Elektrický dron letí těsně nad vodou a radary ho nevidí. Američané oživili sovětský koncept ekranoplánu pro armádu

Americká firma poprvé předvedla ground-effect let bezpilotního stroje Squire, který se nad hladinou drží tak nízko, že ho běžné radary zachytí jen stěží.

Zdroj fotografie: Regent Craft

Dne 13. dubna 2026 se nad hladinou zálivu Narragansett Bay v Rhode Islandu odehrál nenápadný, ale zásadní okamžik. Malý bezpilotní stroj s rozpětím necelých šesti metrů se rozjel po vodě, zvedl se na hydrofoily a pak přešel do letu pouhé jednotky metrů nad vlnami, v režimu, který fyzici znají jako přízemní efekt. Právě ten využívaly sovětské ekranoplány už od šedesátých let. Jenže zatímco sovětské kolosy typu KM, přezdívaného „Kaspická příšera“, vážily stovky tun a vyžadovaly posádku, Squire je autonomní dron s osmi elektrickými vrtulemi, nákladem 23 kilogramů a doletem 185 kilometrů. Let těsně nad hladinou drží stroj pod linií dohledu většiny pozemních a lodních radarových systémů. Zakřivení Země a silné odrazy od mořské hladiny dělají detekci takového cíle výrazně obtížnější. Ne nemožnou, ale rozhodně komplikovanější.

Od Kaspické příšery k taktickému dronu

Sovětský svaz začal s ekranoplány experimentovat v roce 1966, kdy konstruktér Rostislav Alexejev poprvé vznesl nad Kaspické moře obří KM, stroj o hmotnosti 544 tun, letící rychlostí přes 500 km/h. CIA ho zachytila na satelitních snímcích a pojmenovala „Caspian Sea Monster“. Později přišla raketová Luň a transportní Orľonok. Jenže program narazil na zásadní problém: ekranoplán byl hybrid mezi lodí a letadlem a nikdo v sovětské byrokracii se k němu nechtěl hlásit. Po Alexejevově smrti a rozpadu SSSR celý koncept zmizel v archivech.

Co se od té doby změnilo? Především technologie. Autonomní řízení odstraňuje potřebu posádky, elektrický pohon zlevňuje provoz a miniaturizace senzorů umožňuje nacpat průzkumné vybavení do stroje, který má délku čtyři metry. REGENT vzal fyzikální princip, při kterém pod křídlem letícím blízko povrchu roste tlak a klesá indukovaný odpor, a zabalil ho do úplně jiného formátu. Squire není nástupce Kaspické příšery. Je to její vzdálený potomek, zmenšený na zlomek velikosti a přestavěný pro úplně jiné mise.

Tři režimy, jeden stroj

Klíčem k pochopení Squire je architektura, kterou REGENT nazývá „float, foil, fly“. Stroj nejprve plave jako loď. Pak se zvedne na hydrofoily a při rychlosti kolem 65 km/h se trup dostane nad vodu. A nakonec přejde do ground-effect letu, kde dosahuje maximální rychlosti přibližně 130 km/h.

Základní parametry Squire:

• Délka: 4 metry, rozpětí křídel: 5,5 metru
• Maximální rychlost: 130 km/h (70 uzlů)
• Dolet: 185 km (100 námořních mil)
• Užitečný náklad: 23 kg (asi 50 liber)
• Pohon: osm elektrických vrtulí (podle serveru Heise)
• Provoz: plně autonomní, bez pilota

Oproti civilnímu Viceroy, dvanáctimístnému stroji s doletem 290 kilometrů a nákladem přes 1 400 kilogramů, je Squire výrazně menší a lehčí. Ale právě v tom spočívá jeho vojenská logika: je levný, postradatelný a nepotřebuje žádnou přistávací dráhu. Stačí mu kus moře.

Proč ho radary zachytí hůř

Formulace „radary ho nevidí“ je zjednodušení, ale má reálný základ. Pozemní a lodní radary fungují na principu přímé viditelnosti. Radarový paprsek se šíří přímočaře, a protože Země je kulatá, nízko letící cíl zmizí pod horizontem už v relativně krátké vzdálenosti. Podle Congressional Budget Office platí, že čím níže cíl letí, tím kratší je detekční vzdálenost i reakční čas obránce.

K tomu přidejte clutter, tedy silné odrazy radarového signálu od mořské hladiny, které maskují malý cíl letící pár metrů nad vlnami. Squire tak kombinuje dvě výhody: nízký profil letu a malou radarovou odraznou plochu.

Absolutní neviditelnost to ale neznamená. Moderní námořní radary typu AN/SPQ-9B jsou konstruované právě pro detekci nízko letících cílů nad mořem. Letouny včasné výstrahy AEW&C se dívají shora a radarový horizont pro ně neplatí. A agentura DARPA spustila program Frosty zaměřený specificky na zachycení cílů za horizontem. Jinými slovy: Squire není neviditelný, ale v prostředí pobřežní války, kde každá minuta varovného času rozhoduje, je jeho profil letu reálnou taktickou výhodou.

Od laboratoře ke cvičení s námořní pěchotou

REGENT není startup s powerpointovou prezentací. Firma má za sebou sérii kontraktů s americkou námořní pěchotou v celkové hodnotě přes 370 milionů korun. První fáze spolupráce z října 2023 se zaměřila na demonstraci technologie v pobřežním prostředí, druhá fáze z března 2025 přidala scénáře zásobování v ohrožených zónách a zdravotnickou evakuaci.

A pokrok pokračuje. V červenci 2026 se Squire zúčastnil vojenského experimentu Silent Swarm, kde se testovaly i schopnosti v prostředí elektronického boje. Firma po cvičení oznámila, že posouvá platformu směrem k operační připravenosti. Oficiální termín zavedení do výzbroje ale zatím nepadl.

Mise, které Squire podle výrobce zvládne, zahrnují průzkum s elektrooptickými a infračervenými senzory, lehkou logistiku včetně doručení munice nebo zdravotnického materiálu, pátrání a záchranu i protiponorkové úkoly s aktivním a pasivním sonarem. S nákladem 23 kilogramů nejde o těžký transportér, spíš o rychlého, levného a obtížně zachytitelného kurýra a pozorovatele.

Proč se starý princip vrací právě teď

Americká cesta k ekranoplánům nebyla přímočará. DARPA v červnu 2025 ukončila program Liberty Lifter, ambiciózní projekt velkého nákladního WIG stroje. Simulace a testy sice koncept potvrdily, ale agentura se rozhodla poznatky přenést do menších, rychleji realizovatelných platforem. Squire vypadá přesně jako ta praktičtější alternativa.

Podle nás skutečná novost Squire nespočívá v žádné „magické neviditelnosti“. Spočívá v tom, že REGENT dokázal vzít šedesát let starý fyzikální princip a přetvořit ho v levný, autonomní a na infrastruktuře nezávislý nástroj pro pobřežní válku. V době, kdy námořní pěchota řeší distribuovanou logistiku mezi ostrovy v Pacifiku a potřebuje zásobovat předsunuté jednotky bez přístavu a letiště, je stroj, kterému stačí kus otevřené vody, přesně to, co hledá.

Pro českou armádu přímý význam nemá, Česko z pochopitelných důvodů námořnictvo nebuduje. Ale pro spojence NATO s pobřežím v Baltu, Středomoří nebo Severním moři může být koncept levných, obtížně detekovatelných bezpilotních spojek mezi ostrovy a předmostími velmi zajímavý. Squire zatím zůstává demonstrátorem. Ale je to demonstrátor, který už létá.