USB-C mělo skoncovat s chaosem kabelů, ale je to ještě horší. Jedno nabíjí pomalu, druhé nepřenáší data a rozdíl nepoznáte

Evropská unie sjednotila konektor, ale ne to, co teče uvnitř. Pod jedním tvarem se dál skrývají kabely s propastnými rozdíly ve výkonu i rychlosti.

Zdroj fotografie: Lukáš Altman (Mobify.cz)

Představte si dvě šňůry na stole. Obě mají na obou koncích identický USB-C konektor, obě stojí kolem tří stovek, obě nesou na krabičce nápis „USB-C“. Jenže první přenáší data rychlostí 480 Mb/s, tedy tempem starého USB 2.0 z roku 2000, a druhá zvládne 40 Gb/s, tedy zhruba osmdesátinásobek. První nabíjí notebook sotva patnácti watty, druhá mu dodá stovku. A když je položíte vedle sebe, nepoznáte je. Přesně tohle je dnešní realita USB-C: starý chaos různých konektorů zmizel, ale nahradil ho nový, zákeřnější chaos uvnitř jednoho univerzálního tvaru.

Co EU skutečně vyřešila, a co ne

Brusel si od sjednocení sliboval trojí: jeden port pro všechna přenosná zařízení, harmonizaci rychlého nabíjení přes USB Power Delivery a oddělení prodeje nabíječky od zařízení. Od 28. prosince 2024 musí USB-C port používat telefony, tablety, sluchátka i fotoaparáty. Notebooky se přidaly 28. dubna 2026. Evropská komise navíc u zařízení nad 15 W vyžaduje podporu USB Power Delivery, aby se nabíječky chovaly předvídatelně.

Jenže směrnice řeší port na zařízení, ne kabel v krabičce. A právě tam začíná problém. Kabely samotné dostanou vlastní evropskou regulaci až nařízením 2025/2052, které začne platit 14. prosince 2028. Do té doby je značení kabelů v podstatě dobrovolné.

Stejný konektor, úplně jiný kabel

Organizace USB-IF, která spravuje technické specifikace, to říká ve svých pokynech bez obalu: USB Type-C je typ konektoru, nikoli označení výkonu nebo datové rychlosti. Není to USB 3.2, není to USB4, není to USB Power Delivery. Je to prostě tvar zástrčky.

Pod tímto tvarem se skrývá celá paleta možností:

• USB 2.0 Type-C – maximálně 480 Mb/s, bez podpory USB 3.2, USB4 ani přenosu videa.
• USB 3.2 Gen 2 – až 10 Gb/s, podpora vyšších přenosových režimů.
• USB4 / Thunderbolt 4 – až 40 Gb/s, podpora DisplayPort videa, nabíjení až 100 W.
• Thunderbolt 5 – až 80 Gb/s, v asymetrickém režimu dokonce až 120 Gb/s.

A k tomu dvě výkonové třídy nabíjení: 60 W a 240 W. Kabel za 60 W může být datově USB 2.0. Kabel za 100 W může být Thunderbolt 4. Kombinací je tolik, že bez přečtení specifikace na obalu (pokud tam vůbec je) nemáte šanci je rozlišit.

Důkaz z českého trhu

Stačí otevřít jednu produktovou stránku. Na Alze najdete řadu AlzaPower FlexCore USB-C, kde vedle sebe stojí tři varianty se stejným konektorem a stejnými 100 watty:

Varianta	Datová rychlost	Standard
FlexCore USB-C 2.0 100W	480 Mb/s	USB 2.0
FlexCore USB-C 3.2 Gen 2 100W	10 Gb/s	USB 3.2
FlexCore USB-C 4 Gen 3 100W	40 Gb/s	USB4

Všechny tři nabíjejí stejným výkonem. Ale datově je mezi první a třetí variantou propast, osmdesátinásobný rozdíl v rychlosti přenosu. Na krabičce to stojí drobným písmem, na konektoru to nepoznáte vůbec.

Podobný příklad nabízí Apple. Kabel přibalený k iPhonu podporuje jen rychlosti USB 2. Kdo chce 10 Gb/s, musí si koupit jiný kabel. A kdo potřebuje 40 Gb/s s přenosem videa, sáhne po Thunderbolt 4 Pro kabelu za bezmála dva tisíce korun. Tři kabely, tři úplně jiné světy, a všechny končí stejným USB-C konektorem.

Nový chaos je horší než ten starý

Zastoupení Evropské komise v Praze v roce 2021 připomínalo, že dobrovolné iniciativy snížily počet nabíjecích řešení ze zhruba třiceti na tři. Jenže ty tři (micro-USB, Lightning, USB-C) byly aspoň viditelně odlišné. Kdo měl v ruce Lightning, věděl, že ho do Androidu nezastrčí. Dnešní chaos je jiný. Zastrčíte cokoliv kamkoliv a ono to „funguje“. Jen pomalu. Nebo bez dat. Nebo bez videa.

USB-IF sice pro certifikované kabely vyžaduje loga (60W, 240W, případně kombinovaná s datovou rychlostí typu 40Gbps/240W). Ale certifikace je dobrovolná a navázaná na licenční program. Kdo certifikací neprojde, logo nepoužije, a zákazník stojí před regálem s desítkami identicky vypadajících kabelů bez jakéhokoliv rozlišení.

A nejde jen o názvosloví. Evropská komise v dopadové studii k nové regulaci analyzovala vzorek 115 USB-C kabelů. Osm procent z nich překračovalo celkovou odporovou specifikaci USB a 37 procent specifikaci zemního vodiče. Část trhu tedy nesplňuje ani základní elektrické parametry.

Kdy se to zlepší, a co dělat do té doby

Od 14. prosince 2028 začnou platit nové ekodesignové požadavky EU, které po výrobcích USB-C kabelů budou chtít povinný text „60W“ nebo „240W“ přímo na obou koncích kabelu. To pomůže s orientací ve výkonu. Datové rychlosti ale nová regulace plošně neřeší; zmatek kolem toho, jestli kabel umí 480 Mb/s nebo 40 Gb/s, může přetrvat i po roce 2028.

Do té doby platí jedno pravidlo: nekupujte „USB-C kabel“. Kupujte konkrétní parametry: watty, gigabity za sekundu, podporu videa a ideálně certifikační logo. USB-IF provozuje veřejný seznam certifikovaných produktů na svém webu, kde si lze ověřit, co kabel skutečně umí.

Starý svět různých konektorů byl nepraktický, ale upřímný. Nový svět jednoho konektoru je pohodlný, ale klamavý, a dokud se na kabel nepodíváte očima specifikace místo očima zástrčky, riskujete, že svůj tisícikorunový telefon nabíjíte kabelem, který mu nedokáže dodat ani zlomek toho, co umí.