíhají v listopadu 2026. Aktuální hlavní větve Windows 11 jsou přitom 24H2 a 25H2 a na novější buildy se podle Omorese tyto staré procesory nedostanou.

Praktické limity jsou tvrdé. Strop 4 GB RAM na desce (reálně osazeny pouze 3 GB), AGP karta na úrovni DirectX 10.1, mrtvá cesta upgradu grafických ovladačů a zastaralé I/O. Sám autor označuje grafické ovladače za hlavní úzké hrdlo celé sestavy.

Retro stroj s moderním systémem, dává to smysl?

Omores neprezentuje experiment jako návod na záchranu starého počítače před odpadem. Jeho cíl je specifičtější: mít retro multibootový stroj, který zvládne DOS, Windows 98 i XP, ale v případě potřeby dokáže spustit novější systém kvůli práci se soubory nebo přístupu na web. Pro tuto úzkou niku to smysl dává.

Zopakovat postup může technicky zdatný nadšenec, protože Omores zveřejnil konkrétní soubory i návod. Potřebuje ale vhodnou platformu AGP, kompatibilní kartu, ochotu ručně upravovat ovladače a INF soubory a pravděpodobně i vypnuté vynucení podpisů ovladačů. Pro běžného uživatele, který chce „jen“ oživit starý počítač, to cesta není.

Celý experiment je nakonec především důkazem toho, jak úzké a ručně slepované je okno použitelnosti retro hardwaru pod moderním systémem. Funguje to. Ale drží to pohromadě jen díky jednomu člověku, starým souborům a nulové garanci, že to bude fungovat i zítra.